[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Poslední rok ve školce je takovou malou přípravkou dětí na zápis do první třídy. Některé se nemohou dočkat, jiné se strachují nebo si tuto změnu ve svém životě prostě nepřipouští. Záleží tedy na rodičích, učitelkách ve školce i ve škole a odbornících, aby nástup do první třídyzvážili ze všech možných stran a nikam zbytečně nepospíchali. „Monika se do školy hrozně těšila. Když jsme přišly na zápis, měla jsem větší trému než ona. Ačkoli všechno uměla, zdála se být najednou zakřiknutá,“ vypráví maminka holčičky, která nyní nastupuje už do druhé třídy.
Monika se narodila v červnu, když šla do školy, bylo jí čerstvých šest let. „V tu dobu mi přišlo nepředstavitelné, že by si ještě rok počkala ve školce, teď když o tom přemýšlím, měli jsme si zažádat o odklad,“ dodává její maminka. Kromě tzv. předškolní přípravky, která by měla posoudit grafomotorické schopnosti dítěte, je důležité zvážit před nástupem do první třídy i řadu dalších faktorů. „Jasný manuál bohužel neexistuje. Záleží v první řadě na rodičích, jež své dítě znají a mohou posoudit, zda je připravené,“ upozorňuje kouč na mezilidské vztahy Lenka Černá z Life Clinic Prague a dodává: „Osobně bych věnovala pozornost tomu, jak se cítí v prostředí mezi dětmi a ve školce, zda je samostatné a umí v rámci svého věku komunikovat. Podstatné je se o všem s dítětem bavit a zjistit, zda se vůbec do školy těší. Dětský mozek je schopen takovýto stav vyhodnotit, a pokud má nějaké obavy, je na rodičích, aby mu je pomohli vyřešit.“ A to samozřejmě platí před nástupem do první třídy, ale i po něm.
Monika si sama vybrala batoh do školy a prvního září spolu s ostatními spolužáky s úsměvem vstoupila do třídy. „Co nás překvapilo, bylo, že si sedla do poslední lavice, kde zůstala i po zbytek roku. Báli jsme se, že neuvidí na tabuli a bude více nepozorná.
Pak nás ale paní učitelka ujistila, že se naopak o to více snaží, a když neví, zeptá se,“ popisuje první dny ve škole Moničina maminkag a dodává: „Ve třídě bylo více dětí, které šly do první třídy stejně tak jako naše dcera tzv. nepolíbené, neuměly číst a psát, jen se dokázaly podepsat.
Každé mělo svoje tempo a paní učitelka se snažila přizpůsobit všem dvaceti žáčkům najednou.“ Netrvalo ale dlouho a Monika se začala porovnávat s ostatními a přicházela o motivaci se učit.
Všechny problémy se dají řešit. Ať už se jedná o potyčky spolužáků, zakřiknuté děti, nesoustředěnost nebo třeba „nechytání se“ při hodině. „Monika nestíhala školní látku, děti už četly na jiném řádku a ona se doslova ztrácela v textu. Přestala se kvůli tomu při hodině hlásit a doma jsme pak doplňovaly učení v pracovních listech.
Ráno odmítala vstávat z postele a stěžovala si na bolesti bříška nebo hlavy,“ popisuje těžké období maminka Moniky. „Stačilo však, abychom si s paní učitelkou promluvili a zvolili správnou taktiku učení. Doma jsme pak pracovaly více než ostatní děti, ale stálo to za to. Monika se začala hlásit a děti jí dokonce tleskaly,“ dodává s úsměvem maminka.
Od té doby, co Komenský hlásal motto Škola hrou, se toho ve školství hodně změnilo. Vždy je však na učitelkách a učitelích, jak dokážou dítě v první třídě okouzlit a nastavit mu vhodné emoční rovnice po zbytek jeho studentských let. „My jsme měli v první třídě paní učitelku v důchodovém věku, a pamatuju si, jak po nás házela svazkem klíčů, když jsme vyrušovali při hodině,“ vzpomíná Moničina maminka.
„Má dcera je na tom o poznání lépe, má učitelku mého věku, která má již dlouholetou praxi a stále studuje nové učební metody. Děti mohou sedět na koberci, mluvit o svých názorech i pocitech nebo třeba kombinovat češtinu s matematikou. Bohužel, co vidím jako problém, je nedostatek času ze strany nás rodičů, z práce se vracíme až po šesté hodině večer a na domácí úkoly máme třeba jen deset minut.“ Učení by mělo být pro děti hrou i doma. „Rodiče by se měli pokusit najít si čas a pomoci dítěti školu zvládnout. Najít takovou zábavnou formu, která mu učení nezoškliví. Pro děti je přirozené vnímat vše jako hru, učení by tedy mělo být v první řadě zábavné,“ vysvětluje Lenka Černá, zároveň však upozorňuje: „Kromě toho je dobré potomka tak trochu ponechat i vlně změn a nebýt jako rodič příliš přecitlivělý, když se mu něco nedaří. V jeho budoucím životě mu nebude všechno jen vycházet. Na rodičích je, aby své ratolesti do života připravili. Nechat je, ať samy na své kůži pocítí protiklady života a vytvoří si svůj vlastní názor na svět kolem sebe. Podporujte je, pomáhejte jim s učením a zbytek času jim věnujte na to, aby se mohly pomalu usadit a zvyknout si.“ Obdobný problém řešila také maminka malé Moniky. „Psaní úkolů a učení samotné bylo pro mou dceru stresující.
Nechápala, proč si její mladší sestra hraje, a ona má tolik povinností. Často u toho plakala a vztekala se. Nedokázala jsem najít tu správnou cestu a trápila jsem se s ní. Proto se učení doma ujal tatínek a Monika se natolik zlepšila, že si začala dělat úkoly sama a nám je nosila jen na kontrolu,“ vypráví příběh svého prvňáčka maminka.
Najednou se však Monika začala v noci pomočovat. Ze začátku si rodiče mysleli, že je nastydlá, ale když se tento problém opakoval již poněkolikáté, bylo třeba začít hledat příčinu. „Reakce na nástup do první třídy základní školy je tak individuální, jako je počet nastupujících dětí. Některé se cítí od prvního dne jako ryba ve vodě a pro druhé je to velké trápení a stres,“ vysvětluje homeopatička Vladimíra Olšerová, které prošlo pod rukama nespočet školáků a školaček. „Pracuji také jako školní homeopat v ZŠ Velká Chuchle v Praze 5, kde se setkávám také s případy, kdy se z veselé a usměvavé holčičky může stát uplakaná dívenka s častými bolestmi hlavy a ze sebevědomého školáčka ustrašený kluk nebo rváč.
Příčina může být banální, třeba nevinná poznámka rodiče či pedagoga, špatný pohled nebo vtipkování na účet dítěte a podobně,“ dodává Olšerová. Mezi další zdravotní potíže, se kterými rodiče k homeopatičce přicházejí, patří kromě pomočování a bolestí hlavy také bolesti břicha, ranní nevolnost, dlouhodobá únava, nespavost, nesoustředěnost, noční můry a také stížnosti na změny v chování jejich dětí. „Bohužel někdy mohou být příčinou velmi nároční rodiče. V případě, že dětské trápení a zvykání si trvá příliš dlouho, může se manifestovat jako nejrůznější zdravotní potíže či problémy s chováním, učením a soustředěním,“ říká Vladimíra Olšerová a dodává: „Co já však vidím jako velké plus, je, že mají děti vedle sebe vnímavé rodiče a učitele, kteří jim rádi pomohou.“ Paní Olšerovou vyhledala také Moničina maminka a během pár týdnů nepříjemné problémy s nočním pomočováním ustaly.
Homeopatie je velmi jemná a nenásilná metoda, jak harmonizovat organismus a pomoci školákům s jejich trápením. Obvykle se jedná o zcela individuální reakce na různé podněty, které musí homeopat zvážit a posoudit. „Při první schůzce hovořím s dítětem i s jeho rodiči, ti mi buďto společně, nebo každý zvlášť vypráví o vzniklých potížích. Co je pro mě nesmírně důležité, je vyslechnout si osobní příběh dítěte viděný a prožívaný tzv. jeho vlastní optikou. Tím mi pomůže nahlédnout do jeho světa a pochopit, jak a proč se mu věci dějí,“ vysvětluje Vladimíra Olšerová. Poté obvykle následuje zpověď rodičů. „Každá informace je pro mě podstatná a důležitá a pomáhá mi složit obrázek dítěte a jeho světa. Hovořím samozřejmě i s rodiči, kteří mi mohou pomoci doplnit či vysvětlit některé informace,“ říká Olšerová.
To ovšem neznamená, že by se rodiče museli cítit jako při zpovědi. Pravdivé informace mohou pomoci usnadnit léčbu dítěte. „Já osobně jsem se na schůzku s homeopatičkou nepřipravovala. Bylo mi příjemné, že nás chce poznat v našem prostředí, a tudíž si sama může vytvořit obrázek o naší rodině. Necítila jsem se jako v ordinaci u lékaře a spíše jsem paní Olšerovou brala jako kamarádku, co přišla na kafe,“ vypravuje Moničina maminka o první schůzce s homeopatičkou.
Moničina maminka s paní Olšerovou řešila konkrétní potíže vzniklé nástupem do první třídy, a to pomočování. Příčin mohlo být více, proto bylo třeba zjistit, kde nastal právě tento problém, a mohla se tak následně zvolit vhodná forma léčby. „Noční pomočování patří mezi dětské neurózy a mezi příčiny můžeme zařadit neklidné a stresující prostředí, žárlivost po narození sourozence, změnu bydliště, ztrátu kamaráda, dlouhotrvající smutek, problémy ve škole a podobně. Někdy to však může být jenom velmi tvrdý spánek dítěte, které se prostě nevzbudí a pomočí se, nebo živé sny o močení,“ popisuje možnosti homeopatička. Následně lze na základě rozhovoru rodičů a dítěte zvolit vhodný lék.
„Ten je pro organismus jakousi mapou, která mu dá potřebné informace pro nalezení bezpečné cesty ven z problémů,“ vysvětluje Olšerová. Monika dostala doporučení na homeopatika a podle návodu je užívala. Průběžně byla sledována jak ze strany rodičů, tak homeopatičky. „Už během prvních tří dnů se hodně zlepšila, a tak jsme situaci konzultovali s naší homeopatičkou a dávku léků jsme podle potřeby upravily,“ popisuje máma malé Moniky. „Je třeba si uvědomit, že homeopatickou léčbu je možné využívat současně i s jinými léčebnými metodami a zároveň můžeme snižovat množství užívaných chemických preparátů,“ upřesňuje Vladimíra Olšerová.
Děti, které trápí náhlé pomočování, si často intuitivně snižují svůj denní pitný režim. Bojí se více napít k večeru a časem i v dopoledních hodinách ve škole, aby se jim náhodou nechtělo na záchod. To ovšem není řešení, ba naopak, nedostatečný příjem tekutin má vliv také na soustředěnost při učení, může způsobit bolesti hlavy a samozřejmě negativně ovlivnit močové cesty. V tomto případě je důležité promluvit si se svým dítětem, proč je třeba pít průběžně během dne, a pokud má stále pochybnosti, domluvit se na určitém pitném režimu. Na noc by již takto velké děti neměly vypít příliš tekutin, samotná voda o objemu 1-2 dl však neškodí, problém mohou vyvolat sycené a slazené nápoje nebo čaje, jež mohou být močopudné. A protože se organismus během noci částečně dehydratuje, je zapotřebí dodat ráno větší množství tekutin. Tím lze předejít již předem zmiňovaným ranním bolestem hlavy a také bříška.
Když se děti nějakým způsobem odlišují nebo mají pocit, že mezi své spolužáky příliš nezapadají, mohou mít problémy s nízkým sebevědomím. Časem se začnou vymlouvat na různé důvody, proč do školy nemůžou jít. Dnes se bohužel už i na prvním stupni základní školy setkáváme s utlačováním slabších dětí, někdy dokonce se šikanou. „Pokud s dítětem rodiče běžně komunikují, poznají to poměrně jednoduše - řekne jim o svých pocitech. Jestliže ovšem s potomkem tak často nemluví, nemusí známky šikany poznat. Děti se poté často uzavírají, nekomunikují, zhorší se jim prospěch a do školy nechtějí chodit,“ popisuje projevy kouč na mezilidské vztahy Lenka Černá a dále dodává: „Je-li mé dítě obětí šikany, zeptala bych se primárně sebe samotné, kde jsem ve výchově udělala chybu, že nezapadlo mezi spolužáky? A poté bych v tomto ohledu byla razantní, třeba je dala do jiné školy, kdyby to bylo potřeba.
Učitelé totiž bohužel mnohdy nejsou schopni situaci kontrolovat a šikana pokračuje dále i přes jejich zásahy. Také zde však velmi pečlivě zvažte všechna případná pro a proti a promluvte si nejdříve se svým dítětem a poté se školou, do které dochází. Může se stát, že se jedná jenom o malé nedorozumění. V případě, že tomu tak není a skutečně se potvrdí násilí, ať už psychické, či tělesné, včasné a správné řešení problému může vašemu dítěti pomoci zvýšit sebevědomí a postavit se svému životu čelem.“