[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když jsem byla malá, nesnášela jsem mnoho rodičovských vět. Snažili se mě držet při zdi a nesnášeli plýtvání. Když jsem chtěla na dovolené koupit hračku nebo obří pohár, obyčejně přišla věta: „Ty ses zbláznila, copak kradu?“ Tenkrát jsem si přísahala, že až jednou budu mít sama dítě, rozhodně se k němu takhle HNUSNĚ chovat nebudu, i kdybych neměla na chleba. Tenkrát mi připadalo jako děsné utrhání, že novou Barbínu dostanu jednou za rok na Vánoce a ne pokaždé, když se její nový model objeví v televizní reklamě… O nějakých dvacet let později stojím na druhé straně barikády, můj malý syn chce skoro denně nové autíčko, je velmi neodbytný. A ze mě létají naprosto stejné hlášky jako z mého otce! „Copak kradu?“ Je to děs a hrůza!
A to není zdaleka jediný případ. Také jsem nesnášela, jak mě rodiče obelhávali ve snaze mě donutit udělat něco nepopulárního. Většinou jsem je prokoukla, když už bylo po všem a byla na ně naštvaná. Připadalo mi, že mě neberou vážně a posmívají se tomu, jak jsem jim to sežrala. Opět ve mně klíčilo neochvějné přesvědčení: já taková nikdy nebudu. V roli matky ale poznávám, jak je právě balamutění dětí skvělé a pohodlné. A zase říkám věci, které se mi vybavují jako déjà vu (s hlasem mojí mámy). „Když si budeš kousat nehty, narostou ti mezi prsty blány, co mají žáby!“ nebo „Když si neuklidíš ty medvídky, utečou od tebe a už se nevrátí!“
A nakonec přichází kapitola jídlo a nucení do jeho konzumace. Právě tohle mě bude strašit asi navždy! A dost možná i moje dítě. Jako malá jsem skoro nechtěla jíst a souboje s rodiči o každé sousto se většinou protáhlo na hodinu a déle. Dodnes nechápu, kde naši vzali tolik trpělivosti. A padaly perly: „Ty tady ohrnuješ nos, co by za to jiný děti daly! Chudáci v dětských domovech, v Africe…“ Tohle známe asi všichni. Moje máti dokonce neváhala vytáhnout fotky z časopisu. Byl na ní malý africký chlapec vyzáblý na kost. Proč proboha až taková názornost? A dnes mi chybí málo k tomu, abych něco takového neudělala také, když vidím, kolik jídla po synovi po každé večeři vyhazuji.