[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Každoroční domlouvání, jestli letos na vrcholu stromečku bude hvězda, nebo špička. Starost, abych nezapomněla koupit sadu na lití olova (jednou jsem totiž zapomněla!). Otázky, zda bude tradiční snídaně do postele a kdy už se začne péct cukroví. Tohle všechno se u nás spouští začátkem října. Ani slovo o počtu nebo druhu dárků od Ježíška. Ne že by to pak nepřišlo. Ale „Ježíšek“ je především o vzpomínkách. Jaké budou mít vaše děti a co si pod pojmem Vánoce nebo Ježíšek představí? To, co je naučíte a co jim předáte.
Je to vlastně tak jednoduché a zároveň velký úkol. Nadáváme na konzum a přitom ho občas sami podporujeme a Vánoce bývají v našich slovech synonymem pro „Ježíšek přinese dárky“. A možná je to škoda. „Děti si pamatují zážitky,“ konstatuje psycholožka Lucie Šmahelová. „A jejich intenzita závisí na nás rodičích. Když se povede Vánoce zařídit jako slavnostní událost, bude mít ve vzpomínkách dětí významný charakter.“ Hezky se obléct, slavnostně vyzdobit stůl, dát si tu práci a pečlivě zabalit všechny dárky. Všichni se smějeme a držíme za ruce. Tohle všechno může zanechat intenzivní vjemy, které z paměti nezmizí. A ve správný okamžik se vždycky vynoří v mysli jako to nejpevnější rodinné pouto.
„Především kolem čtvrtého roku věku jsou dárky pod stromečkem hlavní téma a náplň Vánoc,“ říká dále Lucie Šmahelová. „Nepovažovala bych to ale u dětí za konzumní přístup. Jde spíš o moment rozbalování a překvapení. Mají před sebou jednoduše horu úkolů, které chtějí splnit.“ Jinak se chovají u stromečku batolata. Ty zaujme třeba jedna věc a dokážou se jí v danou chvíli naprosto oddat. Pokud váš dvouleťák zaujatě staví věže z nových kostek, nevnucujte mu další balíčky. Za pár let na to budete vzpomínat, až se starší děti budou doslova vrhat po všem, co šustí, v raketovém tempu.
O Vánocích s rodinou píšeme i v aktuálním čísle časopisu Maminka – prosincové vydání najdete ještě pár dní na stáncích. Nebo on-line na našem iKiosku ZDE
„Tady bych doporučila zavádět jeden zvyk a lpět na něm,“ radí Lucie Šmahelová. „Dárek by měl rozbalovat vždy jeden člen rodiny a užívat bychom si ho měli pohromadě. Pak postupně přijde řada na všechny a hezká atmosféra se prodlouží. Navíc se děti budou učit nějakému řádu a umění počkat, i když jsou netrpělivé.“
Ježíšek může být miminko, pán na kříži, někdo podobný Santovi nebo dědu Mrázovi z televizních příběhů. Představu o něm pomáháte spoluvytvářet vy. A možná víc, než byste s partnerem čekali. „Pojetí Vánoc a Ježíška se v různých kulturách liší. Ale vždy záleží na tom, jak to vnímají sami rodiče,“ říká dále Lucie Šmahelová. „Můžeme předávat dítěti informaci ve smyslu: Ježíšek jsou dárky. Anebo to celé pojmout třeba víc duchovně.“ Někdo (byť ateista) chodí s dětmi na Vánoce do kostela, jiný sezve celé široké příbuzenstvo. Podporovat ale těšení se i na jiné věci než dárky znamená vytvářet v dětech krásné vzpomínky a zakládat na to, že „jejich“ budoucí Vánoce budou mít také i jiný než „dárkovský“ náboj.
„Na celé vánoční období se těšíme třeba i proto, že než přijde Ježíšek, jdeme společně ven. V naší rodině chodíme do lesa a na stromy zavěsíme zeleninu pro zvířátka,“ dělí se o vlastní zkušenosti Lucie Šmahelová. „Beru s sebou vždycky i svíčky a sezveme příbuzné. Taková hezká vzpomínka pak zůstává. Je to o rodině, stmelení, slavnostní atmosféře.“ Obdarujte granulemi psí útulek, vyrazte na běžky nebo do skanzenu. Zdobte společně vánoční stůl, dejte na něj třeba řetěz, aby vás pomyslně všechny spojil, nebo zlaté prasátko pro štěstí. „Důležitou úlohu má v těchto chvílích tatínek,“ zdůrazňuje Lucie Šmahelová. „U slavnostní večeře může shrnout průběh celého roku, vyslovit přání do toho dalšího. Když jsou děti rozechvělé, vnímají mnohem intenzivněji než za jiných okolností. A to důležité si budou pamatovat.“
Je to skřítek? Nebo děda v červeném, podobný Mikuláši? Jak vysvětlovat dítěti, kdo je Ježíšek a jak vypadá? „Není to jednoduché,“ usmívá se Lucie Šmahelová. „My máme nějakou představu, kterou dítěti předáváme. Určitě bych ale k jakémukoli popisu Ježíška přidala informace o dobrých skutcích, které by se o Vánocích měly dít.“ Ať už máte malé dítě, které na Ježíška věří, nebo sedmáka, který už pubertálně koulí očima, atmosféra Vánoc a to „něco“ mezi nebem a zemí bude všudypřítomné.
„V dětském světě by nemělo chybět něco, co se nedá rozšifrovat rozumem,“ shrnuje Lucie Šmahelová. „Dítě by mělo mít důvěru k životu, věřit, že vše bude v pořádku, třeba i v těžších chvílích.“ Ať je to Ježíšek, andělíček nebo jiná víra, do dětského světa tyhle nadpřirozené postavy patří. A díky nim si děti vytvářejí svůj postoj ke světu a vlastní filozofii.
Článek vyšel v časopise Maminka. Aktuální lednové číslo můžete koupit na ikiosek.cz