[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vzpomínám si, jak jsem trpěla, když toto období nastalo u mého syna. Byla jsem tenkrát tak trochu posedlá bezchybnou hygienou a neustálým sterilizováním dudlíků a lahví.
Představa, že by moje dítě olízlo, něco kontaminovaného mi naháněla děs a hrůzu. Proto jsem neustále hlídala, po čem se zrovna natahuje. Vše jsem kontrolovala, ale stejně jsem často zjistila, že Eda ocucává něco šíleného, jako například obal na televizní ovladač. Vůbec nechápu, jak se k němu mohl dostat. Moje chování bylo trochu extrémní, chtěla jsem mít prostě všechno ťip ťop, ale sem tam bylo na místě… Po bytě se někdy bez povšimnutí válí kde co.
Rozhodně ale dítěti nebraňte věci dávat do pusinky, protože je to způsob, jak poznává a orientuje se. Kdybyste mu v jeho přirozeném počínání zamezila, ohrozila byste jeho zdravý psychomotorický vývoj.
To ale neznamená, že mu dopřejete poznat úplně všechno. Měla byste se ujistit, že na místě, kde se dítě vyskytuje, nejsou v dosahu nějaké závadné předměty. S bakteriemi si hlavu nelamte. Pokud máte doma běžně uklizeno a staráte se o relativní čistotu celé domácnosti, můžete být v klidu. Když mimi něco náhodou olízne, rozhodně mu to neuškodí. Přece jen si buduje imunitu.
Čtěte také: Jak posílit imunitu miminka?
Čím je dítě větší, tím horší věci k cucání si vybírá. Kamarádka mi vyprávěla, jak její roční holčička nenápadně olízala okénko v tramvaji. Když to zjistila, málem jí kleplo. Dobrá zpráva je, že to její dcera přežila bez úhony. Další chuťovka je pojídání písku na hřišti nebo okusování smradlavých bot… Obě tyto lahůdky si zamiloval můj syn. Prostě si to potřeboval otestovat všemi smysly. Bez toho by byl jeho svět o tolik chudší!
Vaše Adéla