Maminka.czDěti a mateřství

Vaše Adéla: Moje dítě loudí!

Papání dětí je někdy pěkné drama. Zvlášť když se jim do dobrůtky na talíři moc nechce. Maminky s tímto problémem často závidí těm, kterým mimi pěkně zbufne vše, co vidí. Jenže i to může být někdy pěkně náročné...
4. 1. 2011
Vaše Adéla: Moje dítě loudí!

Apetit našeho 16 měsíčního broučka je v současné době nezměrný. Bohužel mu poslední dobou nestačila docela slušná porce, co má na talířku. U oběda se mlsně poohlížel kolem sebe, jestli ostatní náhodou nejedí něco lepšího.

Za vším hledejte babču!

Pokaždé, když přijedeme k mojí babičce na návštěvu, s radostí si při pohledu na mého nenasytného syna pochvaluje: "Ten váš Edík si pěkně dává do nosu, radost pohledět! Jako Otesánek. To není jako s tebou, nedalo se do tebe nacpat vůbec nic!"Srdečně mu nabízela vše, na co si ukázal a když jsem chtěla zasáhnout, odpálkovala mě. Prý malému nic nedopřeji! Mohla jsem si panty ušoupat, když jsem jí odporovala argumenty, že je to nevýchovné, že nesmí sladké a slané...

Čtěte také: Zavádění příkrmů je fuška...

Pokaždé, když jsem se nedívala, šoupla Edovi do pusinky v lepším případě kus buchty. A tak se můj syn naučil skvěle loudit. Jeho psí pohled by mu při pohledu na kus žvance mohl závidět kdejaký baset. Jakmile rozeznal jen nepatrnou vizuální odlišnost svého a našeho jídla, začalo peklo.

Okamžitě odsunul svůj talíř a za pokřikování urputného "neneneneneeeeeee!" natahoval ručičky a hodlal se zmocnit mojí porce. Pomalu jsem se začala stávat otrokyní tajného pojídání oběda, když syn usnul, abych ho zbytečně nedráždila. Ale to přece nešlo dělat do nekonečna. Co s tím? Zkuste batoleti vysvětlit, že mu nesmíte dát slané a tučné jídlo, jako karbanátek nebo uherák...

"Tady pomůže opravdu jen a jen důslednost a železné nervy, prostě musíš párkrát vydržet a dělat slepou a hluchou. Dítě jednoho dne pochopí, že nic jiného nedostane, i kdyby to bylo až po sté. A také omezte návštěvy u rizikových osob," poradila mi kamarádka, která si prošla něčím podobným dokonce dvakrát.

Tak jsem se obrnila a usedla s tím mým hladovcem opět k jednomu stolu. Na jeho gesta a řev jsem se snažila nereagovat. Bylo to fakt šílené. Najedla jsem se a trpělivě čekala, až Eda sní svou porci. Někdy to trvalo i 40 minut, než se umoudřil a pochopil, že když nesní to, co má před sebou, bude mít hlad.

Už po týdnu jsem viděla změnu. Sice se stále poohlížel, ale neřval. Hurá. Po dalším týdnu už si hleděl svého a žádné divadýlko se nekonalo. Teď ještě zbývá zpacifikovat babičku... Ale to bude asi o dost náročnější úkol!

Vaše Adéla

Čtěte také: Zavádění příkrmů je fuška...

Témata: Děti, Otesánek
Mohlo by vás zajímat
Jak naučit dítě správně a bezpečně bruslit. S výukou začněte po čtvrtém roce
Proč pouštíme na podzim draky a opadává listí? Dětské otázky vás už nepřekvapí
První porody by se měly zakázat, říká porodní asistentka Tereza Morávková
Tipy na vánoční dárky pro miminka od narození do šesti měsíců

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu