[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
< první="" díl="">
Saša: Brali jsme se, abychom okolí manifestovali své odhodlání, že chceme být spolu. Jinak nám to bylo jedno. Svatby jsou spíš dobré pro sentiment rodičů.
Vanda: Nejsme manželé kvůli tradici, chtěli jsme, aby s námi bylo počítáno jako s dvojicí. V dobrém i ve zlém. Myslím, že tohle je důležité. Když jsou vztahy neoficiální, tak to často dopadá špatně…
Saša: Nuda? Tu neznám, bohužel. Nudit znamená nemít co dělat a odpočívat, a to bych já rád častěji…
Vanda:Souhlasím. Potřebovala bych, aby měl den víc hodin. Chtěla bych mít víc času na všechno, co chci a co musím udělat. Bohužel je víc toho, co musím…
Toňa:U nás doma se nudit ani nedá, ale to mi teda vůbec nevadí! Když se začnu nudit, vždycky si najdu nějakou zábavu, třeba jdu někam ven. Kolikrát mě začínající nuda „zmůže“ natolik, že jsem líná pak vůbec někam jít. To se pak radši učím, třeba svoji oblíbenou francouzštinu.
Pepina: Můj volný čas patří Praze a koním na Vysočině. Do Prahy jezdím jen za kamarády a zábavou. Ráda bych letos zase závodila, takže musím hodně trénovat. Nuda je něco, co se u nás doma moc nepodporuje. Ale zase – strávit den v posteli nebo u televize s kocoury, to taky není špatný.
Vanda: Věřím, že člověk ho má ve svých rukou. Nejtěžší je udělat jakékoli rozhodnutí. Když budete mít odhodlání a vytrváte, tak se dá trošku obalamutit :-)
Saša:Pro mě bylo osudové setkání s mojí „manželnicí“. To, že to bude osudové na dvacet let, mě tenkrát ani nenapadlo.
Saša: Pepinka má to nejhorší už zdárně za sebou a chová se celkem úspěšně jako dospělá slečna. S Toničkou to ovšem mlátí ode zdi ke zdi. A pevně doufám, že si to přečte.
Toňa: Já vím… Říká to i máma, že to se mnou mlátí na všechny strany. Je to trefný.
Pepina:No, já myslím, že pubertu mám pořád, ale nějak mi to nevadí.To „nejhorší“ mám naštěstí už za sebou, to je fakt.
Vanda: Já měla taky šílenou pubertu, takže mám celkem pochopení, Toňo. Dobře si pamatuju ten stav, kdy si myslíte, že víte všechno a kolem vás neví nikdo nic… Často se mi po tomto pocitu stýská.
Vanda: Díky našemu přesídlení na venkov jsme spolu víc, než tomu bylo v Praze.Máme tu společné zájmy, tedy především ty čtyřnohé. Okolo nich se motá naprosto všechno. S Pepinou jezdíme na koňské závody, s Toňou chodíme na cvičák.Jen ti naši kocouři si dělají, co chtějí.
Saša: Mám rád naše společné výlety. Naposledy třeba ten do Vídně na výstavu v Albertině.
Vanda:Užívám si moc, že jsme všichni spolu, je mi totiž jasné, že brzo budeme na venkově sami.
Saša: Potřebu utíkat na venkov jsem začal mít z přepětí, které herecké povolání dřív nebo později přinese. Sám bych nedokázal trvale žít ve městě, ale ani na venkově. Práce v Praze, bydlení na venkově – to je ideální kompromis.
Vanda: Všem doporučuju lepší vzduch a prostor pro vlastní myšlenky. Taky trocha té fyzické práce je fajn. Každým ujetým kilometrem od Prahy se všechny starosti vždycky zmenšují. Doma na Vysočině víc vnímám, kdo jsem.
Pepina: Zvířátka, která na statku máme, mě naučila zodpovědnosti, nejde se o ně nepostarat, jsou na nás závislí.
Saša: Naposled jsme si spolu trsli na plese Beaty Rajské valčík, kterým jsme celou akci zahajovali. Byl to pro mě velký zážitek, protože moje žena měla šaty jako princezna. I když pak v bulváru psali, že pod nimi měla armádu trpaslíků…
Vanda: Saša tanci na nějakou dobu opravdu propadl. Když soutěžil ve StarDance, často sám trénoval i v noci. Vždycky jsem slyšela, jak u toho nadával.
Pepina:Je fajn, že nemám tátu, který by se styděl zatancovat si se mnou třeba na prodloužený v tanečních. Navíc mu to ve StarDance slušelo.
Vanda: Moc jsem mu držela palce. Ne, aby vyhrál, ale aby se do tance zamiloval. Na tom plese jsme byli poprvé po 20 letech!
Saša: Protože už léta po ránu nalačno užívám sklenku Head & Shoulders, cítím se naprosto zdráv a svěží jako nikdy.
Vanda:Já se cítím svěží po čaji z máty a šampon si podle návodu dávám na vlasy…