[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Saša: Naše Tonička je povaha srdečná a temperamentní, někdy až moc. Naštěstí si může přebytky své energie vyčerpat se psí kamarádkou Bonnií.
Vanda: Toňa je Střelec a většinou jsou její zásahy přesné. Je to ohnivé znamení a taková je i ona. Často se ovšem musí hasit. Je ale milující a velice společenská.Myslím, že se neztratí… Blbost (v jaké podobě je pro vás setkání s ní nejbolestnější)
Saša:Nejhorší je blbec za přepážkou…
Vanda: Jakékoli setkání s blbostí je bolestné. Dokonce je těžké ji i autenticky předstírat, myslím v naší profesi.
Vanda: Miluju cestování! Pokud něco plánuju do budoucna, tak je to veliká cesta. V nových krajích mám vždycky pocit, že jsem někdo jiný.
Saša:Žijeme na Vysočině, neustále dojíždíme do Prahy, ale já jízdou v autě relaxuju. Poslouchám pořady v rádiu nebo se učím angličtinu. Ovšem nemám rád zácpy, to raději jedu volnou, byť sebedelší cestou.
Pepina: Mně cestování taky nevadí, beru ho jako součást života. Když jedu z Prahy do Jihlavy domů nebo naopak, je to dobrá hodinka na čtení nebo učení.
Saša:Práce na tomto seriálu byla krásná. Coby ředitel módního časopisu jsem rok trávil „jako manekýn“, což není úplně má parketa, na druhou stranu role šéfa, který má pod sebou samé ženy, mě bavila.
Vanda: Kruťanda neboli Olga Krutvorová, kterou jsem hrála, byla veliká výzva, báječný úkol. Ovšem můj pravý opak. Jsem mírumilovný chaotik, snad i se smyslem pro humor, zatímco Olga byla puntičkářská kariéristka, které humor chyběl. Tedy humorná doufám byla, snažila jsem se udělat si z ní trošku srandu. Její trapností jsem se opravdu bavila. Je mi líto, že zatím není pokračování, měla bych spoustu nápadů, jak vést Kruťandin život dál…
Saša: Já o pokračování taky nevím, ale taky bych rád „pokračoval“.
Saša: Tu největší jsem zažil při narození našich dcer. S tím se nedá srovnat nic a myslím, že to ani nic nepřekoná.
Vanda:Já mám stavy euforie často, stačí mi málo. Myslím, že jsem šťastný člověk. Taková vyjížďka na koni při kýčovitém západu slunce se těžko s něčím srovnává. A taky moje práce mě často do tohoto stavu dostane. Zrovna zkouším své vlastní představení Pokoj. Když vidím, jak se najednou stává realitou to, co jsem si vymyslela, jsem pak euforie sama.
Saša: Rád fotografuju naše kocoury, vzhledem k tomu, že jich máme pět, mám pořád co dělat. Stovky snímků jsou toho důkazem.
Vanda:Fotografie kocourů jsou u nás naprosto všude, dokonce mi jich denně Saša několik pošle ememeskou. Já kromě kocourů moc ráda fotím lidi. Portrétní fotografii se věnuju už od školy. S přítelkyní máme takový fotograficko-divadelní pojízdný ateliér, který je plný divadelních kostýmů, a my lidem umožňujeme ocitnout se na chvíli v jiné době a ještě je zvěčníme na počkání. Letos se s ateliérem připojujeme k cirkusové akci Letní Letná a v červnu se chystáme brázdit Českou republiku.
Vanda: Některé gentlemanské skutky vnímám jako samozřejmost a je to asi dobře. Vrcholem pozornosti je u nás to, že když něco nemůžu nebo nestihnu udělat, Saša mě bez váhání zastoupí. Musím jej ale adekvátně chválit, aby si to příště nerozmyslel.
Vanda: Čím jsem starší, tím víc o něm vím a víc ho vnímám jako profesi než jako poslání. Je úžasné naučit se pracovat s tělem i emocemi jako s nástroji.
Saša: Pozoruji, že naše Tonička se jeví jako komediant. Zatím teda pouze, když chce obalamutit svoje rodiče. Ale pokud by se chtěla stát herečkou, bránit jí v tom určitě nebudu, rád poradím, ale rozhodnout se musí sama. Stejně tak je to u Pepiny, ta ale studuje grafickou školu a oplývá zase výtvarným talentem.
Pepina: Já nad herectvím přemýšlela, když jsem si vybírala střední školu, ale myslím, že u nás v rodině je herců dost.
Saša: Kdysi jsem podléhal iluzi, že herec pan Josef Kemr je pohádková postava.Když jsem se s ním pak setkal, tak jsem této iluzi podlehl úplně.
Vanda: Já o ni přišla už mockrát. Často ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že jsem potkala opravdového přítele. Iluze mám ale pořád, bez nich by byla jen skepse, a s tou se těžko žije…
Saša: Pepina má, myslím, šťastnou povahu pro život mezi lidmi, protože je nekonfliktní a dokáže kolem sebe rychle šířit dobrou náladu.
Vanda: Typický Blíženec… O všechno se dělí, hlavně o radost a svoje vidění světa.
Vanda: Nesouhlasím s univerzálními prototypy krásy, které se obecně vnucují. Lidé jsou snadno ovlivnitelní a nevyhnou se pak srovnání. Já mám ráda výjimečnost, odlišnosti. Krásu vidím naprosto ve všem, je jako sen.
Saša: Krása neexistuje sama o sobě, je potřeba umět ji vnímat. Třeba při pohledu na živou přírodu kolem sebe si uvědomuju, jak je krásná pomíjivost.
Toňa:Pro mě krása neznamená jen něco líbivého pro oči, ale i pro mysl a vůbec všechny smysly. Taková krása může jít i přes čich a sluch, třeba něco, co vydává krásné zvuky. A to jsou pro mě zvířata!
Saša: S Vandou jsme se seznámili na DAMU, byli jsme typická studentská láska. Chodili jsme spolu do školy i za školu. Vanda byla o dva roky výš a pochopitelně mě kazila.
Vanda: Jsme spolu polovinu života a já často myslím na to, jaké máme štěstí, že to tak je…
Pokračování >>>