Vaše Adéla: Když se z kojení stane noční můra...

ahoj ja jsem se rozkojila az kdyz izince byly dva mesice , po celou dobu jsem mela mleka malo tak jsem musela kupovat sunar a prikrmovat. Izinka nemela problem pit z lahve i z prsu. Kazdymi rikal ze to neni mozny ze pije z lahve i z prsu ze uz pak nebude chtit mleko ode mne kdyz ji dam lahev, ale opak byl pravdou. Ted je izince 18 mesicu a stale kojim ikdyz uz jen 2x za den a pomalu prestavame. A sunar si taky obcas da.

Jako matka dvojčat (10 týdnů) jsem taky zápasila s kojením - nejen jak to fyzicky dobře provést, ale také s množstvím a výživností mléka. Máme za sebou týdny, kdy holky stály na váze, ale také hubly. Protože vše, co snědly, také spotřebovaly, tak byly bez stolice téměř 2 týdny (komentář lékaře - no, to se stává), nocvorozenecká žloutenka přetrvávala i po 6-ti týdnech. Kojila jsem téměř nonstop, dokonce jsme kvůli jídlu byly i v nemocnici (velká chyba a ztráta času - jediná odpověď na vsčchny problémy bylo "kojte, kojte, kojte"). Dokrmuji holky Nutrilonem, přibývají na vázé, žloutenka je pryč a konečně mám spokojená miminka. Maminy, jestly zápasíte s kojením a nejde vám to ani po několika týdnech, vykašlete se na všechny řeči o kojení a použijte zdravý selský rozum! Lépe dokrmovat, než v půl roce se 4kg miminkem být několik týdnů na JIPce a dívat se, jak váš poklad zápasí o život, protože doktoři a všichni ostatní vám jen opakovali "kojte, kojte, kojte". Bohužel, i tak daleko to může zajít.

Milé ženy, podělím se s vámi o svoji zkušenost, která se týká také kojení, ale je z trošku jiného soudku. V postýlce mi spinká tříměsíční Anička, která je plně kojená a nic jiného než chuť mateřského mlíčka zatím nepoznala. Ale nejsem aktivistka, která by prosazovala kojení za každou cenu, protože jsem si hned od počátku užila trápení, při kterém mi tryskaly z očí slzy. Už v porodnici se mi začaly tvořit na bradavkách ragády. Hluboké trhlinky až do živého masa, z trhlinek se staly trhliny a bolest při přisátí byla neskutečná. Doma jsem šoupala nohama pod stolem, kousala si do rtů a slzy mi tekly proudem. Nejsem zrovna nějaká citlivka. Porod bez epidurálu se dal zvládnout...ale tohle byla chuťovka. Četla jsem, hledala rady, zkoušela mastičky a byla zoufalá. V mnoha článcích jsem si přečetla, že vznik ragád je zapříčiněn špatnou technikou kojení. A tak jsem si říkala, že dělám stále něco špatně a trápila se. V porodnici mi řekli, že kojím správně, dětská doktorka také chtěla vidět techniku a pochválila mě. Už zbývala jen laktační poradkyně. Světe div se, i ona mi řekla, že nedělám nikde chybu. Byla jsem nešťastná a bála se každého dalšího kojení. Chtěla jsem pro svou holčičku to nejlepší, jako každá maminka, ale věděla jsem, že tohle už dlouho nevydržím. Říkala jsem si, že nešťastná máma není zrovna to nej pro miminko a chystala se to vzdát. Pak přišla rada od dětské lékařky. Zkusila jsem hydrogelové vložky do podprsenky, je to dost drahá záležitost, ale opravdu to za to stálo. Bradavky se pod nimi léčí v přirozeném vlhku a nevznikají tak stroupky, které zase při příštím kojení prasknou. Navíc si nemusíte bradavku před kojením omýt, jako po použití většiny mastiček a to je také velké plus. Každé omytí bradavku vysušuje a ta je náchylná k novým prasklinám. Takže maminkám, které trápí tento problém je vřele doporučuji. Obětujte 500Kč za sadu deseti hydrogelových vložek ( nepleťte si je s gelovými - chladivými - pletou to i v některých lékárnách). Na každou bradavku přiložíte tento hydrogelový tampón a můžete jej mít v podprsence 24 hodin. Chce to pár dní, ale mně to opravdu dost pomohlo. Držím palečky, ať si zachráníte kojení. Ale lámat to přes koleno a nervovat se, když to nejde, to opravdu nemá smysl.