[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pokud bychom se právě nyní vrátili třeba o 100 let zpět, ocitli bychom se ve 40 dní trvajícím postním období, které předchází Velikonocům. Ne snad, že by naši předkové 40 dní nic nejedli! Pouze z jídelníčku vynechali některé potraviny; především maso (kromě ryb) a alkohol.
Video: Jak vyrobit efektní kraslice? Stačí vám lak na nehty a kelímek s vodou
V postním období se jídávaly luštěniny, obilné kaše, chléb, zelí – zkrátka ty nejobyčejnější, ale současně velmi zdravé potraviny. Půvabné křesťanské tradice se mísily s lidovými i předkřesťanskými zvyky. Předjarní půst totiž zdaleka nemíval místo pouze v křesťanském pohledu na svět.
Ať již lidi vedlo k půstu cokoliv, byl užitečný, vyčistil tělo po masopustním hodování, osvěžil ducha a na konci zimy pomohl šetřit tenčící se zásoby.
Celý půst byl protkaný desítkami různých zvyků. Kupříkladu každá postní neděle měla své oblíbené bezmasé jídlo. Půst však nebyl jen obdobím, kdy se dočasně změnil, z moderního pohledu doslova „pročistil“ jídelníček, ale byl i dobou, kdy se lidé měli obracet k sobě samým a k Bohu.
Půst nebyl jen časem odříkání, ale i dobou dobrých skutků, almužen, odpuštění… Vyvrcholením půstu pak byly nejdůležitější křesťanské, ale v určitém smyslu i pohanské svátky, Velikonoce.
Křesťané si připomínali ukřižování a zmrtvýchvstání Krista, „pohanská“ a zemitá část duše našich předků žijících mnohem více než my rytmem přírody jásala nad nadcházejícím jarem.
Nad jarem, ale i darem života novým přírůstků do stájí i lesů, nad sluncem a teplem, vonícími květy i příslibem prvních plodů.
Zajímavé je, že půst sice tradičně trvá 40 dní od konce masopustního veselí – hojnosti, mastných koblih, tancovaček a zabijaček – naši předkové ale do postních dní nezapočítávali neděle. Neděle vždy bývala svátečním dnem, sice se stále jedla bezmasá jídla (popřípadě i ryby), ale pekly se též koláče a jiné dobroty.
Každá neděle pak měla své zvyky a jméno. Například první neděli půstu se říkávalo Černá neděle. Vdané ženy se tento den totiž oblékaly do černého. Černé neděli se někde říkalo také Pučálková, a to podle pokrmu, který se jídával. (Pučálka je naklíčený smažený hrách, upravený na sladko či na slano.)
Dětem se pekly preclíky sypané mákem a před rozbřeskem se rozvěšovaly po stromech, děti pak měly nejen úžasnou zábavu, ale i skvělou snídani. Po Černé neděli následovaly: Pražná, Kýchavá, Družebná, Smrtná a poslední Květná. Zvláště předposlední, Smrtná neděle, byla též velmi významná, vynášela se totiž z domu Morana či Mařena, jednoduše smrt – symbol končící zimy.
Ne tak úplně! Po Květné neděli, kdy si velcí i malí mimo jiné oblékali nové šaty, nastal tzv. pašijový týden. Doma i venku se smýčilo, bílilo, uklízelo, vše spělo ke svému vyvrcholení – k Velkému pátku, kdy byl dle tradice ukřižován Ježíš Kristus.
Tento den je údajně magický! Otvírají se prý hory, které vydávají poklady, paradoxně se ale nesmí rýt ani kopat – zkrátka se „hrabat v hlíně“, protože bychom se smáčeli do Kristovy krve. Zvyků bylo v tento den mnoho.
Po Velkém pátku přišla Bílá sobota, Boží hod velikonoční a Velikonoční pondělí. Tehdy se koledovalo, pomlázky svištěly vzduchem, děvčata vískala a chystala si na odpoledne, někde na druhý den, vědra se studenou vodou. Řádně vyplacená dívka měla údajně zaručené zdraví, krásu a životní elán na celý rok.
Vajíčka byla vždy symbolem zrození a života. Tradice barvení vajec je prastará; sahá až do starého Egypta, Persie a Říma. Barvení vajíček, jak jej známe a chápeme dnes, vychází z několika křesťanských legend.
V jedné z nich se traduje, že v době, kdy chodili Ježíš s Petrem po světě, poprosili chudou selku o nocleh a večeři. Selka jim nocleh poskytla a navíc připravila k večeři vejce. Ráno pak našla vejce opět celá, navíc krásně malovaná.
Další pověst vypravuje o sedlákovi, ten cestou na trh potkal Krista a pomohl mu s křížem. Ježíš se sedlákovi odvděčil zázrakem; všechna vejce, která muž nesl na trh, byla překrásně nazdobená.
Lidové tradice jsou nejen půvabné, dojemné, zábavné, ale také moudré. Nemáte chuť se alespoň několik dní postit? Naučit kluky plést pomlázku? Či ochutnat s dětmi pučálku?
Příprava pučálky je neobyčejně snadná. Základem úspěchu je kvalitní zelený hrách (sušený, nepůlený!). Suchý hrách namočíme na 24 hodin do misky s vodou. Hrášek bude postupně zelenat, vodu zhruba dvakrát vyměníte.
Za den až dva se objeví klíčky, tehdy hrách slijeme, propláchneme a smažíme na pánvi či upečeme v troubě. Naši předkové jej konzumovali i na sladko, my si na něm pravděpodobně pochutnáme ve slané úpravě. Buď jen tak, nebo jako doplněk zeleninového salátu, zvláště pánům pak chutná s opečenou slaninou. A pozor, pučálka obvykle velmi chutná dětem!
Jaké tradice s dětmi dodržujete vy? Podělte se s námi na našem Facebooku.