[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vánoce mám moc ráda, milovala jsem je jako dítě školou povinné a miluji je stále. Náklonnost k svátečním dnům jsem ale rozhodně nezdědila po rodičích. Zvláště tatínek se vyznačoval tím, že už měsíc před Štědrým dnem upadal do nevrlých nálad s nádechem melancholie. Blízkost slavného večera jsem mohla spolehlivě určovat podle stoupající tatínkovy „vrčivosti“ a zvyšujícího se počtu hodin strávených v dílně, sauně či v práci.
Spasitelem mých dětských Vánoc byla maminka. Zachránila, co se dalo; pusy ucpala tunami skvělého cukroví, pod stromeček nahrnula dárky, kvůli kterým snad vykradla banku a ještě se tvářila mile na všechno to příbuzenstvo, které obskakovala. Vůbec bych se mamince nedivila, kdyby další rok Vánoce bojkotovala, jenže ona ne…
TAKÉ VÁS ZAJÍMÁ: Jak uplést vánočku? Provedeme vás krok za krokem
Hyperaktivní tchýně (Zdena, 31 let, 2 děti) Co je tak úžasného na tom mít několik dní doma hyperaktivní tchýni, která umí a ví všechno nejlíp? Stále mluví, ptá se, vyžaduje odpovědi a nevydrží chvíli sedět, natož být sama. Neustále někde poskakuje a švitoří a rozdává „moudra“. Dětem radí, jak stavět z lega, jak si čistit zuby a mačkat správně pastu. Manžel dostane detailní instrukce ohledně opravy auta i aktualizace programů v počítači. Samozřejmě ani já nezůstanu nepoučená. Co obdržely děti a manžel jednou, já dostanu dvakrát, manžel totiž uteče do dílny, děti ven a já mám tu milou osobu neustále za zády. Navíc samozřejmě peču, vařím, uklízím, leštím, zdobím (to aby byla ta správná atmosféra, že), utrácím našetřené peníze a tloustnu, protože nemám čas si jít zacvičit. Jenže právě díky jídlu a občasnému „panáku“ vydržím déle příčetná.
Vánoce v márnici (Jovanka, 38 let, 2 školáci a miminko) Vánoce i Silvestr jsem mívala moc ráda, s mými akčními rodiči jsme je trávili buď na horách, nebo jsme jezdili ke známým z oddílu (rodiče hráli aktivně volejbal), kde se vždy sešla spousta dětí, psů, jídla, kytar a skvělé volnomyšlenkářské nálady. Vlastně jsou to skoro nejhezčí mé vzpomínky na dětství. Zatímco mí aktivní rodiče i se svými umělými kyčlemi a koleny o svátcích „juchají“ dál, já už několik let jezdím s dětmi a manželem k jeho rodičům a sestře na Moravu. Na Moravu do márnice. Přesně tak to totiž u nich vypadá, dokonce je tam i taková zima (aby ušetřili). Manželovi rodiče spolu takřka nekomunikují, vlastně nemluví ani se mnou, večer si sedneme, sníme večeři a mlčky zíráme na televizi. Dokonce i naše děti jsou „v márnici“ klidnější, jakoby se tam člověka otrávil ten týdny nevětraný puch. Jedinou záchranou je maličký kulatý švagr, který v sobě ukrývá velkého humor milujícího ducha. Když dorazíme, rozsvítí se mu očka a vyleze zpod obrovského pantofle, pod nímž je celý rok skřípnutý. Tajně pak spolu popíjíme slivovicí a děláme si potají pubertální vtipy ze zbytku rodiny.
Vánoční rentgen (Simča, 27 let, 1 dítě) Nesnáším ten vánoční patos a přetvářku, najednou se všichni převtělí do andělů, příbuzní, co se rok neviděli, se líbají jako žhaví milenci, se slavnostním výrazem si předávají dary, které jim doma překážely (nejhorší je, když se u vás ocitne něco, co jste jim minulý rok věnovali). Pak se rozjedou domů, a už v autě rozebírají, kdo zhubnul, kdo ztloustnul, kdo měl pupínek na nose a komu vypadly vlasy. Vždy se cítím jak na rentgenu a u psychologa zároveň.
Také se mi příčí utrácet peníze za horu dárků a nechat růst stromek, jen aby ho uřízli. Trpím při znásilňování mých uší šílenými vánoční songy a vraždění kapra pánem, který to evidentně moc neumí. No, než malý vyroste, tak to zkusím zvládnout, ale pak Vánoce ruším!
Milé maminky, pokud se ve Zdeně, Jovance či Simoně poznáváte, berte následující dny s humorem a nadhledem, ostatně, nic jiného vám nezbývá, nechcete-li dětem zkazit Vánoce.