[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jmenuji se Klára, žiji v menším městečku Rumburk v severních Čechách a je mi čtyřicet let. Mám šestnáctiletou dceru Janu, která je mým jediným dítětem. Ačkoli jsem se před oněmi šestnácti lety vdávala především proto, že jsem takříkajíc musela, vydrželo mi manželství s Janiným biologickým otcem jedenáct krásných let. Opravdu ničeho nelituji.
A nelituji ani toho, že mi můj tehdejší muž, Karel se jmenoval, odešel za mladší. Bylo to jako klasický příběh z nějaké telenovely. Do firmy mu přišla nová mladá sekretářka a do roka byla podána žádost o rozvod. Tehdy jsem rozpad manželství hodně obrečela a mnoho jsem si vyčítala.
Po půl roce jsem se ale vzpamatovala a řekla jsem si, že život ještě přece nekončí. Nechala jsem si prodloužit vlasy, začala jsem sportovat a chodit na kosmetiku. Na radu mých kolegyň v práci a mých kamarádek jsem se rozhodla udělat ze sebe zase atraktivní ženu. A dobít si trochu energie. A ono to zabralo.
Po čase jsem si našla nového partnera Matěje, který je dokonce o pět let mladší, než jsem já. Vypadá jako dokonalý muž, je krásný, inteligentní, slušně vychovaný a je mi s ním neuvěřitelně dobře. Přiznávám, že mi vedle takovéhoto muže i velmi stouplo sebevědomí. A co mě nejvíce potěšilo – moje dcera ho nadšeně přijala. Takže jsme nijak neváhali a loni v létě jsme náš vztah potvrdili i na radnici.
Matěj se k nám nastěhoval a my začali fungovat jako rodina. Je pochopitelné, že dcera ho neoslovovala „tati“, ale zcela běžně mu říkala „Matěji“. Opravdu v prvních chvílích vypadalo, že je vše naprosto v pořádku. Až po čase se mi začalo zdát divné Janino chování. Neustále doma chodila nalíčená, učesaná a oblečená tak, jako by šla zrovna do školy nebo na diskotéku.
Když jsem po ní žádala vysvětlení, odvětila vždy tím, že je doma přece Matěj a nemůže chodit neupravená. „Je tu Matěj, tak přece nebudu před ním chodit jako nějaká můra nenalíčená,“ pronesla dcera.
V první chvíli jsem si myslela, že je to zase jenom jeden z jejích pubertálních výlevů. Později ale začalo přituhovat. Dcera běhala po bytě v minisukních, krátkých tričkách, čas od času ji přistihnu dokonce na podpatcích. Tepláky pro ni doslova přestaly existovat.
A nenalíčená je jen tehdy, když jde spát a má jistotu, že cestou z koupelny do pokoje už Matěje nepotká. Neustále láká Matěje, aby s ní šel jezdit na kole anebo hrát tenis.
Z počátku mě těšilo, že si ti dva rozumí, proto jsem i Matějovi říkala, ať neváhá a vyrazí klidně s dcerou na menší výlet, protože to by mohlo vztah dcera – nevlastní otec jen utužovat.
Dnes mají stanovený dokonce program a jezdí každý čtvrtek na kole a každou neděli chodí na dvě hodiny hrát tenis. Matěj nic nenamítá a pravidelně domluvená sportování s dcerou absolvuje. Dcera je nadšená. A já vnitřně zuřím. Možná si někdo řekne, že zbytečně žárlím, ale není tomu tak.
Dcera totiž mého manžela skutečně tajně miluje. Našla jsem si totiž, byť by se to dělat nemělo, korespondenci mezi Janou a její výbornou kamarádkou. Po přečtení zpráv je mi hned jasné, o co jde. Jana se ve zprávách přiznává, že po svém nevlastním otci touží.
„Dneska jdeme zase na tenis. Už se těším. Je úžasný, když hraje, baví mě na něm ty svaly… Škoda, že ho sbalila dřív máma než já,“ znělo doslova znění dceřiny zprávy.
V prvních chvílích jsme si myslela, že sním nějaký svůj zlý sen a že tohle přece nemůže být pravda. Pak jsem se ale vzpamatovala a začala celou situaci řešit.
Nejprve jsem si promluvila s Matějem, jak na něho moje dcera působí, zda nepozoruje nějaké divné chování vůči němu či tak podobně. Matěj řekl, že je sice překvapený, s jak velkým nadšením jej přijala do rodiny, a že ho těší jejich spíše kamarádský vztah. On sám už na začátku vztahu říkal, že rozhodně nemá v plánu mou, skoro dospělou, dceru nějak vychovávat.
Sám má z předchozího vztahu dvě děti. „Pro mě budou mými dětmi vždy jen moji synové. Ale Janu rád přijmu do rodiny. Nicméně nepočítej s tím, že bych ji nějak vychovával nebo usměrňoval. Je to tvá dcera a nemám právo se do její výchovy plést. Jsem rád, že s ní vycházím dobře, ale spíše budu její strejda nebo kamarád,“ vysvětloval mi několikrát Matěj. A přesně podle toho se choval.
Ale i přesto ho maličko zaskočilo, když jsem mu řekla, že podezírám dceru z toho, aby do něj nebyla zakoukaná. On s humorem dodal, že rozhodně nemá v plánu začínat si něco s mou dcerou. Ale že na druhou stranu nemůže náhle měnit plány a nějak se jí stranit.
Řekl mi, ať počkám a nehrotím situaci. „Holky v tomhle věku mohou platonicky milovat prakticky kohokoli. Klidně může být dnes zamilovaná do mě, zítra do učitele ve škole a o týden později třeba do Poláka,“ tvrdí Matěj. A já jen doufám, že je to pravda.
Bohužel jsem svého muže až tak dobře neuposlechla v jeho radách a situaci jsem vyhrotila i na druhé straně. A řekla jsem dceři, co jsem četla v jejích textových zprávách. Ona nejprve vyjela a začala na mě hystericky křičet, co si dovoluji omezovat její soukromí a pročítat jí mobil.
Nakonec celou situaci vysvětlila tím, že chtěla jen pozlobit kamarádku a pochlubit se, že má hodného nového tatínka. A ještě dodala, že se můj muž prý údajně líbí její stejně staré kamarádce, a proto si celou situaci vymyslela. Zní to jako vcelku uvěřitelná skutečnost.
Kdyby to ovšem byla pravda… A o tom mám silné pochyby. Stačí všímat si nenápadných detailů. Jak se dcera snaží, aby se mohla co nejvíce dotýkat mého muže. Nabízí mu, že ho učeše, že s ním zajde vyzkoušet oblečení. Zkrátka na něho pořád sahá, dotýká se ho a snaží se vzbudit Matějovu pozornost.
A mě pochopitelně teče trpělivost. Na druhou stranu mám s Matějem pořád skvělý vztah včetně pravidelného sexu, společných výletů i intimního povídání si. Jako žena nestrádám rozhodně nic. Ale dcera mě trápí. Pokud byste někdo věděl nějaký účinný recept, jak Janino chování zpacifikovat anebo jak celou situaci řešit, budu za něj ráda.
Co byste v takové situaci dělala vy?