Maminka.czChování a vztahy

„V dobrém i ve zlém.“: Nosí se to ještě v dnešní době?

Martina Machová 23.  7.  2015
Až polovina manželství v ČR končí rozvodem, proč tomu tak je? Rozvést se, nebo nerozvést? Jak to vyřešily tři naše čtenářky?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„V dobrém i ve zlém!“ slibujeme si na úřadech i v kostelích.Pouze každé druhé manželství však tomuto slibu dostojí. Ještě hůře jsou na tom manželské páry v Belgii a Švédsku, kde je rozvodovost ještě vyšší. Důvody této smutné epidemie jsou velmi různorodé a nelze pravděpodobně najít jeden ústřední.

Psychologové poukazují například na souvislost s rostoucí ekonomickou i sociální nezávislostí žen, na stále menší roli náboženství a širší rodiny v běžném životě. Zatímco dříve byla rodina hodnotou sama o sobě, v současnosti mají lidé hodnoty obvykle jinde. Vysoko v hodnotovém žebříčku stojí například osobní svoboda a nezávislost, nezadatelné právo na osobní štěstí. Což je na jednu stranu skvělé, jsou-li však tyto těžce vydobyté hodnoty povýšeny nadevše, mohou se lehce stát absolutní „kontraindikací“ v cestě za šťastným manželstvím.

Zajímavý je i posun v uváděných důvodech pro rozvod: „V současné době polovina rozvádějících se párů uvádí jako příčinu rozvratu svého manželství rozdílnost povah, názorů a zájmů. Partneři stále méně uvádějí jako příčiny rozvratu manželství jisté extrémní jevy, jakými jsou například zlé nakládání nebo alkoholismus jednoho z manželů.“ uvádí kupříkladu průzkum ČSÚ. A jak svá rozvodová dilemata prožívají ženy v praxi?

Příběh Jitky (33 let): Nevěra

Můj příběh se podobá řadě dalších v mém okolí, avšak konec má na rozdíl od většiny z nich prozatím šťastný. Po dvou dětech s věkovým rozdílem jeden rok a pěti letech rodičovské dovolené jsem zjistila, že má manžel milenku, kolegyni z práce.

Manžela okouzlila čerstvá absolventka vysoké školy. Mladá, krásná, odpočatá, nevystresovaná slečna, s dostatkem volného času na sebe i manžela. Naprosto zoufalá jsem v záchvatu paniky zavolala své úžasné tchýni. „Do hodiny jsem u tebe, Jituško. Jen mu usmažím řízky a upeču štrúdl na cestu!“

Ničemu jsem nerozuměla. Má zlatá tchýně přijela a pomohla mi sbalit manželovi kufry. Na zavazadla položila úhledný balíček napěchovaný tuctem telecích řízků a štrúdlu… tchýně má velmi svérázný humor! Pak mi nalila víno, a já se dozvěděla, že náš sympatický a šarmantní dědeček byl v mládí pěkný hřebeček – není nad tchýniny vtipné komentáře! Po dvou sklenkách mě tchýně donutila zavolat milence manžela, ať si k nám přijede pro věci, že jí manžela ráda přenechám. 

„Milá slečno, v modrém kufru je špinavé prádlo, v černém vyprané nevyžehlené, v tašce vše ostatní. Večeře je v krabici navrchu, rozhodně ji neohřívejte v mikrovlnce! Pro děti ať dorazí v pátek přesně v 15 hodin a odevzdá je v neděli v 18! Snacha na víkend odjíždí!“ sdělila vlídně sebejisté slečně má úžasná tchýně.

Manžel toho dne domů nepřišel. Po třech dnech se v SMS ptal na děti (ty si pak na víkend opravdu vyzvedl), po 14 dnech se začal psát mně. Za měsíc a den byl zpět doma. Vše jsme probrali, spoustu věcí v manželství změnili, moc nám pomohly manželské terapie, výčitky jsem polykala (nebylo to lehké), ale po dvou letech máme opět krásné manželství. Cítím se silnější, zralejší a jsem moc pyšná na to, že jsme to zvládli.

Příběh Emmy (41 let): Duševní nemoc

Jsme spolu 20 let a máme jednu dceru. Posledních 10 let bojuji, přesněji bojujeme s manželovou nemoci. S bipolární poruchou, která obnáší střídání hlubokých depresí, energií a optimismem sršících manických stavů a období „normálu“. Manžel bere léky, dochází k psychiatrovi, přesto nám jeho nemoc značně zasahuje do života. Manžel byl dokonce před rokem několik týdnů hospitalizovaný kvůli hluboké depresi, moc jsem se tehdy bála, že si ublíží.

Mnohokrát se nám stalo, že jsme měli někam společně odjet, ale nakonec jsme jely s dcerkou samy. Nespočetněkrát jsem v obdobích, kdy manžel prožíval příval energie a hlavou mu vířilo mnoho skvělých plánů a projektů, nedostala šanci si odpočinout, vyspat se nebo jen relaxovat. Můj muž je velmi inteligentní, chápe svou i mou situaci, a tak mi mnohokrát nabízel rozvod. Zaváhala jsem jen jednou. O podrobnostech ale psát nebudu.

Bylo to tehdy velké pokušení, jela jsem dokonce „meditovat“ sama na chalupu. Už cestou vlakem jsem pochopila, že manžela neopustím. Miluji ho i s tou jeho „mrchou“! Možná, že částečně miluji i ji, neboť je prostě součástí manželovi osobnosti. Život není lehký, ale každý má svého kostlivce ve skříni a já tomu našemu po letech už rozumím. Je dokonalou ironií osudu jak moc s bipolární poruchou platí „V dobrém i ve zlém!“.

Příběh Aniky (27 let): Alkohol

Jsem evangelička z rozvětvené tradičně evangelické rodiny. Manžel byl také evangelík. Nebyli jsme sice zapálení věřící, ale vyrůstali jsme v křesťanských rodinách, brali jsme se v modlitebně, kam jsme i občas zašli. Petr začal pít rok po svatbě, po smrti svého otce, velké autority v rodině. Pak už šlo vše z kopce – vulgarity, urážky, citové vydírání, odprošování, scény, vyhrožování a to vše stále dokola. Nikdy jsem se nechtěla rozvést! K rozvodu mě nasměroval náš farář. 

„Rozvod je, Ani, v tvém případě menší zlo,“ říkával. Nemohl se na mě už dívat. Za dva roky jsem zhubla 30 kg, dvakrát potratila a vážně onemocněla. Paradoxně byl náš farář ten, kdo vysvětloval rodině, že v mém případě není možné dostát slibu: „V dobrém i ve zlém.“. Rozvedla jsem se čtyři roky po svatbě, bezdětná a zlomená. Byla jsem jen uzlíček nervů a výčitek, že jsem selhala. Netuším, kde se stala chyba, vše je mi stále moc líto, ale vím, že jsem se zachovala správně.

Témata: Rodina, Chování a vztahy, farář, Špinavé prádlo, Velké auto, Snacha, Alkoholismus, Absolventka, Nos, Osobní svoboda, Duševní nemoc, Evan, Pokušení