[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Každoroční domlouvání, jestli letos na vrcholu stromečku bude hvězda, nebo špička. Starost, abych nezapomněla koupit sadu na lití olova (jednou jsem totiž zapomněla!). Otázky, zda bude tradiční snídaně do postele a kdy už se začne péct cukroví. Tohle všechno se u nás spouští začátkem října. Ani slovo o počtu nebo druhu dárků od Ježíška. Ne že by to pak nepřišlo. Ale „Ježíšek“ je především o vzpomínkách. Jaké budou mít vaše děti a co si pod pojmem Vánoce nebo Ježíšek představí? To, co je naučíte a co jim předáte.
Je to vlastně tak jednoduché a zároveň velký úkol. Nadáváme na konzum a přitom ho občas sami podporujeme a Vánoce bývají v našich slovech synonymem pro „Ježíšek přinese dárky“. A možná je to škoda. „Děti si pamatují zážitky,“ konstatuje psycholožka Lucie Šmahelová. „A jejich intenzita závisí na nás rodičích. Když se povede Vánoce zařídit jako slavnostní událost, bude mít ve vzpomínkách dětí významný charakter.“ Hezky se obléct, slavnostně vyzdobit stůl, dát si tu práci a pečlivě zabalit všechny dárky. Všichni se smějeme a držíme za ruce. Tohle všechno může zanechat intenzivní vjemy, které z paměti nezmizí. A ve správný okamžik se vždycky vynoří v mysli jako to nejpevnější rodinné pouto.
„Především kolem čtvrtého roku věku jsou dárky pod stromečkem hlavní téma a náplň Vánoc,“ říká dále Lucie Šmahelová. „Nepovažovala bych to ale u dětí za konzumní přístup. Jde spíš o moment rozbalování a překvapení. Mají před sebou jednoduše horu úkolů, které chtějí splnit.“ Jinak se chovají u stromečku batolata. Ty zaujme třeba jedna věc a dokážou se jí v danou chvíli naprosto oddat. Pokud váš dvouleťák zaujatě staví věže z nových kostek, nevnucujte mu další balíčky. Za pár let na to budete vzpomínat, až se starší děti budou doslova vrhat po všem, co šustí, v raketovém tempu.
„Tady bych doporučila zavádět jeden zvyk a lpět na něm,“ radí Lucie Šmahelová. „Dárek by měl rozbalovat vždy jeden člen rodiny a užívat bychom si ho měli pohromadě. Pak postupně přijde řada na všechny a hezká atmosféra se prodlouží. Navíc se děti budou učit nějakému řádu a umění počkat, i když jsou netrpělivé.“
Ježíšek může být miminko, pán na kříži, někdo podobný Santovi nebo dědu Mrázovi z televizních příběhů. Představu o něm pomáháte spoluvytvářet vy. A možná víc, než byste s partnerem čekali. „Pojetí Vánoc a Ježíška se v různých kulturách liší. Ale vždy záleží na tom, jak to vnímají sami rodiče,“ říká dále Lucie Šmahelová. „Můžeme předávat dítěti informaci ve smyslu: Ježíšek jsou dárky. Anebo to celé pojmout třeba víc duchovně.“ Někdo (byť ateista) chodí s dětmi na Vánoce do kostela, jiný sezve celé široké příbuzenstvo. Podporovat ale těšení se i na jiné věci než dárky znamená vytvářet v dětech krásné vzpomínky a zakládat na to, že „jejich“ budoucí Vánoce budou mít také i jiný než „dárkovský“ náboj.
„Na celé vánoční období se těšíme třeba i proto, že než přijde Ježíšek, jdeme společně ven. V naší rodině chodíme do lesa a na stromy zavěsíme zeleninu pro zvířátka,“ dělí se o vlastní zkušenosti Lucie Šmahelová. „Beru s sebou vždycky i svíčky a sezveme příbuzné. Taková hezká vzpomínka pak zůstává. Je to o rodině, stmelení, slavnostní atmosféře.“ Obdarujte granulemi psí útulek, vyrazte na běžky nebo do skanzenu. Zdobte společně vánoční stůl, dejte na něj třeba řetěz, aby vás pomyslně všechny spojil, nebo zlaté prasátko pro štěstí. „Důležitou úlohu má v těchto chvílích tatínek,“ zdůrazňuje Lucie Šmahelová. „U slavnostní večeře může shrnout průběh celého roku, vyslovit přání do toho dalšího. Když jsou děti rozechvělé, vnímají mnohem intenzivněji než za jiných okolností. A to důležité si budou pamatovat.“
Je to skřítek? Nebo děda v červeném, podobný Mikuláši? Jak vysvětlovat dítěti, kdo je Ježíšek a jak vypadá? „Není to jednoduché,“ usmívá se Lucie Šmahelová. „My máme nějakou představu, kterou dítěti předáváme. Určitě bych ale k jakémukoli popisu Ježíška přidala informace o dobrých skutcích, které by se o Vánocích měly dít.“ Ať už máte malé dítě, které na Ježíška věří, nebo sedmáka, který už pubertálně koulí očima, atmosféra Vánoc a to „něco“ mezi nebem a zemí bude všudypřítomné.
„V dětském světě by nemělo chybět něco, co se nedá rozšifrovat rozumem,“ shrnuje Lucie Šmahelová. „Dítě by mělo mít důvěru k životu, věřit, že vše bude v pořádku, třeba i v těžších chvílích.“ Ať je to Ježíšek, andělíček nebo jiná víra, do dětského světa tyhle nadpřirozené postavy patří. A díky nim si děti vytvářejí svůj postoj ke světu a vlastní filozofii.
Někomu domů nosil dárky, jiným rovnou i nazdobený stromeček. V některých domovech Ježíška vyhlíželi ze zahrady, jinde se čekalo v tichu v jídelně na zazvonění zvonečku. Každý jsme jiný, a to je třeba zohledňovat i u dětí. Některé se svých kouzelných fantazií chtějí držet zuby nehty, jiné jsou profesionální detektivové a všechno vědí jako první.
„Přístupů k Ježíškovi může být celá řada. U nás dětem zarytě netvrdíme, že dárky nosí Ježíšek. Když se mě ale ptají, kdo k nám o Štědrém večeru chodí a zda Ježíšek existuje, odpovídám, že je jen na nich, čemu věří raději,“ říká Marcela Andrašší, která vede školičku Veselé notičky ve Vyškově, a dodává: „Starší syn za mnou jednou přišel a zeptal se, jak to tedy je. Odpověděla jsem mu, že má na vybranou, buď si ponechá víru ve vánoční kouzlo, nebo může znát tu méně kouzelnou pravdu. Vybral si kouzlo.
„Doporučuji ve chvíli, kdy se děti začnou ptát a o existenci Ježíška pochybovat, vše vysvětlit,“ pokračuje Lenka Králová, hlavní pedagožkou neziskové organizace Sto skupin. „Zdá se mi lepší, když se to děti dozví od rodičů. A někdy to může být docela brzy. Mému synovi bylo asi 5 let, když jsme jeli v autě a v rádiu moderátor vyprávěl příběh maminky samoživitelky, které s dárky pro děti pomohly finanční příspěvky od posluchačů. Viděla jsem na synovi, jak bedlivě poslouchá a jak mu to vrtá hlavou. Nic neřekl. Přišel za mnou až druhý den a zajímal se, jak to s těmi Vánocemi tedy je. Zeptala jsem se, co si myslí on. Řekl, že tuší, že dárky nedává žádný Ježíšek, ale kupují je rodiče. Souhlasila jsem a vysvětlila mu, proč jsme to tak dělali a že je Ježíšek krásná vánoční tradice. Následně se o svoje zjištění podělil i s mladším bráškou. Ten na to ale evidentně ještě připravený nebyl a svoji víru v Ježíška si ponechal.“