Maminka.czPorod

Vaše Adéla: Přenášení není žádný med

Adéla Vedralová 23.  6.  2010
Vaše Adéla: Přenášení není žádný med
Když se blíží datum vašeho dlouho očekávaného porodu, které máte v diáři zaškrtnuté červeným písmem, začínáte se bedlivěji pozorovat.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Každé píchnutí či křeč je pro vás znamení, že se v bříšku něco děje a vše se konečně rozjede. Ale co když už máte týden po termínu a vůbec nic nenaznačuje, že by se miminku chtělo ven?

V dnešní uspěchané době se sice častěji stává, že se mimi přihlásí na svět o nějaký ten týden dříve, ale přesto existuje nemalé procento maminek, které si na své drobečky skutečně musí počkat o něco déle.

Podle statistik jde zejména o prvorodičky. Přenášené těhotenství je takové, které trvá 41 až 43 týdnů, namísto běžných 40. V takovém případě byste měla být pod neustálým lékařským dohledem! Pokud na sebe miminko nechá čekat déle než dva týdny, většinou lékaři porod uměle vyvolají, protože by mohla nastat zdravotní rizika.

Když jsem chodila poslední měsíc na pravidelné kontroly do porodnice, pokaždé jsem se svého porodníka ptala, jak to se mnou vypadá. Podle monitoru bylo jasné, že je miminko v naprostém klidu a ani nález při gynekologické prohlídce nenaznačoval, že by se mu v nejbližších týdnech chtělo ven.

Týden před termínem jsem měla vygruntováno, zabaleno do porodnice, zařízeno a navařeno. Doslova jsem čekala, až zahřmí. A ono nějak nehřmělo. Uplynul týden, dva týdny... Stále se nic nedělo. Moje tělo už nebylo schopné ničeho jiného než ležení, protože jsem byla oteklá, těžká a nic se mi nechtělo dělat. Manžel i moje kamarádky ze mě šíleli. Navíc mi neustále někdo volal a ptal se, jestli už... To mi taky na optimismu nepřidalo.

Vyzkoušela jsem snad všechny triky na spuštění porodu, jako sex, vytírání schodů, věšení prádla a dokonce i pletení! Marně. Gynekolog mi stále dokola odpovídal, že to vypadá, jako bych měla rodit až za dva měsíce. Tenktát jsem si přísahala, že do pár dnů ze sebe dítě vytlačím, i kdybych se měla zbláznit. Už se zdálo, že mě umělé vyvolání porodu nemine.

„Přijďte v pondělí v devět ráno s taškou a porodíme,“ řekl doktor. Jako kdybych šla k zubaři nebo na kosmetiku. Byl to zvláštní pocit. Naštěstí se můj syn umoudřil a po absolvování zátěžového testu (Lékaři zjišťují, jestli děloha pracuje tak, jak má a jak reaguje na oxytocin. Do žíly kape oxytocin a monitor asi hodinu snímá akce v děloze.), jsem pocítila první kontrakce. A konečně jsem mohla svým blízkým poslat zprávu: UŽ!

Vaše Adéla

Témata: Porod, Med, Přenášení, Vaš, První kontrakce