[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pokaždé, když potkám někoho, kdo má dvě děti, zvědavě se vyptávám, jaké jsou jejich věkové rozestupy a jak jim to doma funguje. Zatím jsem ale nenašla uspokojivé resumé! V mém okolí spíš převládají rodiny, které si pořídily děti těsně po sobě s maximálním tříletým rozdílem. A jaká je jejich verze? Shodují se v mnohém. Tvrdí, že první rok s druhým potomkem je velký masakr. První dítě je ještě dost nesoběstačné a potřebuje velkou část vaší pozornosti, navíc si prochází obdobím vzdoru a nočníku. Do toho kojíte, v noci se moc nevyspíte, první dítě žárlí jako blázen na nový přírůstek do rodiny.
Vy chodíte jako zombie a přejete si, abyste mohla nastoupit do stroje času, který nastavíte na 18 let napřed...Tohle všechno je ta negativní část věci. Na druhou stranu se prvorozený potomek přirozeně učí toleranci, ochotě pomáhat a dělit se. A po prvním roku kolotoče se z dvou malých vřešťálů stávají nerozluční parťáci a skvěle se spolu zabaví. Plus pro vás. Mladší z nich se od staršího sourozence lépe naučí různé dovednosti a strčí do kapsy své vrstevníky.
Také jsem se setkala s rodiči, kteří si s druhým dítětem dali na čas a nechali mezi prvním a druhým porodem uběhnout třeba i osm až deset let. Samozřejmě mě také velmi zajímalo, jak takový model rodiny funguje v praxi. Každého hned napadne: no jo, ale vždyť ty děti nebudou kámoši, věkový rozdíl je moc velký. Ano, i s touto variantou se dá počítat, ale vše prověří čas.
Starší sourozenec bude mladšího ze začátku nesnášet, protože ho bude muset hlídat, místo toho, aby si šel hrát s kámošema ze třídy. Žárlivosti se ani v tomto případě nejspíš nevyhnete. Dítě, které je tak dlouho zvyklé mít rodiče jen pro sebe hůř přijme někoho do party. Je to velmi individuální. Jako matka si druhé mateřství užijete, protože budete mít doma větší klid a oporu.
Tak nevím. Mému synovi jsou právě dva roky, takže se v nejbližších měsících budu muset nějak rozhodnout. Mít děti hned po sobě je lepší pro ně, ale příšerné pro vás. V druhém případě je tomu přesně naopak. Podle všeho je tedy ideální hranice 4 až 5 let. Pokud osud nerozhodne jinak, asi do toho půjdu, než se z Edíka stane školák.
Vaše Adéla