Maminka.czVaše příběhy

V dětství ji napadli psi babičky. Útok málem nepřežila! Jak vypadá teď?

Gabriela Kolinová 6.  4.  2020
Z příběhu sedmadvacetileté Jynnie Kent z kanadského Ontaria naskakuje husí kůže. Když jí bylo jedenáct let, hrála si u babičky s jejími psy. Ti ji z nepochopitelného důvodu napadli a holčička pak bojovala v nemocnici o život. Její tělo pokrývá mnoho jizev, tu největší ale měla dlouho na duši.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Ta hrůzná událost se stala v den narozenin malé Jynnie. Slavila tehdy jedenáct let u své babičky, která chovala několik bullmastifů. Holčička si šla hrát ven a o několik minut později ji našel její děda a musel ji doslova vytrhnout psům z čelistí.  

"Stalo se to 26. října 2003. Bylo chladno a deštivo. Ti psi na mě roztrhali všechno oblečení. Kabát i zimní kalhoty. Když si děda uvědomil, co se děje, začal smečku bít a snažil se mě zachránit. Byla jsem celá od krve a bahna, nemohla jsem dýchat, jeden ze psů mi roztrhl hrdlo. Je zázrak, že jsem to přežila," vzpomíná Jynnie Kent. 

Batole a domácí mazlíček: Nikdy je nenechávejte spolu bez dozoru!

Hrozila amputace nohy!

Děvčátko utrpělo třináct velkých tržných ran a asi sto padesát menších, všechna zranění si vyžádala více jak tisíc stehů, uvnitř i vně těla. Pravá noha byla natolik poraněná, že lékaři museli několik hodin bojovat, aby ji zachránili a nemuseli ji Jynnie amputovat. "Psi mi roztrhli hlavní tepnu na noze a nebyl v ní žádný pulz, doktoři se rozhodil, že ji musí amputovat. Naštěstí ale zavolali cévního chirurga, doktora Rubina, který převzal operaci a po deseti hodinách mi nohu zachránil," vypráví Jynnie.

Měla opravdu veliké štěstí, že přežila – zvláště kvůli poranění na hrdle. V nemocnici pak strávila dlouhé tři měsíce. Poté se po intenzivní rehabilitaci a fyzioterapii musela znovu učit chodit a fungovat. 

Dojemné! Týraný pes důvěřuje jen malému chlapci. Ostatních se bojí

Šikana a deprese!

Když se Jynnie dostala z nejhoršího, začala trpět depresemi. Ve škole byla nemilosrdně šikanovaná svými spolužáky. Kvůli jizvám ji nazývaly "kousací hračkou pro psy". Někteří dokonce říkali, že ji měli psi raději zabít. Jynnie se začala stranit okolí, schovávala se a začala se dokonce sebepoškozovat.

„Jako teenager jsem trpěla sociální úzkostí a bojovala s nízkým sebevědomím. Dlouho jsem své jizvy skrývala, myslela jsem si, že mě kvůli nim nikdo nemůže milovat," vypráví Jynnie.

Když jí bylo šestnáct let, řekla si, že je unavená z toho, jak se pořád zakrývá a snaží se maskovat své jizvy. Poprvé se odvážila jít na veřejnost v šortkách. Nyní je Jynnie dvacet šest let a rozhodla se, že bude pomáhat dalším lidem s podobným příběhem. Chce jim ukázat, že i zjizvené tělo může být krásné a vždycky se najde důvod být na něj pyšný! Třeba jen kvůli tomu, čím si muselo projít!

Mnozí by si řekli, že ze psů musí mít Jynnie hrůzu. Opak je pravdou. Tahle slečna má své vlastní tři psy. Labradora Buddyho, čivavu Molly a pitbulla Lea. 

Její příběh je však varovným prstem! V žádné zvíře nemůžeme mít plnou důvěru, a pokud je ve společnosti dětí, musíme dbát velké opatrnosti! 

Dcera měla hrůzu ze psů. Vyléčil ji psí nalezenec!
Témata: Děti, Péče o dítě a jeho výchova, Vaše příběhy, Dětství, Babička, Rodina a vy, Domácí mazlíčci, Teenager, amputace, domácí mazlíček, Pes, Babi, Jizva, Buddy, Holčička, Ted, Ken, Jak, Nohy, Ontario, Den narození, Rubin, Labrador, Tělo, Molly