[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Tak totiž někteří psychologové nazývají období (třetí trimestr), kdy se blíží příchod miminka. Máte touhu, aby přišlo do krásně čistého bytu. Jako vždy jsou na vině hormony. Najednou máte pocit, že to, co je na pohled uklizené, by potřebovalo ještě jednou a lépe vyčistit a i když jste dosud prádlo žehlila jen málokdy, najednou vás to dokonce moc baví. Jestli si i vy sama z takového chování klepete na čelo, vězte, že v tom nejste sama. Tohle bláznění se týká až 80% těhotných žen. Nebojte, většinou se vše vrátí do normálu po šestinedělí.
Nikdy jsem nebyla žádný magor na úklid. Natož abych uklízela celý byt několikrát za týden. Většinu těhotenství jsem nepociťovala žádné návaly gruntování, až do chvíle, kdy jsem to osm týdnů před plánovaným termínem porodu zapíchla v práci a ocitla se na mateřské dovolené. Najednou jsem měla moře času a na starosti jen sama sebe. Užívala jsem si to, jenže v bytě, který jsem obývala téměř nepřetržitě, jsem začala vidět jen špínu, špínu a jen špínu. Divné, říkala jsem si. Nikdy mi to tak nepřipadalo. Postupem času se z uklízení stal můj „plný úvazek“.Jak se blížil porod, byla jsem čistotou posedlejší a posedlejší. Manžel a následovně kamarádky si ze mě začali zlomyslně utahovat, že budu běhat s hadrem i v okamžiku, kdy přijdou první kontrakce. Došlo mi, že už mi úklid opravdu leze na mozek. Do běla mě dokázala rozpálit i sebemenší skvrnka na kuchyňské lince. Bála jsem se, že jestli mi tohle zůstane, proměním se za pár let ve žlučovitou babiznu.
Když jsem se vrátila domů z porodnice a byla zavalena péčí o miminko, úklid začal postupně ustupovat do pozadí mého zájmu. Ne úplně, naštěstí!
Vaše Adéla