[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Láska je bezpochyby to nejlepší, co vás může v životě potkat. Ale každé zamilování převrátí váš život naruby. Kromě partnera vám přinese nové přátele, vztahy a často i nový životní styl. V páru můžete snít o nových cílech, kterých chcete oba dosáhnout, o společně stráveném čase, o rodině, o dětech... Takže se dá předpokládat, že ve stavu své největší zamilovanosti nebudete řešit, jakou má váš milovaný hladinu cholesterolu v krvi.
Výzkumy ale dokazují, že partnerské vztahy ovlivňují naše psychické i fyzické zdraví. Životní partner má totiž často daleko větší vliv na naše chování než kdokoli jiný. Někdy je to zřejmé na první pohled, někdy se to projevuje skrytě. I přestože se říká, že protiklady se přitahují, je obecně známé, že lidé mají tendenci vyhledávat a připojovat se k lidem, kteří jsou jim nějakým způsobem podobní. Prokázaly to i průzkumy, které zjistily, že lidé se spíše protikladnými vlastnostmi spolu nevydrží tak dlouho, jako lidé, kteří mají podobtext: né zázemí, zkušenosti a chování. Když se dva lidé vezmou, jejich zvyky se vzájemně ještě více přizpůsobí a stanou se ještě podobnější. Manželé navzájem ovlivňují svůj postoj k fyzické aktivitě, návštěvám lékaře, pití alkoholu, kouření apod. Spřízněné duše si dokonce mohou časem „vypěstovat“ sklony ke stejným nemocem, jako je například rakovina, mrtvice, artritida, vysoký tlak, cukrovka, deprese či vředová choroba žaludku. Je to dáno především tím, že manželství vede ke společnému stravování, fyzickým aktivitám, finančním zdrojům a sociálním vztahům. Navíc se zjistilo, že páry, kde je jeden z partnerů vážně nemocný a druhý se jej snaží psychicky podporovat, jsou ohroženy i tím rizikem, že zdravý člověk onemocní v důsledku úzkosti a strachu o milovaného člověka.
Zatímco se v mnoha článcích můžete dočíst, že manželství je zdraví prospěšné, existuje spousta případů, kdy může mít zcela opačný efekt. Není neobvyklé, že si lidé v páru předávají své zlozvyky, jako je například kouření, pití alkoholu nebo dokonce užívání drog. Podle psychologů je proto léčba závislostí mnohem úspěšnější, pokud se provádí v páru, nikoli individuálně. Týká se to i kouření. Když se rozhodnete náhle s tímto zlozvykem skoncovat, může se váš miláček cítit zrazený. A naopak otevřená krabička cigaret, ponechaná vaším partnerem někde v bytě, může vaši snahu snadno zničit.
„Když se člověk rozhodne přestat kouřit a druhý z partnerů k tomuto rozhodnutí zatím nedozrál, je třeba o celé situaci hodně a často mluvit,“ vysvětluje PhDr. Eva Tošnerová, klinická psycholožka z poradny psychoterapie.net, a pokračuje: „Je nutné jasně stanovit a ozřejmit nové potřeby, které v důsledku toho vznikly. Často se stává, že druhý kuřák si zcela neuvědomuje důsledky a rozsah změn, které s abstinencí od nikotinu souvisí, a proto je třeba je neustále vysvětlovat a připomínat. Někdy v nerespektování nemusí být úmysl, jen nevědomost. Je třeba požádat partnera, aby nenechával cigarety volně ležet na stole, ale schoval je do skříňky, aby omezil počet popelníků, vyhradil si místo, kde se kouří, nejlépe balkon nebo alespoň otevřené okno, eventuálně jednu místnost. Důvodem je, že každý z těchto podnětů způsobuje craving (bažení), touhu si znovu zapálit cigaretu. V případě, kdy kuřák absolutně nerespektuje potřeby partnera, který se rozhodl změnit svůj zlozvyk, je problém vzájemného soužití pravděpodobně v hlubší rovině, než že by se týkal jen zapomenuté krabičky cigaret na jídelním stole. Tento fakt může odkrýt hlubší rozpory vztahu (hodnotový žebříček, vzájemný respekt a tolerance...). V nejkrajnějším případě může zapříčinit i rozchod partnerů.“
Studie provedená korejskými lékaři odhalila výrazně vyšší riziko vzniku rakoviny plic a rakoviny prsu u těch žen, jejichž manželé kouřili. S největší pravděpodobností jde o následek pasivního kouření. Jiná, americká studie, zveřejněná v časopise American Journal of Preventive Medicine, přišla se závěrem, že manželství s kuřáky zvyšuje u nekuřáků riziko mrtvice, a to o 42 procent. Pasivní kouření přitom velmi škodí i dětem, kterým hrozí řada zdravotních problémů, jako astma a potíže s dýchacím ústrojím.
Důležitá je i nálada, která ve vztahu panuje, a vzájemná láska. Věra (35) je rozvedená matka dvou dětí. Její potíže začaly už před deseti lety, v době, kdy v jejím, tehdy pětiletém manželství propukla vážná krize. „Manžel byl cholerik a já těžko snášela hádky, které stále vyvolával. Nemám ráda konflikty, a proto jsem své pocity dlouho dusila v sobě a snažila se tak vyhnout střetům a konfrontacím,“ vysvětluje Věra. Jenže začala trpět bolestmi břicha, občas zvracela a periodicky se u ní objevovala zácpa střídavě s průjmy.
Gastroenterologická vyšetření ale příčinu jejích potíží nezjistila. Lékař jí předepsal antidepresiva a Věra začala chodit na psychoterapii. Po dvou měsících se jí začala zlepšovat nálada a její potíže postupně slábly, až vymizely úplně, takže Věra mohla zase nastoupit do práce. Ještě jeden rok užívala antidepresiva. „Pak jsem léky po dohodě s psychiatrem vysadila a od té doby se cítím dobře, dokonce natolik, že jsem našla odvahu začít si nový vztah, který se zatím vyvíjí moc pěkně,“ říká. „Mnozí lidé s ohledem na to, aby doma,nebylo dusno‘ nebo,nebyla itálie‘ raději neřeknou, jak se cítí, a snaží se věci,polykat, přecházet, ale sami někde uvnitř vědí, že problém nezmizí jen tím, že se o něm nehovoří. Velmi často naopak setrvá a mění se do podob různých psychických či fyzických komplikací (poruchy spánku, deprese, snížené sebevědomí, úzkost...).
Při dlouhodobějších,drobných nevyřčených nesouhlasech, lítostech, zklamáních, hněvu, ponížení...‘ si můžeme být jisti, že se nám tyto pocity projeví někdy jindy a nějak jinak v našem těle či na duši. Proto je třeba pocity sdělovat i přes strach z reakce partnera. Když jsou tyto obavy pro člověka nepřekonatelné, pak doporučuji vyhledat odbornou pomoc, například navštívit manželskou poradnu nebo psychologa,“ radí PhDr. Eva Tošnerová.Ženy v manželství plném nepřátelství jsou více ohrožené srdeční chorobou než ty ve vřelejších vztazích. Vyplynulo to ze studie provedené psychology z univerzity v Utahu. Kromě toho bývají nešťastné ženy, jejichž vztah je plný hádek a napětí, častěji obézní, mají vysoký krevní tlak a mají vyšší sklon k depresím. Je to dáno i tím, že ženy reagují na problémy ve vztahu mnohem citlivěji než muži.
Naštěstí máte příležitost ovlivňovat zdraví svého blízkého člověka i pozitivně, už jen tím, že změníte své chování. Jody Sindelarova, profesorka na yaleské School of Public Health, sledovala přes šest tisíc lidí v průběhu čtyř let. Zjistila, že na chování každého sledovaného jedince byl znát velký „manželský efekt“. Pokud jeden z manželů přestal kouřit, měl ten druhý šestkrát až osmkrát vyšší šanci přestat také. Pokud se jeden vzdal alkoholu, druhého šance přestat pít byla pětkrát vyšší. A jestliže se jeden z páru nechal očkovat proti chřipce nebo si nechal změřit hladinu cholesterolu, byla výrazně vyšší pravděpodobnost, že druhý to udělá také. A zajímavé bylo i zjištění, kdo z manželů má na druhého větší vliv. Ačkoli bychom možná předpokládali, že ženy své muže častěji popichují a motivují, výzkum zjistil, že více se nechávaly ovlivňovat manželky svými muži.
Chcete-li změnit rizikové chování svého partnera, budete mít větší šanci, když jej přestanete kárat a začnete jej podporovat. Například pokud váš manžel trpí nadváhou, nemá smysl jej na to jen upozorňovat a vyčítat mu, že se málo hýbe. Lepší je vyzvat jej, aby šel s vámi na procházku, na kolo nebo si zaběhat, podpořit ho třeba malým dárkem do jeho sportovní výbavy a nezapomenout chválit každý jeho pokrok. Spolu to zvládneme
Zuzaně byla diagnostikována rakovina prsu necelý rok po svatbě, když jí bylo 33 let a s manželem plánovali rodinu. Téměř okamžitě se přestali bavit o tom, jaké vybrat zařízení do dětského pokoje nebo kam jet na dovolenou, a místo toho mluvili o mastektomii, chemoterapii a o tom, jak zvládnou platit vysokou hypotéku. Oba byli pod obrovským tlakem. Její manžel František ji doprovázel na všechna lékařská vyšetření a zákroky, snažil se jí být co nejvíc nablízku. Přitom pracoval po nocích na soukromých zakázkách, aby zachránil rodinný rozpočet. Nakonec se z toho nervově zhroutil. Zuzana také bojovala s depresemi. „Rakovina vás změní,“ říká. „František byl z mého chování zklamaný, říkal, že mě nepoznává, že prý nejsem ta žena, kterou si vzal.“
Naštěstí pro oba byla Zuzanina léčba úspěšná a oba krizovou situaci překonali. Pro páry, které se musí náhle vyrovnat s vážným onemocněním jednoho z manželů, je důležité situaci přijmout a přizpůsobit se jí. Podle psycholožky Evy Tošnerové se v takto náročných životních situacích cení, když je jeden z partnerů druhému oporou, ale upozorňuje, že termín „opora“ může pro každého člověka znamenat něco jiného: „Někdo ocení, že se zdravý partner chová zcela normálně, stejně jako doposud a že nemoci nevěnuje více pozornosti, než je nezbytně nutné, a nezachází s nemocným jako s umírajícím. Pro druhého je příjemnější přijímat zvýšenou péči ostatních. Ale i zde doporučuji se zeptat, co by nemocný potřeboval nebo si přál, než sám aktivně začít,rozdávat své dobro‘. Člověku, který se dozví závažnou diagnózu, se otevírá mnoho nových otázek a velkých nejistot, které často podněcují větší úzkost, strach a nervozitu. Což samozřejmě dopadá i na vztah páru. Zdravý partner může být časem přetížený, proto pak doporučuji nemocnému vyhledat třetí nezávislou osobu, nejlépe odborníka psychoterapeuta, který může být užitečným pro všechny zúčastněné. Nemocnému může pomoci i osobní či e-mailový kontakt s různými organizacemi, které mohou dodat velkou řadu užitečných informací.“
Ale ne vždy mají nemocní šanci na rychlé nebo úplné uzdravení. Při vážné a dlouhé nemoci jednoho z partnerů se ten druhý dostává do role pečovatele. I když mnozí říkají, že je tato zkušenost obohacuje, může pro ně být tato situace i nebezpečná. Často se u těchto lidí objevuje deprese. Podle jedné lékařské studie mají ženy, které pečují o svého nemocného manžela devět a více hodin týdně, vyšší riziko ischemické choroby srdeční. Je to dáno nejspíš jejich časovou tísní, finanční zátěží a tím, že je pro ně těžké vidět svého blízkého člověka trpět. Nejhůře jsou na tom partneři lidí nevyléčitelně nemocných. Sami jsou podle lékařů více ohroženi vznikem závažného onemocnění.
„Pokud je to alespoň trochu možné, doporučuji péči o nevyléčitelně nemocného zkusit rozdělit mezi více osob tak, aby mohly současně dočerpávat energii a vyhnuly se svým zdravotním komplikacím. V případě, že to nelze, pak v rámci možností dbát na udržování přátelských vztahů, nevzdávat se svých koníčků, vymezit si pravidelný čas sám pro sebe. Pokud se psychické obtíže vyskytnou, doporučuji vyhledat odbornou psychoterapeutickou nebo psychiatrickou pomoc. Velké úspěchy mají také svépomocné skupiny, které vznikají jak pro lidi nemocné, tak pro jejich blízké,“ radí PhDr. Eva Tošnerová.
Manželé navzájem ovlivňují svůj postoj k fyzické aktivitě, návštěvám lékaře, pití alkoholu, kouření a podobně. Chcete-li změnit rizikové chování svého partnera, budete mít větší šanci, když jej přestanete kárat a začnete ho podporovat.