V pandemii část dětí ztratila schopnost učit se. Jak jim můžeme pomoct?

1) Základem je motivace

„Pokud se mají děti umět učit, musí mít motivaci a vidět v učení smysl,“ konstatuje Andrea Vedralová, ředitelka vzdělávací společnosti Škola Můj Projekt (skolamujprojekt.cz), jež podporuje školy v zavádění nových vzdělávacích postupů. Motivací ale určitě nejsou známky ani to, aby máma a táta měli radost. Motivace musí být osobní a konkrétní. Například to může být fakt, že až se naučí číst, budou moct hltat další příběhy oblíbených hrdinů z pohádek. A vy s nimi o tom můžete mluvit, tedy je v hledání motivace podporovat.

2) Mluvme s dětmi o jejich učení

Mluvte s nimi také o tom, jak u nich probíhá proces učení. „Tím dochází k rozvoji tzv. metakognice. Už děti ve třetí třídě jsou schopné si všímat – pokud je k tomu vedeme – jak u nich proces učení probíhá. Podporujeme je v tom otázkami: Jak jsi na tohle přišel? Mohl bys něco udělat jinak? Kdybys zvolil jiný postup, v čem by se lišil výsledek? Ptáme se ale i na vnější prostředí: Kdy ti jde učení líp, co tě u toho ruší? Tedy naším úkolem je vytvářet jim prostor, ve kterém mohou o svém způsobu učení se přemýšlet,“ popisuje Andrea Vedralová.

VIDEO: Podcast Maminka: Vysvědčení - jak poznat, že má dítě psychický problém?

3) Myšlenkové operace

Umění učit se zahrnuje spoustu myšlenkových operací. Děti k tomu potřebují trénovat paměť, tvořivost, umět si poradit se syntézou a analýzou. Jakkoliv to zní složitě, v řadě případů je v tom stačí podpořit hrou. Paměť? To je třeba pexeso. Tvořivost? Vytáhněte dixit.

4) Prostor pro plánování

„Tohle po dětech chceme všichni: aby se co nejdříve naučily plánovat, plnit své úkoly v daném čase. Ale ve skutečnosti jim nedáváme prostor, aby se takové plánování naučily. Rovnou jim říkáme, co mají dělat, jakou kvalitu čekáme a v jakém horizontu. Učit se plánovat ale znamená moct si vůbec zvolit cíl, kritéria, podle kterých se na konci zhodnotí, jestli cíle opravdu dosáhly,“ konstatuje Andrea Vedralová.

Když se o víkendu chystáte na výlet, co kdyby děti vybraly cíl, připravily svačiny, zorganizovaly zábavu, určily, co ten den stihnete, a nakonec vyhodnotily, co se povedlo? Učit se pracovat s časem, objemem toho, co je reálné a kdy, za jakých podmínek, je přitom zásadní dovednost nezbytná pro schopnost se učit.

5) Zvědomování pokroků

Pokud se společně učíte, jaké typy prohlášení vysíláte ke svým dětem? „Podívej, zase tu máš chybu! Piš pořádně!“ Nebo spíš: „Líbí se mi, kolik jsi tomu dal času, jak jsi zapracoval na trpělivosti.“

„První typ konstatování vede děti ke zvědomování chyb, druhý ke zvědomování pokroku – a právě zvědomování pokroku je přirozeně motivující. Když s dítětem procházíte, v čem se posouvá, navádíte ho, aby přemýšlelo o tom, jak ke svým pokrokům došlo. Tomu se říká růstové myšlení a vede děti k tomu, že o své pokroky a růst mají opravdu zájem. Takové myšlení je neodrazuje od zkoušení nových věcí, překonávání výzev. Ale pokud je zaměřujete na chyby, mají z dalších pokusů spíše strach a nepouštějí se do nich,“ popisuje odbornice.

6) Práce s informacemi

Schopnost učit se přímo souvisí se schopností zpracovávat informace. A tady my rodiče často narážíme na své vlastní mantinely. Protože tok informací, povaha, objem informací, to všechno je dneska úplně jiné, než jsme během svého vzdělávání zažili my.

„Neuvědomujeme si nejen to, že děti připravujeme na jinou dobu, ve které budou fungovat jiným způsobem než my, ale neuvědomujeme si především to, že jiná doba už je. A my děti nemůžeme tedy ani učit starými způsoby. Ukazovat jim, jak jsme se učili slovíčka ze sešitu s napůl přehnutými stránkami, dneska nefunguje. Děláme to v dobré víře, ale… To pro ně nemusí být funkční přístup,“ doporučuje Andrea Vedralová neobracet se příliš k tomu, co jste ve škole používali vy.

K tabuli půjde české školství

Na 80 % českých učitelů odmítá zeštíhlit objem učiva. Proč?!

Takové to domácí učení

A jak se zařídit při společném domácím učení, při psaní úkolů? Potřebujete vědět, že jsou věci, které jsou i v rámci procesu učení vrozené – tedy s nimi nehnete. Pak má každé dítě schopnosti, které jsou napůl vrozené a napůl získané. A nakonec ty dané okolím.

„A jestliže patříte k rodičům, jejichž děti se nechtějí učit, pak vám musím položit otázku: A kdo se s nimi doma učí? Protože ochota učit se je z 80 procent ovlivněna prostředím, tedy i osobou, která se s dětmi učí. Jste to právě vy, kdo může rozhodnout o tom, jestli učení dítěti půjde,“ říká na rovinu odbornice. A doporučuje se při společném učení řídit osmi principy vzdělávání, které sestavila Susan Kovaliková ve své knize Integrovaná tematická výuka:

• Dejte dětem pocit bezpečí – musí vědět, že mohou udělat chybu, že mohou nevědět, ptát se…
• To, co se učí, pro ně musí být smysluplné – jestliže jim nebude dávat učení smysl, je jedno, jak se budete snažit vy nebo pedagogové ve škole, znovu je třeba připomenout, že musí konkrétně vědět, na co jim bude sčítání, odčítání, čtení, psaní (v rámci jejich dětského a utvářejícího se světa).
• Důležitá je možnost výběru – důležité je odstupňování náročnosti, protože každé dítě má už z principu své osobnosti jinou možnost zvládnout nějakou konkrétní látku na nějaké konkrétní úrovni… Tedy je potřeba nabízet odstupňovanou náročnost učení a nechat děti postupně zkoušet další a další levely příkladů, vět, pokusů… „Tohle je dětem vlastní. Chuť se posouvat pořád dál – zkoušet těžší věci, protože jim nedává smysl nudit se u stále stejných jednoduchých příkladů. Na nás dospělých je nevzít jim tuhle přirozenou touhu jít dál,“ upozorňuje Andrea Vedralová.
• Potřebují přiměřený čas – ne čas, který vidíme svýma dospělýma očima, ale jim odpovídající čas.
• Důležité je tzv. obohacené prostředí – obrázky, které doprovodí učení, praktické ukázky toho, co se učí.
• Nejde to bez spolupráce – a nejen vás dvou doma, ale spolupráce učitel- -rodič.
• Přijít musí okamžitá zpětná vazba – u které platí, že čím menší dítě máte, tím dříve je to lepší. „U nejmenších dětí nefunguje, když dostanou po týdnu opravené sešity od paní učitelky. Jejich svět už je dávno jinde. Potřebují zpětnou vazbu hned,“ konstatuje Andrea Vedralová. A tu jim doma dát můžete.
• Cílem je dokonalé zvládnutí – každé dítě musí mít pocit, že to, co potřebovalo, zvládlo vzhledem ke svým schopnostem dokonale, nikoliv třeba na trojku (protože to je tak nějak napůl), ale podle vlastních individuálních kritérií dokonale.

Tento projekt podporuje Nadace České spořitelny.