O tom, že jsou čeští rodiče k fyzickým trestům dětí v rodině oproti jiným zemím daleko benevolentnější, svědčí platný občanský zákoník, ve kterém se "přiměřený tělesný trest" považuje za "výchovný prostředek".
To ale odporuje evropské legislativě i úmluvě OSN o právech dítěte. V obou případech je totiž každý tělesný trest páchaný na dítěti "v rozporu s lidskou důstojností".
VIDEO: PODCAST MAMINKA: JAK NAJÍT ČAS SI S DĚTMU VÍCE HRÁT? PROZRADÍ PSYCHOLOŽKA RADKA KŮŘILOVÁ
A tak se Ministerstvo spravedlnosti ČR rozhodlo změnit současné znění do této podoby: „Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte."
V paragrafu 884 občanského zákoníku je v návrhu toto: "Platí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání a jiná ponižující opatření."
Co to znamená v praxi a jak se to dotýká českých rodin s dětmi?
Podle slov náměstka Ministerstva spravedlnosti ČR Antonína Stanislava to znamená, že výchova (českých) dětí by měla být bez použití tělesných trestů, a to i v domácím prostředí. „Po vzoru právních úprav jiných evropských zemí se navrhuje rovněž deklarovat nepřijatelnost psychického trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření, protože jsou taktéž v rozporu s lidskou důstojností,“ sdělil Antonín Stanislav Deníku Právo.
A právě tento návrh vyvolal vášnivou odezvu rodičů po celé zemi.
"To už nebudu smět dát dítěti ani nevinné plácnutí po zadku?"
"Jakože dám na hřišti svému synovi přes prsty, když ublíží druhému dítěti, a jeho matka mě za to ještě zažaluje?"
Jiní však novelu zákona kvitují.
"Dítě je bytost jako každá jiná (dospělá), tak proč by měla trpět nadvládou rodičů?"
Jak je tomu s fyzickými tresty dětí v českých domácnostech? Oslovili jsme celkem 14 rodičů a tady jsou jejich odpovědi.
ANKETA
Vyhýbáte se fyzickým trestům u svých dětí, nebo to nijak zásadně neřešíte a občas jim nějakou tu "výchovnou" plácnete?
Aneta, 2 dcery (6 a 4)
"Vím, že se to teď hodně řeší, ale já svým dětem na zadek prostě občas dám, ať se to někomu líbí nebo ne. Já od našich taky dostávala a nemám pocit, že by mě to nějak zásadně poznamenalo..."
Jana, syn (7)
"Pokud na syna neplatí slovní domlouvání, zvyšuju hlas. Když ani to nezabere, jdu k němu tak trochu výhrůžným krokem, a to zabírá hned. A upřímně, jsem za to ráda, protože vlastně ani nevím, co by následovalo, kdyby na něj tohle nezabralo..."
Petr, dva synové (11 a 8)
"U nás se v těžkých chvílích vytahuje vařečka. Tedy já ji vytahuji, a to jen v případě, když kluci neposlechnou mámu. U mě si to nedovolí, na ni to ale často zkouší. Zatím jsem ji jen držel v ruce, ale s přicházející pubertou staršího syna mi to asi dost brzo ujede."
Jáchym, syn a dcera (oba 10)
"Nejsem zastáncem jakéhokoliv fyzického ataku, nesnáším rvačky, dělá mi to prostě zle. Na všem se jde domluvit, a to i s dětmi. Někdy to chce svatou trpělivost a je to kdo s koho, ale přece si na dětech nebudu dokazovat svou moc zrovna takovým způsobem?!"
Karolína, dcera (3)
"Neumím si představit, že bych malou někdy plácla, je mi z té představy fyzicky úplně špatně. Moje máma i tchyně říkají, že jsme já i manžel jako děti občas nějakou schytali. Já si to sice nepamatuju, ale rozhodně nehodlám své děti trestat bitím!"
Anastázie, dcera (9)
"Je ta anketa anonymní? Tak to pak řeknu, že dcera na zadek dostává, a jednou dostala i pohlavek. Proč? Opakovaně mi lhala a lež já bytostně nesnáším! I když moc dobře vím, jaké diskuse teď na síti probíhají a jak některé mámy proti fyzickým trestům bojují. Nechci být za kata, ale když dítě lže, jinou možnost nevidím..."
Kateřina, dcera a syn (6 a 1)
"Syn je ještě maličký, ale dcerce jsem jednou dala přes prstíky, když sahala asi ve třech letech na plotnu. Od té doby se jí vyhýbá, takže si myslím, že jedna taková výchovná je za tisíc domlouvání..."
Patricie, dcera (5 měsíců)
"Svým dětem nedám v životě ani přes prsty! Naprosto se ztotožňuji s tím, že jde všechno vyřešit i bez fyzického trestu. Já byla jako dítě tátou doslova řezaná, dodnes když vidím pánský opasek, naskočí mi husí kůže. Sama bych si ruce utrhla, kdybych jimi měla někoho uhodit. Takže za mě stokrát NE!"
Karel, syn (14)
"U nás dává pohlavky moje žena, já si myslím, že to jde i po dobrém. Ale zase je se synem víc, řeší s ním školu, pubertu... Já jsem víc v práci, takže alibisticky přiznávám, že jsem spíš tichý pozorovatel..."
Alena, dvě dcery a syn (12, 9, 5)
"Co mám na to odpovědět? Pravdu? Ano, všechny mé tři děti už dostaly přes zadek. Ano, všechny plakaly a ano, pak jsem večer v posteli brečela i já. Ale jak můj muž, tak i kamarádky mě ujišťují, že to není nic, za co bych se měla cítit provinile. Jsem v tomhle strašně rozpolcená."
Michala, dvě dcery (9 a 4)
"Starší dcera, když byla malá, ode mě jednou dostala přes nožičku – když jsme byly na pískovišti, kopla chlapečka. Načež přišel jeho tatínek a zeptal se mě: Proč své dítě plácáte, když nechcete, aby ubližovalo jiným? Přijde vám to jako správná motivace? Přemýšlela jsem o jeho slovech asi týden a musela jsem uznat, že měl svatou pravdu. Dětem bychom měli jít příkladem. A to i v těch nejvypjatějších chvílích."
Helena, dva synové (6 a 2)
"Bohužel s tím bojuju, ale když je toho na mě moc, děcka se mlátí, řvou a neposlouchají, pár na zadek prostě schytají. Je tedy pravda, že to nijak výchovně neberou, naopak mám pocit, že víc nemusí, když křičím, ale já mám pocit, že si tím spíš ventiluju svůj vztek, únavu a stres."
Josef, dva synové (15 a 10)
"U nás platí domácí vězení. Tedy výhrůžka domácím vězením. Kluci jsou oba náruživí sportovci, a tak bohatě stačí, když jim pohrozíme tím, že budou zavření doma."
Eva, syn (19)
"K tomuhle mám jednu příhodu. Když bylo synovi kolem třinácti a propukla u něj dost divoká puberta, pokaždé, když jsem ztrácela nervy, mě doslova prosil: Mami, radši mi dej facku, ale hlavně na mě nekřič. Já mu ale jeho přání nikdy nesplnila. Možná je to tím, že je jedináček, možná jsem moc měkkosrdcatá..."
A jak to máte doma vy? Jste pro zákaz fyzických trestů, nebo ne? Hlasujte v anketě a diskutovat o tom můžete na našem Facebooku. Vaše názory nás zajímají.
Dita Mrázková
1. listopadu 2023