Maminka.czRozhovor

Jsem netrpělivá a cynická, bojím se puberty dcery, říká Kristýna Leichtová

Michaela Láchová 25.  2.  2019
„Vzhledem k tomu, že mám šest mladších sourozenců, mě v péči o dítě jen těžko něco překvapí,“ směje se herečka Kristýna Leichtová (33). „Jediný, co mi dělá vrásky, je puberta,“ dodala s tím, že je hodně netrpělivá.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

S Kristýnou jsme se potkaly na odpoledním kafi v létě, kdy ještě měla bříško (nyní už má půlroční dceru Dorotku) a s sebou táhla i obrovský loďák, který má, jak říká, v podstatě neustále sbalený – pendluje totiž i několikrát do týdne mezi Prahou, Plzní a Ostravou. A právě do posledně zmíněné slezské metropole se tato divadelní a filmová herečka, kterou určitě znáte mimo jiné ze seriálů Comeback nebo Ohnivý kuře, právě chystala… 

Kde se nejvíc cítíte doma? 

Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlela. Pro mě absolutně není domov místo, pro mě jsou to lidi. V Plzni je ta starší rodina, v Ostravě ta novější rodina a v Praze je to kamarádská rodina. 

Jak jste prožívala těhotenství? 

Bylo mi hodně špatně. Naštěstí jsem nezvracela, ale bylo mi tak špatně, že jsem ani nemohla vylézt ven z domu. Do toho jsem zkoušela, měla jsem před premiérou Tří sester v Ostravě, takže jsem musela veškerý síly upnout na to, abych tam došla a odehrála to, a pak jsem se zase odbelhala domů. Ale jak se říká, jeviště léčí, vždycky když jsme začali zkoušet, tak to bylo mnohem lepší. 

Teď se cítím úplně super. Nosím obtažený šaty, který bych si na sebe normálně vůbec nevzala, ale s tím břichem je to takový legální. 

Vyzrála jste nějak na ty nevolnosti? 

Nejlepší léčbou byl zázvor. Hlavně zázvorový bonbony od Vietnamců, to jediný mi pomáhalo. 

A co těhotenské chutě? 

Na tři měsíce mi přestaly chutnat ryby, který jsem vždycky milovala – třeba rybičkovou pomazánku od mojí maminky, kterou naprosto zbožňuju, na tu jsem se nemohla ani podívat. A taky vůně vařený zeleniny byl pro mě problém. 

Povězte nám, plánovali jste miminko, nebo vás překvapilo? 

Vlastně jo, plánovali. A vyšlo to v podstatě hned. 

Dcera Dorotka oslavila půl roku

Při této příležitosti Kristýna Leichtová dceři na Instagram napsala velice milý vzkaz: "Je to přesně půl roku a čtyři hodiny, co ses poprvé nadechla! A co jsi všechno za ten půlrok stihla!!! Několikrát jsi přejela autem i vlakem celou republiku! Třikrát jsi spala v hotelu. Jednou ses koupala na chalupě ve dřezu. Asi osmkrát jsi byla ilegálně (bez pasu) za hranicema v Polsku. Už máš pas! Místo hnědého bláta děláš každý ráno a večer zelený (nebo oranžový) bobky do záchodu (když máma stihne rozpoznat signál). Za půl roku jsi stihla objevit svoje nohy! Dokážeš se otočit ze zad na břicho, ale neděláš to moc často. Tak jasně, není kam spěchat, že jo! Taky už víš, že když děláš takový ty žvatlavý a pískavý zvuky, táta s mámou se řežou jako blázni. A to tě celkem baví. Umíš tahat za věci (nejradši mámu za vlasy a tátu za vousy). Baví tě prohánět babičky a tetičky náhlým pláčem, a když v zoufalství zavolají mámu nebo tátu z divadla, jako mávnutím proutku najednou usneš. Znáš různá zákoutí různých divadel a tam, kde tě to baví, si vynutíš kojení, abys měla čas na pozorování. Třeba před začátkem představení ve foyeru divadla. Máš ráda nošení v šátku nebo v nosítku a odpolední šlofík venku v kočárku. Máš ráda mrkvičku a květák (a baví tě, jak se u krmení máma znechuceně odvrací). Znáš sníh. Vánoční stromeček. Ohňostroj. A velkou milující rodinu. 
Jsi báječná a šikovná a máš toho ještě spoustu k objevování! 
Díky, že můžu být po tvém boku a s nadšením tě sledovat."



Jak jste partnerovi oznámila, že jste těhotná? 

Bylo to vlastně hrozně neromantický, napsala jsem mu to v SMS. S těmi mými přejezdy je to takový složitý, svého gynekologa mám v Plzni a zrovna jsme byli v Ostravě, protože jsme zkoušeli, tak jsem tam navštívila nějakého gynekologa a řekla jsem mu: Tak mi řekněte, jestli si večer můžu dát to víno, nebo ne. 

A těhotenský test jste si předem nedělala? 

Dělala, asi čtyři. A všechny byly negativní. Pan doktor mi to taky sdělil tak jako neromanticky: „A co že potřebujete vědět? Jo, tak miminko tam je, to je dobrý.“ A já říkala: „No tak počkejte, můžu dělat juchů?" 

Partner určitě juchal s vámi, předpokládám… 

To je jasný. Ale přece jen ty začátky, než vyleze bříško, si to všechno člověk moc nedokáže představit, co to znamená. Když je tam bytost, která je menší než nehet na malíčku… 

Vy jste docela dlouho miminko dokázala před veřejností utajit, bříško jste ukázala až v pátém měsíci na zahájení Febiofestu? 

Ani jsem se o to nijak zvlášť nesnažila, jen jsem se moc nikde nepohybovala. 

Kolegové z divadla to věděli? 

Ke konci prvního trimestru jsem jim to řekla. Bavily jsme se o tom taky s Maruškou Doležalovou, říkaly jsme si, že Febiofest proběhne na začátku našeho pátého měsíce a už bude poznat, že jsme těhotný, ale ne tlustý. 

Herečky Kristýna Leichtová a Marie Doležalová porodily. Obě mají holčičku


Nechali jste si říct pohlaví miminka? 

Nechali, Vojta (Štěpánek, partner Kristýny a umělecký šéf Národního divadla moravskoslezského, pozn. red.) to chtěl strašně vědět. Dlouho jsme to sami nevěděli, protože jsem to nechtěla vědět, ale Vojta to nutně potřeboval vědět, aby mohl prý s miminkem komunikovat. 

Sama máte šest sourozenců. Chcete velkou rodinu, nebo je to pro vás spíš odstrašující případ? 

Ne, já to beru tak nějak samozřejmě. V těchhle věcech jsem velice praktická. Časově už mi to ale na moc velkou rodinu nevychází, nechtěla bych být postarší máma. Uvidíme, co za těch deset let stihneme. 

Kde vlastně budete teď s miminkem bydlet? V Praze, Plzni, nebo Ostravě? 

Různě. Chtěla bych odehrát nějaká představení, ale uvidíme, jak bude všechno probíhat. 

Těšila jste se na miminko? 

Těšila, moc. A hlavně tenhle stav (těhotenství) byl takový zvláštní. Přesně to jsem říkala mámě, když konstatovala, že už přece všechno znám, tolikrát už jsem to zažila… To ano, ale nikdy jsem to dítě nenosila v sobě. 

Vzhledem k tomu, že já jsem skoro vychovala své tři sourozence, tak mám poměrně bohaté zkušenosti. První sestra se narodila, když mi bylo dvanáct, té nejmladší jsou teď čtyři roky. Musím tak nějak cynicky konstatovat, že mě asi nemůže nic překvapit.

Povězte nám, jaká budete máma? Abyste si na to s úsměvem vzpomněla, až si to zpětně budete číst… 

My jsme s přítelem oba hodně všemu otevření, chtěli bychom, aby to bylo hodně na dítěti. Jediný, co mi dělá vrásky, je puberta. Tu právě mají teď mí sourozenci a já zjišťuju, že jsem na to hrozně netrpělivá. Já vím, že je to období, kdy neexistuje nic víc než osobnost toho jedince, ale ta sobeckost je strašná. 

Byla jste jako puberťačka taky taková? 

Já jsem si pubertu prožila dost sama, v Praze, v ústraní, takže jsem s rodinou moc do styku nepřišla. 

Když si vezmete vzor svých rodičů, je něco, čeho byste se chtěla ve výchově svých dětí vyvarovat? 

Já bych neměnila nic, všechno nějakým způsobem člověka obohatí. Je podle mě důležitý si věci mezi sebou vysvětlit, aby nevznikaly zbytečný frustrace. Možná kdyby mi máma s tátou některý věci vysvětlili, tak bych to pochopila snáz a nemusel by pro mě jejich rozvod být takový bolestivý. Ale teď už je to za mnou. 

Snášela jste rozvod rodičů hodně těžce? 

Nejedla jsem, měla jsem poruchu příjmu potravy. Rozvod vždycky děti extrémně poznamená, to je jasný. Dneska už si ale strašně moc uvědomuju, proč se to stalo a že by to dohromady stejně nebylo ono. Dítěti se to všechno ale jen těžko vysvětluje. 

Vraťme se k vašemu partnerovi. Jak jste se vlastně poznali? 

Známe se už dlouho, od konzervatoře. A je to takový zvláštní vztah, nikdy jsme spolu nechodili, mě to vlastně ani nikdy nenapadlo, ale moc dobře se mi s ním povídalo u láhve vína… Znova jsme se potkali pracovně v divadle ve Strašnicích, on mi nabídl roli, kterou režíroval. Byl ale hrozně namachrovanej a hrozně mě štval. Pak se oženil a naše cesty se rozešly. Po jeho rozvodu a mém rozchodu jsme si vzájemně plakali na rameni a už to bylo. Taky jsme zjistili, že se nám opravdu dobře spolupracuje, když teda oba umírníme svá ega :-) 

A čím si získal tu čest být otcem vašeho miminka? 

V mých očích je zkrátka jinej než ostatní. A jsem skálopevně přesvědčená, že bude úžasný táta. Ale cesta k tomuto poznání byla velice dlouhá, spletitá i bolestivá. Prostě jsem si k tomu musela dojít. 

Máte vlastně vztah na dálku, dá se říct. Nebo to tak necítíte? 

To ani ne, tak bych to nenazývala, většinu týdne jsme spolu. 

Kterou ze svých rolí, ať už filmovou, nebo divadelní, považujete za svou životní? 

Taková ještě nepřišla. (smích) Všechny filmový jsou zatím takový lehkožánrový. Průlomovej byl asi Comeback, ale to už je deset let nazpět. Ty role jsou sice teď tak trošku na jedno brdo, ale jsem za ty zkušenosti moc vděčná! 

Co byste si ráda zahrála? 

Něco negativního. Čarodějnici, vražedkyni nebo lstivou, vypočítavou, tajemnou neznámou. Občas se stane, že scenáristé začnou mou postavu psát negativně a pak z toho většinou vyleze taková hodná holka od vedle. A ta změna je fajn, jen nevím, jestli to pak není trochu nuda. Třeba se díky mateřství fyziognomicky proměním do femme fatale. 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Dorotka!!! Děkuji!!!

Příspěvek sdílený Týna Le (@kristyna__leichtova),



Vy jste narozená ve znamení Panny. Jste puntičkářka? 

Co se týče uklízení, to vůbec. Já si v chaosu nějakým způsobem umím udělat řád. Ale mám ráda pořádek v takových nefyzických věcech. Navíc vytvořit si zázemí na třech místech je poměrně dobrodružný. 

Ani s těhotenstvím nepřišla změna? Neměla jste hnízdící syndrom? 

Ne, to vůbec, ten chaos se asi ještě prohloubil. 

Vy jste neuvěřitelně všestranně nadaná. Závodně jste dělala všemožné sporty, zazářila jste jako tanečnice ve StarDance, malujete, socháte… Je něco, co vám nejde? 

Gymnastické cviky, míčové sporty a jakákoli hra na nástroj. 

To je zajímavý, když je váš tatínek známý hudebník… 

Brácha to za mě naštěstí všechno dohonil. 

Přála byste si, aby se něčemu konkrétnímu věnovalo vaše dcera? Třeba bude určitě chodit na balet… 

Chci hlavně, aby to byl cílevědomej tvor, kterej dosáhne toho, co si vytyčí. Oba s partnerem máme problém s tím dotáhnout věci do konce. Proto jsem takhle všestranná, protože nejsem schopná nic dotáhnout. 

Takže i vaše obrazy a sochy jsou stále nedokončené? 

Bohužel. To si člověk řekne, že je těhotnej a má spoustu času, a ono to tak úplně není. Ale teď v těhotenství jsem třeba dost cvičila jógu a hrozně mě to bavilo. Myslím, že jakýkoli pohyb pak usnadňuje porod. 

Četla jsem, že máte takovou mantru: Bojím se všeho, ale těším se na všechno. Platí to pořád? 

Dřív jsem byla bojácnější, ale s tou třicítkou se to nějak přehouplo, člověk získal takové zvláštní sebevědomí. Možná je to tím, že si uvědomí, že je tak silnej, že v sobě může nosit dítě. Teď už bych to takhle neřekla. 

Pamatujete si nějaké své strachy z dětství? 

Bála jsem se poslouchat svůj vlastní tep, protože jsem si myslela, že se zastaví. Nebo hodiny. A pak mě děsily noční vidiny a různé podivné duše. To už je naštěstí pryč. Teď se bojím hlavně toho, že budu strašně moc cynická. 

Hypnoporod jako Kate: Jde to i v Česku? Herečky už se těší!


Jako máma? 

Celkově, nějak s těmi zkušenostmi, které přicházejí, nebo jak se s nimi vyrovnávám, tak mám pocit, že se hrozně citově obrušuju a některý věci prostě neprožívám. 

Těhotná maminka se snadno rozpláče i nad reklamou s plenkami. Vážně se vám to ani jednou nestalo? 

Nikdy v životě. 

Rozhovor vyšel v časopise Maminka. Na web byl redakčně zkrácen a upraven.

 

Témata: Těhotenství, Slavní rodiče, Slavné maminky, Miminko, Rozhovor, Instagram, Sourozenci, Puberta, Hypnoporod, Dcery, Kristýna Leichtová, tanečnice, Boj, Dorotka, Sobeckost, Polsko, Tři sestry, StarDance, Puberťačka, Táta, Štěpánek, Plzeň, Femme fatale, Uklízení, Kris