[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Asi nikdo si nedovede představit, co Janě prorůstající placenta způsobila za komplikace. V lednu letošního roku, kdy Jana byla v 20. týdnu těhotenství, ji její lékař poslal na kontrolu do porodnice v Podolí, kde se bohužel naplnily jeho obavy o prorůstající placentě: „U pacientky došlo k prorůstání placenty do jizvy po předchozím císařském řezu,“ vysvětluje gynekoložka Petra Hanulíková z Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí. Panovaly dokonce obavy, že placenta zasahuje i do ostatních orgánů, například do močového měchýře: „Do močového měchýře placenta neprorůstala, i když toto riziko nešlo před samotným porodem císařským řezem zcela vyloučit. Jednalo se o prorůstání placenty celou stěnou dělohy, ale bez přesahu na ostatní orgány,“ doplňuje lékařka.
Jana musela zůstat v porodnici na pozorování a připravovala se nejen na předčasný porod, ale i na náročnou operaci: „Dva měsíce jsem ležela v Podolí na rizikovém oddělení. Operace se musela provést v 31. týdnu těhotenství, lékaři mi museli zavést centrální žilní katetr, aby do mě mohli „pumpovat“ krev. Bohužel jsem přišla o dělohu,“ vzpomíná Jana, která měla u sebe mnoho specialistů z Podolí včetně Petry Hanulíkové, která se specializuje na fetální medicínu.
Jak potvrzuje lékařka, šlo o velmi závažný případ, který si vyžádal odstranění dělohy s placentou hned porodu a celá operace byla provázena velkou krevní ztrátou. „Dělohu jsme museli odstranit právě z důvodu prorůstající placenty, v průběhu operace se naštěstí nepotvrdilo prorůstání do okolních orgánů. K dřívějšímu porodu nás vedla závažnost míry prorůstání placenty děložní stěnou a také známky hrozícího předčasného porodu, což mohlo vést k neplánované operaci s obrovskými riziky,“ vysvětluje MUDr. Hanulíková.
Jana bez nadsázky vděčí lékařům za záchranu života, svého i svého dítěte. „Všem neuvěřitelně moc děkuji. Syn se tak narodil sice o více jak dva měsíce dříve, ale v Podolí dokázali zvládnout i to. Na JIPce jsem byla skoro týden a pak několik dní na pooperačním oddělení. Po propuštění jsme za synem dojížděli a pak jsem se mohla vrátit na další týden, než jsme konečně mohli spolu odejít domů. Což bylo 19. června, pět dní před tím, než se měl ve skutečnosti narodit. Byl to neuvěřitelný půl rok, kdy jsem nevěděla, zda přežiju a nenechám tu dvě děti,“ vzpomíná.
Kdy jste poprvé zjistila, že něco není v pořádku?
Vždy jsem chtěla mít alespoň dvě děti, ale s manželovým časovým vytížením, kdy má dvě firmy, jsme druhé dítě stále trochu odkládali. Až když našemu synovi Adámkovi bylo 6 let, říkali jsme si, že je nejvyšší čas pokusit se o druhé dítě. Po zhruba 3–4 měsících se nám to opravdu podařilo a v říjnu 2019 jsme zjistila, že jsem těhotná. Problém byl ale od začátku těhotenství, kdy jsem začala krvácet a můj doktor zjistil, že je vajíčko příliš nízko a že s největší pravděpodobností do další návštěvy samovolně potratím. To byl první šok, ale říkala jsem si, že si tím prošla spousta maminek a že se za čas při nejhorším pokusíme znovu.
Ale vyšlo to a nepotratila jste. Lišilo se tohle těhotenství od toho předchozího? Pociťovala jste na sobě, že by nemuselo být něco v pořádku?
Pociťovala jsem zvláštní tlak v podbřišku, který jsem měla u prvního syna až na konci těhotenství, těsně před porodem, což mi přišlo zvláštní a můj lékař to připisoval právě tomu, že se vajíčko uhnízdilo příliš nízko a placenta narostla také dole. Čekala jsem, zda se placenta časem vytáhne, ale to se nestalo a naopak můj lékař dostal podezření, že placenta ke všemu zarůstá. Poslal mě tedy do specializovaného centra ÚPMD v Podolí.
Při prvním těhotenství jste problém s placentou neměla?
První těhotenství bylo naprosto bezproblémové. Jako kdybych krom rostoucího bříška nevěděla, že jsem těhotná. Jezdila jsem na kole, netrpěla jsem žádnými nevolnostmi nebo otoky. Přibrala jsem pouze 6 kg. A vlastně jsem si ještě tenkrát dělala legraci, že je to až moc hezké, že si to určitě „vyberu‘‘ jednou u druhého těhotenství. Nikdy by mě nenapadlo, že až tak doslova.
Diagnóza v Podolí zněla: Placenta centralis 4. stupeň a zároveň prorůstající placenta increta. Dozvěděla jste se ji ve 20. týdnu těhotenství?
Ano, diagnózu jsem zjistila ve 20. týdnu těhotenství. 30. ledna 2020 se nám otočil život doslova vzhůru nohama. Za prvé to byl hrozný šok a hlavně jsem do té doby o takovém problému ani neměla tušení. Vlastně i samotní lékaři byli v šoku. Takový stupeň prorůstání a na takovém místě je velká vzácnost. Já byla především ohrožena silným, život ohrožujícím krvácením.
Jak moc bylo ohrožené dítě a vy? Nikdo vám nenavrhoval přerušení těhotenství?
Verze o přerušení těhotenství také padla, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o pokročilejší těhotenství, kdy dítě bylo naprosto v pořádku, a s tím, že mi musí odebrat dělohu, tudíž další dítě nebude možné, a také to, že operace i tak by byla vážná, jsme se nakonec rozhodli pokračovat. Ale samozřejmě hrozilo, že do plánovaného termínu začnu krvácet, tudíž by se muselo přikročit k operaci okamžitě a dítě by třeba ani tak nepřežilo a já samozřejmě byla ohrožená.
Co následovalo pak? Příprava na operaci? Jaká byla šance, že se operace podaří?
Rozhodlo se, že budu dva měsíce před operací hospitalizovaná v Podolí na Rizikovém oddělení. Dostala jsem injekce kortikoidů, které pomáhají miminkům k dozrání plic, a čekala. Lékaři měli několik konzilií a plánovali možný postup operace. Dva dny před samotnou operací mi museli do krku zavést centrální žilní katetr, kterým mi při operaci mohli podávat krevní náhrady.
Syn se narodil a vás hned současně operovali, je to tak?
Ano, operace proběhla v 31. týdnu těhotenství. Trvala 4 a půl hodiny a ztratila jsem mnoho krve. Když řeknu, že jsem byla na operaci, tak tím nemyslím císařský řez, jak by nejspíš každého napadlo. Řez provedli takzvanou střední laparotomií, což znamená řez od dolní stydké kosti až zhruba 10 cm nad pupík. Takže v podstatě přes celé břicho, tudíž to byl velký zásah a velmi rozsáhlá operace. O můj život bojovalo hned několik lékařů – primář gynekologie, urogynekolog, cévní specialista kvůli krvácení a další odborníci.
Při operaci vám museli odstranit dělohu? Jak vám bylo poté, měla jste nějaké zdravotní komplikace?
Vzhledem k tomu, že placenta byla velmi prorostlá, museli dělohu odstranit. Po operaci jsem byla týden na JIP, první dny byly velmi náročné. Obrovská jizva pobolívala, po stranách břicha jsem měla dreny a nemohla jsem se hýbat. Za synem jsem se sice byla podívat po dvou dnech, ale dovezli mě tam na vozíčku a pouze na chvíli, více bych nezvládla.
Jak jste zvládla péči o syna? Co šestinedělí? On měl po narození nějaké komplikace?
Syn vzhledem k tomu, že se narodil o 2 měsíce dříve, byl v inkubátoru. První dny byl zaintubovaný a později začínal dýchat sám. Když se narodil, vážil 1 200 g. I přes nižší váhu byl šikovný a vše postupně brzy doháněl. Na JIP jsem strávila ještě další týden na pooperačním a poté mě pustili domů. Za synem jsme ob den dojížděli. Ze začátku spíše jen manžel, protože jsem hodinu od Prahy a cesta tam a zpátky pro mě byla náročná. Doma jsem nabírala síly a postupně jsem mohla konečně začít připravovat věci pro malého.
Jak se vám daří nyní? Kolik je synovi?
Synovi je nyní osm měsíců, ale musíme brát jeho korigovaný věk, takže když se měl narodil v červnu, máme doma vlastně půlroční miminko. Žádné komplikace nyní já ani syn naštěstí nemáme a užíváme si konečně jeden druhého. Byl to velmi náročný půlrok, který naštěstí skončil s dobrým koncem zásluhou lékařů z Podolí, kterým bych tímto chtěla moc a moc poděkovat.
Čím víc jizev na děloze, tím větší riziko prorůstání placenty...
Co znamená diagnóza placenta centralis a placenta percreta?
Placenta praevia a placenta accreta/percreta představují diagnózy, které jsou jednou z hlavních příčin vysoké mateřské morbidity (nemocnosti), mortality (smrtnosti) těhotných a jednou z hlavních indikací k provedení postpartální hysterektomie, tedy odstranění dělohy po porodu.
Při fyziologickém, nekomplikovaném těhotenství je v děloze placenta umístěna mimo porodní cesty. O diagnóze placenta praevia (centralis) mluvíme tehdy, pokud placenta porodní cesty kompletně překrývá. Do češtiny je možné termín placenta praevia přeložit jako vcestné lůžko, kdy právě slovo vcestné označuje uložení placenty v místě porodních cest, tedy v místech, kde se vede přirozený vaginální porod. Placenta praevia je vždy důvodem k provedení císařského řezu.
Kdy hrozí prorůstání placenty do jizvy?
Pokud existuje na děloze jizva z předchozí operace, kterou je nejčastěji císařský řez (ale může se jednat i o jizvu po odstranění myomu, opakovaných kyretážích a podobně) a placenta překrývá tyto jizvu, může dojít k „prorůstání“ placenty do této jizvy. Jizva na děloze může způsobit ztenčení svaloviny dělohy a prostředí, které není schopné zajistit dostatečné a přirozené ukotvení placenty k zajištění dostatečného cévního zásobení plodu. Takto vrostlou placenu do děložní stěny pak při porodu císařským řezem nelze odloučit, dochází k velké krevní ztrátě a v zájmu záchrany života a zdraví rodičky je nutné odstranění celé dělohy i s placentou.
Jak poznají lékaři míru prorůstání placenty? A může placenta zasáhnout i orgány?
Míru prorůstání placenty do děložní stěny označujeme termíny placenta accreta, increta a percreta. Při placenta accreta dochází k částečnému prostupu placenty děložní stěnou, při increta prostupuje placenta celou děložní stěnou a při perkretní placentě dochází k přerůstání placenty mimo dělohu do okolních orgánů. Stupeň prorůstání lze jednoznačně odlišit až při histologickém rozboru odstraněné dělohy s placentou.
Jak často se setkáváte s poruchou placentace?
Četnost poruchy placentace v posledních letech stoupá se stoupajícím počtem porodů vedených císařským řezem. V 50. letech minulého století v USA byla četnost této diagnózy 1:30000, v roce 2011 dosahovala již 1:731. Poslední data z roku 2016 z USA udávají čísla opět vyšší, a to 1:272. Míra rizika přitom stoupá s počtem provedených operací (tedy čím víc jizev na děloze, tím větší riziko prorůstání placenty). Riziko je také největší, právě pokud se jedná o kombinaci vcestné placenty a stavu po císařském řezu, kdy placenta, která je umístěna nízko v oblasti porodních cest, kompletně překrývá předchozí jizvu na děloze.