Vaše Adéla: Dítě mi zničilo život?

Já to sice neviděla, ale tuším, co za pocit ty ženy mají. Já svého téměř ročního syna miluji nede vše a myslím si, že je to to nejlepší, co se mi kdy v životě povedlo , přesto musím dodat, že život mi obrátil vzhůru nohama dokonale. Na první pohled je ze mě troska, vyhublá na kost, vysílená a věčně unavená , přesto se snažím být pozitivní a věřit, že se ten můj rošťák brzy změní . Ono totiž není dítě jako dítě, některé jsou hodné a poslušné už od narození a jiné (např. to moje ) je zlobivé a třeba za to ani nemůže, protože má urputný atopický ekzém, který hrozně svědí, takže se drápe do krve, je nevrlý, v noci nespí a k tomu mu diagnostikovali hyperaktivitu. Takové dítě nemůžete nechat sekundu bez dozoru, takže moc dobře chápu, co tím maminky myslely, že jim dítě zničilo život, i když já bych to tak určitě nenazvala. Spíš "změnilo". Nemám minutu pro sebe a o návratu do práce (učím na vysoké škole) byť jen na částečný úvazek, nemůže být ani řeč... Přiznám se, že trochu závidím těm maminkám, které mohou zapojit do hlídání prarodiče či manžela, to u nás nehrozí. Každopádně stále věřím, že to zvládnu a rozhodla jsem se pořídit si druhé dítě (pokud to můj zdravotní stav dovolí). Neustále si totiž říkám, zvládly to jiné maminky, zvládnu to také

No my jsme na tento program s manželem taky přepli. Dívali jsme se asi jen 10 minut a pak manžel řekl, že na takové ... se dívat nebude. Je fakt, že život není s mrnětem vždycky jednoduchý, ale i přes to bych si mrně pořídila znovu. Život dostane jiný rozměr a smysl a z partnerů je najednou rodina. A i když mě náš malý živý rarášek občas šťaví, je to náš klučík, kterého bychom nedali za nic na světě. Za měsíc čekáme druhé mrňátko a už se celá rodina těšíme i když nevíme co nás čeká. Připravuje se i náš Kubík, chodí mě hladit po bříšku, byl s námi na ultrazvuku, když někam jedeme, říká mimískovi už jsme tam a tam, nebo venku je to nebo ono.Chodí ho s tatínkem poslouchat a zkoušet jestli kope. Je to tak nádherný pocit, že to většinou i obrečím - hormony jsou hormony a ještě když jsou z těhotenství poblblé. No a nedávno u nás byla kamarádka s manželem angličanem. Říkali, že tak hodné a samostatné a šikovné dítě jako je náš Kubík snad ještě neviděli. A to je náš Kubík hodně živý, svérázný a tvrdohlavý a je někdy problém ho zastavit aby se napil najedl atd. Na svatbě měli děti anglické a ty jim pomalu skákaly po stolech. Takže ono taky záleží na tom, jak ty děti má kdo vychované a jak se jim věnuje. A je fakt, že děti z anglie, německa atd to jsou prostě spratci nevychovaní a au pair bych tam dělat nechtěla. No a dámy v dokumentu, zvláště ta se 4 dětma tak to už jsem nechápala, když jí dítě zničilo život, tak proč si pořizovala 4. S jedním je všechno daleko snadnější. Je jasné, že pokud je dítě nemocné je to na nervy jak pro nás rodiče tak pro děti, ale proč zrovna říkat, že nám ničí děti život. To jde vidět, že jde o sobecké ženské, které si neuvědomují, že je taky někdo musel "vychovat" - otázka jakou práci udělal. Podle mě je život bez dětí prostě prázdný i když jezdíte po dovolených, chodíte na party s přáteli atd.

Moje děti jsou už téměř dospělé, ale období, kdy jsem s nimi byla na mateřské dovolené bylo nejkrásnější období mého života. Ještě teď si živě vybavuji tu záplavu štěstí, radosti a lásky, kterou jsem byla obklopena.
Nechuť dnešních mladých lidí mít děti považuji za nemoc doby a každá nemoc má svoji skrytou příčinu. Možná je způsobeno nedostatkem lásky a dostatečného kontaktu se svými rodiči v dětství. Právě tato generace přece byla svými maminkami v útlém věku umísťována do jeslí (nekritizuji, jen konstatuji) a ve zvýšené míře zažila rozvody svých rodičů. Chce někdo tvrdit, že se takové okolnosti, zvlášť pokud se vyskytují v masovém měřítku, časem negativně nějak neprojeví? Každá nová generace má ve srovnání s tou předchozí jakoby povolenou morálku. Dnešní mladí lidé mají většinou život plný požitků bez toho, že by se o ně museli přičinit a zkrátka se jim do nějaké námahy nechce a také nejsou zvyklí se omezovat. Dítě omezení je, to je nepochybné. A cilný cit, láska je něco, co mnozí vlastně nezažili, takže proč by měli usilovat o něco, co jim nic neříka?

taky jsem koukala chvilku a i když jsem na tom jako některé z nich že manžel dělá celé dny a někdy i víkendy tak si život s dítětem náramě užívám. A když je čas a hlídání tak zajdem na večeři. Taky nemůžu říct že mi dítě zničilo život. Ty ženy by to měli začít řešit.

Gratuluji všem, kteří si mateřskou dovoenou tak užívají a ani netuší o čem to tam ty matky vlastně mluvily. Nejspíš žádná z vás nemá dítě, které i po 11a 1/2 měsících usíná s hodinovým křikem, v noci vstává každou hodinu a většinu dne prokřičí a protestuje snad proti úplně všem činnostem, které je "nezbytné" udělat, na ty ostatní jsme totiž již dávno rezignovali ... některé děti je opravdu těžké milovat, i když se snažíte sebevíc ps: a o tě večeřích nebo touze být středem zájmu to opravdu není

Milá Izabelle,mám po 13 měsících 2 děti,mateřská rozhodně nebyla procházka růž.sadem co to je babička netuším,ale dovol abych řekla,že chování dítěte je z 90% odrazem chování matky.Takže nad protivným a řvoucím dítětem bych přemýšlela prvně nad tím,jak se k němu chovám sama,jestli taky jen nekřičím a nejsem protivná,když se budu smát budu mít veselé dítě,nehledě na to,ž dítě není ten,kdo by byl schopen situaci změnit!To je hlavně na nás dospělých.A pokud nezabírá to co děláš,tak to budeš muset změnit,což tě bude stát dost úsilí,ale stojí to za to.Taky jsem tím prošla.A námitka,že už jsi zkusila všecno je nesmysl.No a pokud bys měla stále pocit,že jsi zkusila všechno,tak bych se opravdu zamyslela nad zdravím dítěte,třeba ho bolí hlava?protože věčně křičící dítě se jen trápí,ať už je příčina kdekoliv.Já bych jako matka tohle nedovolila,protože úsměv a spokojenost mých dětí 1000x oplatili ty neprospané noci a starosti okolo.Dítě prostě není problém a samo o sobě není schpno problémem být,problém je vždy jeho okolí min.do 10let,pak už možná začne být schopné spekulovat a jednat lehce promyšleně,ale i tak bych o tom pochybovala.Přeji pevné nervy a hlavně si vneste radost do života,protože děti jsou roztomilé a urůstají tomu a není pak už možný krok zpět,žádný den se nikdy nebude už opakovat!

opravdu mně udivuje reakce některých na zmiňovaný dokument, já osobně jsem název "Dítě mi zničilo život" brala opravdu jako nadsázku a při zhlédnutí snímku jsem se přesvědčila, že to tak je..nechápu proč si maminky nedokážou udělat legraci a odlehčit ten každodenní kolotoč, možná se někomu zdá přehnané nazývat své dítě "satanem", ale nalejme si čistého vína, nepodobá se mu trochu váš miláček po dvouhodinovém urputném řevu kdy vás nepustí ani na záchod? musím říct, že to, jak byli účinkující upřímní se mi velmi líbilo a všechno spělo k rozuzlení, které nakonec přišlo na konci pořadu, tak jak jsem očekávala, všichni se shodli na tom, že své dítě by za nic na světě nevyměnili a je to další etapa v životě, která vás naplňuje a teprve dítě dělá rodinu kompletní (čímž nechci napadat lidi kteří se rozhodli děti nemít)

Na tvou odpověď pro Isabellu, že dítě je odrazem matky a když řve matka, řve i dítě, musím reagovat. Mám dvě děti, jedno je uřvané až hrůza, všechno si chce vyřvat, neustále se vzteká. Druhé dítko je hodný klidný tvoreček, se vším spokojený. Myslíš, že se k jedomu dítku chovám jak satorie a k druhému naprosto naopak? Takže tak jednoznačné to zas není, to mi věř.

Kdyby každá žena jako já na dítě čekala 12 let vážila by si každé chvilky co jí dítě přinese já jsem ted konečně štastná a kila navíc či prsa neřeším .....

Tak já vím,že jednoznačné to není,měla jsem taky děti nebe a dudy,už jen že každý je jiný,nejsou z jednoho těsta,kluk byl sluníčko a holka čertíček,ale určitě to odráželo právě to,že na něj jsem měla čas a klid,ale malá se narodila,když mu bylo 13 měsíců a pochybuju o tom,že jsem byla v klidu,ikdyž jsem si to o sobě myslela,ale to co jsem psala se týkalo hlavně toho najít ten způsob,jak z toho ven a nevinit děti.

Jednou jsem četla článek v časopise, kde se bezdětné ženy vyjadřovaly o tom, proč nemají děti. Ať už byla důvodem kariéra, sobeckost, neochota opustit zažitý životní styl, beru to jako jejich svobodné rozhodnutí. Já sama mít děti nemohu ze zdravotních důvodů, rozhodně to pro mě není životní tragédie, myslím si, že i bez dětí žijeme s manželem velmi hezký a příjemný život a je nám spolu fajn. Především si ale myslím, že rozhodnutí mít dítě je na celý život a pokud se někdo nechce vzdát svobody, práce, večírků, dlouhého vyspávání a dovolených, pak bych radila si dítě nepořizovat. Mám několik kamarádek, které mají na děti podobný názor, jako v onom dokumentu - prostě jim "kazí život". Proč ale děti mají? Kvůli partnerovi, rodičům, společnosti, že se to od nich čeká? Vždyť není občanská povinnost porodit dítě a obětovat mu svůj život. Mít děti je věc dobrovolná a na rozdíl od dob dávno minulých již není nutné zajistit díky mnoha dětem pracovní sílu na statek, ani do hospodářství. Mít dítě je rozhodnutí na celý život a každý dospělý člověk by měl vědět, že je to jeho svobodná volba. Takže neuznávám ženy, které tvrdí, že jim děti kazí život, kariéru a postavu. Měly totiž možnost volby a pokud děti nechtěly, měly to vybalit na rovinu před partnerem, rodiči a hlavně sami před sebou. Mít děti totiž není povinnost.

Jsem matkou hnedle 19 let, mám dvě děti, každé je jiné a bylo jiné i jako miminko. Dcera nespala, brečela, vztekala se, na syna jsem se chodila nervózně dívat jestli dýchá, protože byl spací, vzorné miminko. Dcera ve škole vzorná, syn zlobidlo. Nelze se připravit, vybrat si povahu dítěte, čekat očekávané. Vše je jinak, každé dítě je originální živá bytost a potřebuje lásku, pochopení, radu. Rozhodnutí pro mateřství je opravdu svobodná volba, ale také naprosto neznámá řeka. A jak jednou skočím, musím plavat. Každý kdo se rozhodne přivést na svět dítě, by si měl uvědomit, že následujících cca 20 let bude rodičem. A rodič je tu pro dítě, pro jeho rozvoj, potřeby, radosti ale i starosti. Ale opět se vrátí doba, kdy si maminky mohou vypít kávu, navštívit divadlo, kino, kadeřníka ... A po návratu můžou právě se svými dětmi rozebrat pocity, zážitky, dozvědět se nové věci a poznatky od nich atd. To považuji za odměnu, krásný vztah rodiče a dítěte. A to za ty prodbělé noci, umazaný nábytek, pár trapasů na veřejnosti, hádek s partnerem nad výchovou, poznámky v Žákovské knížce atd. opravdu stálo. Nicméně pokud se žena na rodičovství necítí, nikdo nemá právo ji do něj nutit a ona nemá žádnou povinnost děti rodit. Já osobně bych i po těch všech starostech neměnila a jsem moc ráda, že jsem do té řeky skočila. Lokla jsem si mockrát, ale stále plavu.

no když hodíte starost o dítě na hřbet manželovi,babičkám ,najatým chůvám atd tak to je jasný že si potom můžete dál žít dle svého a nakládat se svým časem jak se vám zachce to chápu ale je spousty žen co si toto nemohou dovolit,třeba finanční otázka,nebo nemají nikoho ,ani muže ani rodiče,příbuzné nebo jsou daleko ,nebo ze zdrav.důvodů a také zvládají tento svůj úděl bez reptání a s pýchou ,já osobně jsem tento případ,jsem vdova .se třemi dětmi- 6 měsíců,2.5 roku a 4 ,5roky a to se mám panečku co ohánět ale jsem ráda že ty děti mám i když jsem na všecko úplně sama ,o finanční otázce ani nemluvím,ale že by mě napadlo někdy si poztěžovat že mi děti zkazily život? to je snad už rouhání

Já mám 6 měsíční holčičku a i když je někdy protivná (bohužel se neumí vyjádřit verbálně), tak absolutně nelituju, natož abych ji nenáviděla. Já se občas taky obrátím na babičky, ale jelikož jsou obě ještě pracující, je to od každé tak 1x za měsíc. A jinak vše plánuju s dítětem – úplně bez problému v obchodě s oblečením narvu kočárek do zkušební kabinky a zkouším. Absolutně nevím, proč bych tam s dítětem nemohla. Na dveřích mají pouze cedulky zákaz vstupu se psy a s jídlem. A mimino rozhodně do těchto kategorií nespadá. A že někomu dítě zničilo vztah? Asi ten partner stojí za prd, protože každý trochu lidský chlap by to alespoň skusil.

Já jsem sice otěhotněla sice nečekaně s ted už byvalým přítelem v 19letech a nelituji že mám ted 4 a půl měsíční holčičku. Bývalí přítel se jí ani nechtěl napsat do rod.listu a to sem se ještě dozvěděla u soudu o věcech o něm které mi podle něho za 2roky chození nestihl říct. Ted bydlíme s Lucinčinýma prarodičama(míma rodičama a míma sestrama) a nevadí mi že nemám ani přítele ale malou mám ráda a neměnila bych jí sem rád že jí mám ted

Také znám ženu, která má radši psy než svoje děti. Pro ty svoje čokly by udělala všechno, ale pro děti ne.

První sem měla v 19. celkem mám tři děti a nic bych na tom neměnila. Změnili můj život k lepšímu, dali mu smysl, udělali ze mě lepšího člověka. Bez nich bych měla zničený a zbytečný život.

mám měsíční dcerku občas je to těžké u mí být až hysterická ale když se na mě usměje a když vidím s jakou důvěrou se na mě dívá tak jí nejde nemilovat víc občas se mi chce utéct před jejím křikem ale je to spíš ze zoufalství když jí nemůžu utišit ale abych jí nenáviděla nebo měla pocit že mi zničila život? je mi 20, chci si dodělat vysokou, mám milujícího manžela, pár dobrých přátel a rodiče mi také pomohli v začátcích tak co víc chtít? zdravé a krásné dítě je mi odměnou :)

Ono by to chtělo dokoukat ten dokument do konce.... Na konci řekne každá maminka, že své dítě milujou a nikdy by to nevyměnili a ta maminka, která čekala a nebyla z toho moc nadšená, tak po porodu je ze svý dcery hned hotová a miluje ji. Byla jen vyplašená z nevědomosti. Náhodou mě osobně ten dokument velmi pobavil. Oni nechtěli vědět co jim dítě dává, to všichni vědí, ale chtěli ukázat světu co všechno maminky pro své dítě obětují a žádná toho nelituje.