[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Hračky létají vzduchem dost často, dílky puzzle se ztrácejí neznámo kde, ulámané lžíce bagrů nebo nohy panenek byste doma nespočítala. Nemáme na tom náhodou lví podíl i my rodiče, že je všechno tak nějak na jedno použití?
Konečně se vaše miminko rozpohybovalo, uklidíte hrazdičku, pod kterou často leželo, a začne objevovat svět. Hračky na koberci, vytahané šuplíky, plastové láhve nebo domácí pantofle musíte v bytě překračovat a dopřáváte mu to potěšení najít, ožvýkat a lézt o kus dál. Asi by vás ani nenapadlo, že už teď se dá tvořit nějaký přístup k pořádku, systému a potažmo schopnosti vážit si věcí.
Dětská psycholožka PhDr. Sabina Slavíčková nás vyvádí z omylu: „Dítě by se přirozeně od začátku mělo učit tomu, jak potom budete chtít, aby to samo udělalo. Pořádek a uklízení bychom měli ukazovat už od začátku a je jedno, jestli to už děti chápou, nebo ještě ne. Pokud je totiž začneme učit pozdě, bude jim připadat nesmyslné, že se dělají něco, co do té doby neznaly.“ Je to vlastně jednoduché: Jako ve všem ostatním jsou i tady rodiče vzorem a všechno, co dělají, podvědomě přijímají i děti. Pokud ještě nejsou samy schopny něco uklízet a rovnat, musíme jim to zatím alespoň ukazovat. Správná doba na samostatnost v tomto ohledu spadá do období kolem třetího roku věku.
„Tehdy se formuje osobnost ve smyslu „to chci/to nechci“ či „to budu/to nebudu“, a to už by v sobě děti vztah k věcem měly mít zabudovaný,“ vysvětluje PhDr. Slavíčková. „Zpočátku samozřejmě uklízí maminka, ale postupně to mají dělat spolu a pomalu tak přenášet zodpovědnost na dítě. Na určitých věcech musejí rodiče začít trvat, někde se dá pochopitelně trochu polevit.“
Samozřejmě musíme počítat s tím, co máme dáno do vínku. Někdo je na všechno opatrný, hlídá si své věci a stará se o ně. Pro jiného jsou věci (a tedy i hračky) jen „věcmi“, a když o ně přijde, nebo se rozbijí, nijak netruchlí a zabaví se hned něčím jiným.
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Maminka.