Nemějte strach a nechte se vést. V bříšku mámy je zapsané všechno

Na křeslo v ordinaci Patrika Balinta jsem poprvé usedla před deseti lety. Měla jsem za sebou nepodařené těhotenství a v sobě pocit, že nikdy nebudu schopná donosit a porodit dítě, protože se bojím bolesti. Když jsem pak znovu otěhotněla, byla jsem přesvědčená, že můžu rodit jen v plné narkóze anebo možná s epidurálem. Díky předporodní přípravě u Patrika Balinta jsem nakonec svého syna přivedla na svět zcela přirozeně, bez jakýchkoli zásahů a medikace. 

Jak se tedy může žena na porod vědomě připravovat? 

Příroda to velmi moudře zařídila, učí ženy rodit dávno před jejich prvním porodem. Žena je na porod připravovaná už svým menstruačním cyklem, protože každá menstruace je takový malý porod. Hormony, které při menstruaci pomáhají vyčistit dělohu, jsou ty stejné hormony, které při porodu pomáhají dítěti vyjít ven. Některé ženy svou menstruaci vnímají a přijímají lépe než jiné. Ale každá má možnost se o tuto zkušenost opřít – hledat nejen polohy těla, které jí ulevovaly při menstruačních bolestech, ale i další zážitky, které měly vliv třeba na psychiku. 

Co jí může při předporodní přípravě pomoci psychicky, aby se nemusela bát? 

Potkáváme se v každém trimestru a probíráme, co se právě děje v bříšku a co rodiče právě prožívají. Mám vypozorováno, že to, jak probíhá ten který trimestr, ukazuje na to, jak asi bude vypadat porod. Zároveň probíráme to, jak si rodiče přejí, aby vypadal porod, a také řešíme, jak by měly vypadat první minuty potom, co se miminko podívá na svět. 

Co by měla podle vás dělat rodička při porodu? Co by se měla snažit ovlivnit? 

Ideální by bylo, aby se celkově moc nesnažila. Její tělo totiž ví, co má dělat, a ona by neměla bránit ničemu z toho, co se v ní odehrává. Pro ženu je porod přirozený a je dobré, aby do něj nikdo nezasahoval – pokud to není vyloženě nevyhnutelné. Každá žena je jedinečná a tak bychom k ní i dítěti měli přistupovat. Měli bychom také respektovat, že se přibližujeme k začínajícímu životu nejen dítěte, ale celé rodiny a že každý sebemenší zásah se odrazí na všech. 

Někdy je ale zásah nutný, žena může v průběhu porodu zjistit, že má hranice bolesti jinde, než si myslela… 

Někdy může pomoci, když je při porodu někdo, koho rodička dobře zná a kdo má zkušenosti, jak jí v kritické chvíli pomoci. Může to být porodní asistentka, která vás provází už předporodní přípravou, nemusí to být nutně lékař. 

Může tuhle roli u porodu zastat otec? 

Otec může být velkou oporou v první době porodní, kdy se žena připravuje na příchod děťátka, prožívá nové věci a nové pocity. Přirozeně se přitom obrací na toho, kdo ji za normálních okolností chrání a podporuje v životě. Každá žena je ale jiná. Některá bude chtít držet za ruku a jiná potřebuje vědět, že muž tam někde je a zasáhne, pokud bude třeba. V druhé porodní době potřebuje žena cítit muže nablízku. Je to doba pracovní. Miminko vychází ven a žena s miminkem dělají enormní práci, která zaměstná celou jejich pozornost. Navzdory tomu žena potřebuje vnímat svou ochranu a potřebuje vědět, že někde tam je muž, který ji podporuje. Při třetí době porodní, když už je miminko na světě, potřebuje žena, ale hlavně dítě, vnímat, že tvoří něco společného, že jsou rodina. 

Měl by tedy podle vás každý otec být u porodu? 

Já jsem velkým zastáncem otců u porodu, připadá mi to přirozené, ale všechno je samozřejmě individuální. Když chce být otec přítomný, prožívá se svou ženou těhotenství a na porod se také připravuje… Je prokázáno, že oxytocin, který se při porodu vyplavuje do těla rodičky, ladí testosteron muže, který se pak k dítěti bude chovat jinak než muž, který u porodu nebyl. Zkušenosti moje, ale i jiných hlubinných terapeutů pak dokládají, že nepřítomnost otce při porodu se může projevit v životě dítěte, protože to si nese svůj zážitek z porodu po celý svůj život. Jsou ale taky otcové, kteří se porodního procesu účastní jen z chodeb porodnic nebo klidně i z domova a může to pro ně být přirozené. Vše závisí na konkrétní rodině a jejím nastavení. 

Pokud se muž rozhodne u porodu být, co byste mu doporučil? A co by naopak určitě dělat neměl? 

Muž by měl chápat, co se při porodu děje, měl by tomu rozumět a měl by být připravený na to, že se při porodu nedějí běžné věci. Dokonce se dá říct, že se při porodu mnoho věcí děje opačně než v běžném životě. Muž by měl by být doslova připravený na všechno. Měl by se chovat tak, jako že vydrží všechno, co porodní proces přinese. V žádném případě by neměl reagovat unáhleně a zbrkle nebo se snažit strhnout pozornost na sebe – tak jako to často dělá v běžném životě. 

Některé ženy ale může uklidnit i přítomnost lékaře, nemyslíte? 

Jakmile se ženě zdá, že nejlepší bude svěřit se do rukou lékařů, tak jistě to bude nejlepší pro ni i pro její dítě. Ale každý zásah do porodního procesu by měl být opodstatněný, protože ovlivní veškerý další průběh porodu. Například v Německu může lékař k rodičce, jen když ho porodní asistentka vyzve. Lékař je tu na řešení problémů a jen jeho samotná přítomnost může tyto problémy rozbíhat. Představme si, že bychom každému řidiči do auta přidělili jednoho doktora pro případ, že se cestou něco zvrtne a že by tento lékař celou cestu řidiči říkal, co má dělat a jak přesně má řídit své auto. Pokud chce maminka s dítětem prožít čistý osobní zážitek v co možná nejintimnější atmosféře, tak jí to stejně nikdo nevymluví. Zkuste přemluvit gorilu, aby rodila tak, jak jí někdo přikáže… 

Co když ale přijde nečekaná komplikace? 

Jestliže je to nevyhnutelné, školení lékaři samozřejmě svým odborným zásahem mohou pomoci, nebo dokonce mohou zachránit život. Za takových okolností to není nepřiměřené zasahování a i psychika rodičky v takovém režimu funguje jinak. Žena je naopak otevřená přijmout pomoc. 

Stejně podstatné jako porod jsou i první okamžiky po něm. Jak se díváte na to, že v některých porodnicích stále odnášejí dítě od matky, aby ho sestry změřily a zvážily? 

Někteří lidé si neuvědomují, že není dobré nechat miminko odnést. Tříleté dítě byste nikomu nesvěřili, chtěli byste být všude s ním. U miminka nás to ale někdy nenapadne… Dnes víme, že vztahová vazba je jedna z nejdůležitějších vazeb, které máme. Odnášení dětí těsně po porodu je asi největší zásah do této vztahové vazby mezi dítětem a matkou, kvůli kterému pak vzniká mnoho zranění na úrovni psychiky. Trauma tu vzniká vždy, ať si to uvědomujeme, nebo ne, ať si myslíme, že pro život dítěte je potřebné, aby ho prohlédl neonatolog, nebo bylo zváženo a změřeno. Mimochodem všechny tyto úkony se dají provádět na těle matky. Respektování vztahové vazby je úplný základ pro rozvoj respektu dítěte k sobě a pro zdravý psychický vývoj rodiny. 

Jak se trauma, které miminko prožije při porodu, projeví v jeho dalším životě? 

Nejčastěji se to projevuje pocitem osamění nebo pocitem, že nám v životě něco chybí a my to potřebujeme najít a pochopit. Velmi často také klienti prožívají problematické začátky ve svých životech: Bojí se něco nového začít, anebo pokud začnou, tak nevěří, že to dobře dopadne. 

Já jsem se narodila pomocí kleští, což si ale samozřejmě nepamatuji. Mohlo mi to způsobit nějaké trauma? 

Ano. Ten zážitek máte uložený v nitru a je určitá pravděpodobnost, že vám způsobuje nějaké problémy. Není přitom podstatné, jestli si na něj pamatujete, nebo ne. Podstatné je to, jestli se tento zážitek připomíná v životě, jestli vám to způsobuje nějaký problém. Klidně se může projevovat „jen“ bolestí hlavy. 

Vy se věnujete takzvané regresní terapii – pomáháte klientům vyrovnat se s jejich současnými problémy tím, že se pokusí nahlédnout do minulosti. Dá se pracovat i se zážitky a traumaty, které se staly právě při porodu? 

Klienti chtějí řešit aktuální životní situace nebo potíže. A některé z nich mohly vzniknout už při porodu, nebo mají původ dokonce už v prenatálním období, souvisí s prožitky miminka v době, kdy bylo ještě v matčině břiše. Viděl jsem mnohá traumata, která způsobilo odloučení dítěte od mámy těsně po porodu, anebo jak se dítě vrací k pocitům, které zažívala máma, když se během porodu někdo choval nepatřičně. 

Jak probíhá taková terapie? 

Terapie neprobíhá ve změněném stavu vědomí, není to žádná hypnóza, ale snažíme se vrátit k hluboko uloženým skutečným vzpomínkám a nahlédnout na ně očima zkušeného dospělého člověka, který může tehdejší pocity lépe pochopit. Vracíme se k traumatům v minulosti, ale v bezpečném prostředí terapeutické místnosti a s terapeutickým vedením. Klient zavře oči a společně se prostřednictvím asociací pokoušíme dostat k pocitům, které měl při porodu nebo před ním. Prožívá znovu to, co už jednou prožil, ale uvědomuje si postupně o mnoho víc, než si uvědomoval tehdy. To je vlastně i cílem terapie, abychom do vědomí dostali víc informací, než kolik se tam dostalo v minulosti. Co bylo tehdy například zúžené jen na bolest, se v terapii rozšiřuje a klient zpětně vnímá i informace, které se tehdy do jeho vědomí nedostaly, uvědomuje si všechny souvislosti. 

Jak takový prožitek může člověku pomoci se vyrovnat se současnými problémy? 

Celý proces vede k pochopení toho, kde je příčina problému, a tím i k jeho zmírnění nebo odstranění. Pokud člověk pochopí, co tehdy prožíval, jaké měl pocity a jaké pocity měla jeho matka, ale i otec, může zjistit, z čeho pramení jeho současné stavy. Když se mu to podaří, zbaví se tehdy vzniklého traumatu a tím i současných potíží. 

To, jak se narodíme, má tedy podle vás vliv na to, jak bude vypadat naše budoucnost? 

Začátek je velmi důležitý, je v něm zapsaný celý průběh našeho budoucího života a bude nás ovlivňovat až do jeho konce. Proto důležitým začátkům dáváme v životě velkou pozornost – představte si svatbu nebo první nástup do práce. Víme, že je to důležité. Při porodu se přibližujeme k začínajícímu životu nejen dítěte, ale celé rodiny a každý sebemenší zásah se odrazí na všech. 

Kdy vás poprvé napadlo, že to, jak probíhá náš porod, ovlivní celý náš život? 

Po první prenatální terapii klient otevřel oči a říká: Tam v břiše matky je všechno zapsané, můžeme si tam číst jako v otevřené knize… Všechny potlačené pocity, které má máma v době těhotenství, se později projeví v životě dítěte. Jako by se k nim dítě později vracelo a prožívalo je znovu. Většina klientů popisuje stejné pocity, jak na jejich matku někdo tlačí a oni se také cítí pod tlakem nebo že těsně po porodu jsou s někým úplně cizím, že se cítí osamoceni, nebo že se s nimi nešetrně nakládá nebo jim chybí otec, který je vidí jen skrze okno anebo vůbec. Když se podíváme na tyto společné znaky, které před dvaceti až čtyřiceti lety prožíval skoro každý, můžeme si je dát do souvislosti s chronickými problémy dnešních lidí. 

Jak můžou vaše zkušenosti z terapií pomoci budoucím matkám při předporodní přípravě? 

Snažím se je využít a připravit ženy na to krásné období tak, že ony ani jejich děti žádné trauma při porodu ani před ním nezažijí. Nemusí absolvovat žádnou terapii. Díky správné předporodní přípravě se zbaví strachů a pochopí všechno, co prožívají a co budou prožívat. Díky tomu pak ideálně nebudou mít ani jejich děti potřebu zbavovat se traumat a v dospělosti chodit na terapie. Právě proto jsem se rozhodl vytvořit edukační systém pro lidi pomáhající ženám při těhotenství a porodu i pro matky a rodiny. Upozorňuji na přirozené postupy těhotenství, při porodu nebo po něm. A proto se i v předporodních přípravách snažím budoucím matkám vysvětlit, že je dobré o všech pocitech mluvit, nenechávat je uvnitř. 

PATRIK BALINT je terapeut a kouč, který ve své ordinaci vyslechl tisíce příběhů o tom, jak se zážitky z porodu podepsaly na životech jeho klientů. Postupně sestavil systém pravidel o tom, jak by porod měl vypadat, a učí budoucí matky, jak se na něj připravit. Jeho předporodní přípravou mohou projít nejen budoucí rodiče (ano, i otcové), ale také všichni, kdo pomáhají ženám v těhotenství a při porodu. 

Podívejte se na video, jaké přínosy má porodní asistentka a s čím vším vám může pomoci.