Maminka.czChování a vztahy

Věčná otázka: Jaký věkový rozdíl je ideální?

Jana Potužníková 14.  10.  2013
Když je jeden z partnerů výrazně mladší, pobuřuje nás to a tipujeme, proč jsou vůbec spolu. Pokud jsou v podobném věku, věštíme, že je za čas prostě ubije stereotyp. Otázka věkového rozdílu je jednou z těch, na které – zdá se – asi nikdy nenajdeme uspokojivou odpověď.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Osobně jsem z těch, kteří věkový rozdíl berou v potaz. V mé partnerské historii najdete muže, který byl takřka o generaci starší, a stejně tak „kluka“, vedle kterého jsem se výrazně starší cítila já. Nicméně ten „pravý“ se nakonec urodil mezi mými vrstevníky. Tak, jak je to u většiny tuzemských párů. Ale nebývalo to tak vždycky...

Novodobá kulturní tradice

V době, kdy jsme si partnery pro život nevybírali tak docela sami, ale kdy do toho mluvily rodiny, fungoval nejčastěji model starší muž a mladší žena. Svatba připomínala mnohdy spíše obchodní transakci, do níž on přinášel svůj vysoký věk, symbolizující životní zkušenosti a finanční zázemí. Nevěstiným největším přínosem pak naopak bývalo mládí zaručující plodnost a také relativní poslušnost vůči manželovi. O tom, zda ti dva spolu budou šťastní, nikdo moc nepřemýšlel.

To se změnilo až ve druhé polovině 20. století. O příval svobody se mj. postaralo hnutí hippies, vlna ženské emancipace a celkové nastavení společnosti, v níž se postupně otočilo i dlouho funkční „starší má pravdu a je moudřejší“. Protože – kdo dnes uvádí do obrazu? Ti starší jsou spíše pozadu... Muži stejně jako ženy. A i tento fakt zasáhl do skutečnosti, že si spíše vybíráme partnery podle modelu „svůj k svému“, což např. dokazuje zjištění, že v dnešní Evropě je průměrný věkový rozdíl mezi manželi tři a půl roku, zatímco v USA dokonce jen 2,3 roku.

Tolerance především

Na druhou stranu za sebou máme už i období, kdy jsme se naopak skrz prsty dívali na všechny páry, které z tohoto nízkého věkového rozptylu vystoupily. Celkově se totiž v naší společnosti zvyšuje tolerance vůči jakýmkoli odlišnostem – ve vztazích i mimo ně. Nehledě na to, že se zvyšuje naše dlouhověkost a už není pravda, že by nám vydržel jeden partner na celý život. Zatímco kdysi spolu partneři žili bok po boku „celý život“ třeba deset let, dnes by celoživotní partnerství mohlo trvat klidně i pětkrát déle, a to už je téměř proti lidské přirozenosti.

Proto se rozvádíme a pak nezřídka přicházejí na řadu právě ty svazky, v nichž je věkový rozdíl nejvýraznější. Svazky, které jsou minimálně pro jednoho ze zúčastněných těmi druhými nebo třetími partnerstvími! A jaká úskalí s sebou jednotlivé věkové vztahové varianty přinášejí?

On je starší, ona (výrazně) mladší

Vůči věkovým rozdílům v tomto provedení jsme zřejmě vůbec nejtolerantnější. Jemu může být padesát, jí sotva třicet, žijí spolu a navenek vypadají šťastně a spokojeně. S čím se ve skutečnosti musejí potýkat? Může jim to opravdu klapat třeba po zbytek (jeho) života?

V tomto případě existuje pouze jediný fungující model, který je zav ložený na tom, že mladší žena bude vůči svému výrazně staršímu partnerovi svým způsobem submisivní. Což na druhé straně předpokládá, že na dotyčném muži bude mít co obdivovat - často to bývá buď zářná kariéra, nebo tučnější bankovní konto. Každopádně to ale musí být ona, která se přizpůsobí jeho životnímu tempu, přijme celoživotní návyky dotyčného... V opačném případě platí známé pravidlo, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“. A když naučíš, tak jen za cenu toho, že se rychle vyčerpá (finančně, psychicky i fyzicky). Jistě, i vlivem narůstající dlouhověkosti dnešní padesátníci mohou třicátnicím docela dobře stačit. Ale určitě to nevydrží věčně.

„Dojet“ mohou takovéto páry také na fakt, že mladší partnerka jednoho dne přes všechna svá počáteční prohlášení o tom, že děti nejsou její hobby zatouží po rodině, kterou on buď nikdy nechtěl a neměl, nebo ji má už z předchozího vztahu a návrat k přebalování nemá v plánu. Stejně tak může být potíží rozdílná sexuální aktivita. Zatímco dvacetileté až třicetileté ženy jsou na vrcholu, o patnáct či dvacet let starší muž se v tu chvíli potýká spíše s poklesem testosteronu, tím pádem s jistou sexuální únavou či „nechutí“.

Pokud se oba dokážou přenést ještě přes možné pomluvy a pochybovače, může jim pak oběma takový vztah jen prospět. Mladší partnerka může přijmout spoustu partnerových životních zkušeností, svým způsobem urychlit určitou fázi vývoje své osobnosti. Ve většině případů si může po boku staršího muže zajistit docela pohodlný, komfortní život, k němuž by se její vrstevníci pravděpodobně teprve dopracovávali. Výrazně starší muž pak po boku partnerky, jež ho nenutí dělat „kotrmelce“, doslova omládne. Prokázal to mj. německý výzkum publikovaný v roce 2010 v magazínu Science Daily, jenž ukázal, že muži navazující vztahy s výrazně mladšími partnerkami žijí déle, než je průměr.

Ona je starší, on (výrazně) mladší

Pokud zůstaneme u uvedeného německého výzkumu, v případě starší ženy a mladšího partnera byl jeho výsledek opačný: jí dlouhodobý vztah s výrazně mladším mužem život spíše zkracuje. Asi proto, že očekávání, s nimiž partneři většinou vstupují do takového vztahu, jsou odlišná od těch v předchozím případě.

Například přibývá žen – obvykle movitých, rozvedených – které si v pozdním středním věku začnou dělat cílený zálusk na mladé muže. Jejich motivem ale není láska, nehledají nový vztah ani emoční hlubiny. Jde jim skutečně jen o prvoplánové povyražení. A na tuto „čistou“ a jasně srozumitelnou hru mladí muži rádi přistupují.

Vnímají nepochybně lichotivě, že se o ně zajímá úspěšná, života znalá žena a navíc podvědomě předpokládají, že od svých starších partnerek získají nové zkušenosti. A jakkoliv i z jedné vášnivé noci se starší milenkou může vykvést několikaletý kvalitní vztah, lákadlo v podobě zajímavé sexuální zkušenosti zůstává pro muže velmi často lákadlem číslo jedna. O starších ženách se totiž vždycky mluvilo a mluvit bude jako o těch, které (už) v posteli nemají zábrany a zároveň je pro mladší muže přitažlivé vědomí, že dotyčné už neočekávají rozšíření rodiny. Znamenají vidinu nezávaznosti spojené s rozšířením sexuálních obzorů…

Nicméně se samozřejmě nedá vyloučit, že mezi mladším mužem a starší ženou přeskočí jiskra a vznikne skutečné pouto posílené například tím, že mladší partneři mají potenciál snáze uspokojit romantické potřeby ženy, ochotněji nosívají kytky a snáze vypouštějí z úst komplimenty. Sice na druhé straně potřebují adrenalin a trochu volnosti s kamarády… Ale stejně tak starší žena oproti té mladší zase ocení, že sem tam bude mít prostor jen sama pro sebe a svůj klid.

I když se z takového vztahu vyvine opravdová, hluboká láska, je nutné s ohledem na věkovou nerovnost počítat s tím, že nebude s největší pravděpodobností doživotní. Může kvalitně naplnit určité životní období, kdy ona je (ještě) dostatečně vitální, ale jednoho dne se z dámy v pozdním středním věku stane prostě žena ve věku důchodovém, zatímco její mladší partner bude mít stále to nejlepší před sebou. A tehdy často takové vztahy končívají. Už proto, aby si oba zachovali ještě své partnerské role a ona se pro něj nestala něčím jako druhou matkou.

Stejná věková kategorie

Většině výše uvedených potíží se partneři pohybující se v podobné věkové kategorii samozřejmě vyhnou. Ve stejném věku daleko pravděpodobněji mají stejné cíle, potřeby, jsou si mnohem blíže co do sexuálních potřeb, množství energie, pravděpodobně i zájmů či životních názorů... A skoro by to vypadalo na idylku, kdyby v případě těchto párů nebyl hrozbou nechvalně známý stereotyp a kdyby se právě v tomto třetím případě nakonec nepotvrdilo to, že věk není tím nejzásadnějším parametrem podmiňujícím úspěšnost vztahu. Pokud má fungovat tak, jak v pojetí moderní společnosti předpokládáme, musí splňovat více než nějaké optimální věkové rozdíly.

Především musí fungovat oboustranná ochota ke komunikaci, ke kompromisu či schopnost sdílení (ať už toho pozitivního, či negativního). Soužití usnadní i podobný smysl pro humor, podobné životní cíle a morální hodnoty a také podobný životní styl, nejen co se kulturního a sportovního vyžití týče.

Když klape většina z tohoto, pak je jedno, jestli vám je dvacet a jemu o třicet více. A může vám být jedno i to, jak se na vás dívají lidé v okolí. Důležité je zkrátka cítit se s tím druhým dobře – bez pocitů, že jste vedle něj jako dítě nebo ho musíte vychovávat, bez nadbytečných ústupků, bez každodenních zklamání z drobných či větších rozdílů.

Článek vyšel v časopisu Moje psychologie 9/2013

Témata: Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Kvalitní vztah, Třetí pár, Nový vztah, Známé pravidlo, Průměrný věk, Věčná otázka, Věc, Jak, Věkový rozdíl, Otázka, Německý výzkum, Největší přínos, Ota, Věk, Optimální věk, Kompliment, Věková kategorie, Jaký, Celkové nastavení, Sexuální aktivita, Třetí případ, Dlouhodobý vztah, Podobný smysl

Video