[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jako malá jsem si hrávala s kočárkem a moje mimi mělo vždy holčičí jméno. Když mi babička dala k osmým narozeninám novou panenku v modrém oblečku, neudržela jsem své zklamání na uzdě, rozplakala se a křičela: kluka nechci!
A od té doby, vždycky, když se na holčičím večírku hovor stočil na budoucí potomstvo, zarytě jsem tvrdila: MĚ se přece nemůže stát, že bych porodila chlapečka. To dá přece rozum, když se u nás v rodině už celé generace rodí jen holky! Když jsem otěhotněla, už ve třetím měsíci jsem mlsně obcházela obchody s dětským oblečením a představovala si, jak budu svou princezničku oblékat do roztomilých růžových šatiček a nakoupím jí celý tucet barbín, kočárků...
A o jméně jsem měla také naprosto jasnou představu. Marně mi všichi říkali, abych nebláznila, dokud ultrazvuk neukáže pravdu. Moje přání se postupem času stalo posedlostí. Na každém ultrazvuku jsem vyzvídala, jestli už je něco poznat, jenže miminko zůstávalo docela dlouho tajemné. Je to stydlivka, uklidňovala jsem se tenkrát. Až nastal den D, kdy mi doktor sdělil, že naprosto jasně vidí pindíka!
Moje reakce byla tak spontání, až vylekala všechny přítomné. Trvala jsem na tom, aby se lékař podíval ještě jednou. Stejně jako u dárku od babičky jsem nedokázala skrýt zklamání. A musím důrazně dodat, že bych si dnes za takové chování nejraději nafackovala.
Zatímco se celá rodina radovala, že k nám konečně přibyde dlouho očekávaný chlap, já jsem večer brečela do polštáře. Protože jsem vyrůstala mezi samými děvčaty, mužský svět byl tomu mému vzdálený několik světelných let. Místo barbín budu kupovat roboty, místo sladce růžových botiček kopačky.
Nakonec jsem se z „šoku“, že čekám kluka vzpamatovala nečekaně rychle. Přemohla jsem v sobě to rozmazlené dítě, co nedostalo přesně to, na co si ukázalo a začala se těšit. Díky svému synovi konečně poznám i tu druhou stranu.
A od té doby jsem mezi růžové regály nepáchla. Zato jsem utratila majlant za trička s komiksovými hrdiny a stylová bodíčka s motivy rockových hvězd. Když si dnes na svou holčičkovskou mánii vzpomenu, zasměju se sama sobě, jak jsem byla hloupá. Protože můj Edík je miliónkrát lepší, než všechny holčičky světa:-)!
Vaše Adéla