[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je-li doma dětí víc, obvykle si své nemoci předávají jako horký brambor, z něhož se jim však neohřejí ruce, ale čelo. V jakém věku tento kolotoč nemocí konečně skončí? Lékaři mají vcelku jasný názor…
„Nejvíce stůňou děti v období od tří do šesti až sedmi let, tedy v době, kdy vstupují do kolektivních zařízení, školek a škol. Dětské kolektivy jsou rájem virů a dítě přichází do takového prostředí imunologicky nevyzrálé, čisté a zranitelné,“ vysvětlují lékaři Martin Gregora a Miloš Velemínský v publikaci Čekáme děťátko. Zdá se tedy, že proti „přírodě“ mnoho nezmůžeme. Děti si tímto obdobím zkrátka musí projít a rodiče mohou dělat jediné; snažit se už od nejútlejšího věku svých potomků všemi způsoby posilovat jejich imunitu. Nezastupitelné místo má v této „posilovně“ kupříkladu zdravé stravování, psychická pohoda v rodině, dobré rodinné zázemí a láska, otužování, pobyt v přírodě, dostatek pohybu, ale třeba i zdravý přístup k hygieně (babičky by řekly „zlatá střední cesta“ – ani málo, ani moc).
„Druhou dobou větší nemocnosti je dospívání, čas růstového spurtu, bouřlivých hormonálních změn, kdy se mění zažité stereotypy rodinného prostředí. Tehdy i relativně zdraví jedinci bojují s angínami, nechvalně známou mononukleózou a naštěstí zřídka se vyskytující, ale o to závažnější meningokokovou infekcí,“ upozorňují lékaři Martin Gregora a Miloš Velemínský na skutečnost, které si všímá nejeden rodič dospívajících dětí. Puberta je zkrátka náročná ve všech směrech! Z dětí, jež dříve vstávaly ještě před rozbřeskem, je přemění ve spáče schopné prospat i 12 hodin denně. Z nejednoho „chlapce-nežravce“ vykouzlí bezedného Otesánka a z dívenek jak lunt slečny s ženskými tvary, které jim narostly takřka přes noc.