[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ještě včera dvouletý Jaroušek s chutí baštil domácí špaldové piškoty, které si zkušeně namáčel do báječné babiččiny přesnídávky z letních jablek – jenže dnes je dnes! Jára zatnul zuby, neproniknutelně sevřel ústa a vytrvale kroutí hlavičkou ze strany na stranu. Prostě jíst nebude. Když andělsky trpělivá maminka piškoty a přesnídávku uklidí, začne opět neuvěřitelný jekot. Jára evidentně neví, co chce, ale z nějakého důvodu to chce moc.
Já jsem já!
„Jako ve všech ostatních oblastech i v oblasti stravy se dítě snaží dávat najevo svou samostatnost tím, že odmítá, co se mu nabízí. Je to přechod nevyhnutelný a pro dítě užitečný, který někdy rodiče podrobuje těžké zkoušce, ale svědčí o dobrém psychickém zdraví dítěte,“ vysvětluje rodičům svéhlavých batolat psycholožka a psychoanalytička Silviane Bonnot-Matheron. V mnoha případech tedy není důvodem odmítání jídla nebo určitých potravin, na jejichž konzumaci rodičům obvykle velmi záleží, jídlo samotné, ale zkrátka poněkud komplikované období vývoje, v němž se vzdorovité a po samostatnosti prahnoucí batole nalézá.
Bráním své území i u stolu!
Většina dětí od zhruba 18 měsíců si prostě musí v nějaké podobě odžít jedno či více období vzdoru. Mrňous se jednoduše polehoučku začíná osamostatňovat a s tím přichází pochopitelně i více zákazů a rodičovských očekávání, což samozřejmě vyvolává „protiúder“... Batole „brání své území“ a nelehce se vyrovnává s tím, že je víc a víc patrné, že se svět neotáčí pouze kolem něj, že musí občas počkat, než něco dostane, a také, že některé věci nedostane vůbec. Kupodivu všechno to je dobře a naprosto přirozené a normální!
Panebože, co já vlastně chci?
… a tak se úplně jednoduše stane to, co se stalo malému Járovi. Jára vycítil, že mamince velmi záleží na tom, aby snědl všechny ty zdravé domácí dobroty, a tak se, i přestože mu chutnají, postaví do opozice. Což nebohého zarputilce nakonec uvede ve zmatek – když maminka jídlo odnese, uvědomí si, že jej vlastně velmi chce.
Ale to ještě nemusí být vše! „Při jídle nejsou ve hře jen potraviny. Sebevědomí také může souviset se skutečností, že dítě chce mléko do hrnečku, když je mu nabízeno ve sklenici, a do sklenice, když je u nabízeno v hrnečku. V tomto období, kdy se všechno převrací, dítě neustále váhá, je zmítáno protichůdnými touhami,“ vysvětluje Silviane Bonnot-Matheron. Duši batolete již možná trochu rozumíme, jenže co nebohý rodič?
Netlačit na pilu a udělat pár kroků zpět?
Pro rodiče je v takových chvílích nejzásadnější si uvědomit, že se neděje nic výjimečného – celá bojová situace nad plným talířem je úplně normální. Jednoduše zachovejte klid. Neméně důležité je přestat tlačit na pilu a také se pokusit o to, abychom ani vnitřně nepřikládali takovou váhu talíři zeleninové polévky či kousku masa. Pokud dítě nevnímá rodičovský tlak, touhu a často i dusno kolem stolu, nebývá proč bojovat.