[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Francouzské ženy dostávají po dobu 16 týdnů plný plat, respektive svou průměrnou čistou mzdu, u prvního a druhého dítěte, u třetího a dalšího pak 26 týdnů. Některé se hned po uplynutí této doby vracejí do práce, protože Francie má velmi propracovaný systém dávek, dostatečné množství školek a jeslí a matky tu svým dětem běžně pořizují chůvu či au pair.
Zdejší rodiče se ale o své potomky mohou i nadále starat sami, a sice během následné šestiměsíční rodičovské dovolené, po kterou jim zaměstnavatel musí držet místo. Výše rodičovského příspěvku se také liší podle toho, jestli pečující rodič vůbec nepracuje, nebo pracuje na zkrácený úvazek. Rodičovskou lze prodloužit až do tří let věku dítěte, ale od státu už žádný další příspěvek nedostanete.
Chcete se stát matkou? Fajn, tak si na to napřed musíte vydělat, případně si dítě udělat s někým, kdo vás zaopatří! Mít dítě ve Spojených státech totiž překvapivě není žádná slast. Podobné zákony, které absolutně nepodporují rodičovství, panují snad už jen ve Svazijsku a v Papui-Nové Guineji.
Pokud žena v USA pracuje minimálně rok, může zůstat na mateřské „plných“ 12 týdnů (a firma jí musí držet místo), ovšem nemůže počítat s tím, že by jí automaticky po tuto dobu někdo něco platil. Pouze necelá pětina firem vyplácí svým zaměstnankyním mateřský příspěvek, zbytek neplatí nic. Proto je zde běžnou praxí, že žena pracuje až do porodu a po šestinedělí se zase hned vrací do práce. Děti putují do dětského centra či k chůvě.
Ani tady nastávající rodiče příliš nerozmazlují. Mateřská se vyplácí po dobu 18 týdnů, navíc pouze těm matkám, které předtím minimálně rok pracovaly na plný nebo částečný úvazek. Její výše odpovídá australské minimální mzdě. Pokud máte štěstí na zaměstnavatele, můžete u protinožců dostávat mateřské dvě, jednu od státu, jednu od svého chlebodárce po dobu tří až šesti měsíců. Dva týdny po narození dítěte může čerpat otcovskou dovolenou i otec dítěte a zaměstnavatel mu ji musí proplatit. Ženy se do práce obvykle vracejí po 6 až 12 měsících.
Německé ženy nastupují na mateřskou obvykle 6 týdnů před porodem a na výplatu peněžité pomoci v mateřství mají nárok ještě dalších 8 týdnů, celkem tedy 14 týdnů, kdy jim je vyplácena jejich průměrná čistá mzda.
Poté následuje rodičovská, která může trvat až do tří let věku dítěte, ovšem rodičovský příspěvek pobírá matka nebo otec pouze 14 měsíců, a sice ve výši zhruba dvou třetin svého původního čistého příjmu. Německé zákony se také snaží do výchovy dětí více zapojovat tatínky, proto musí z těchto čtrnácti měsíců povinně dva čerpat druhý rodič. Nebo přesněji řečeno nemusí, ale pokud tak neučiní, příspěvek propadá státu. Němečtí rodiče se také mohou rozhodnout, že prvních sedm měsíců po skončení mateřské zůstanou doma se svým potomkem oba naráz, tedy že si rodičovskou rozdělí napůl.
Největším průkopníkem v rovnoprávnosti žen a mužů jsou tradičně skandinávské země. Ani Švédsko není výjimkou, tenhle stát byl dokonce prvním ve světě, který zavedl rodičovskou dovolenou.
Rodičovský příspěvek se vyplácí po dobu 480 dnů na jedno dítě, přičemž 60 dnů z těchto 480 musí čerpat druhý rodič. Prvních 390 dní dostává matka (nebo otec) 78 % své čisté mzdy, zbylých 90 dnů se částka snižuje na 180 švédských korun na den. Pokud si druhý rodič nevybere „svých“ 60 dní, rodina o tento příspěvek automaticky přijde.
Ještě před pár lety si mohly čínské matky užívat jen 90 dní mateřské, pak jim ale odbory vymohly – 98 dní (14 týdnů). Začínají ji čerpat 15 dní před termínem porodu a po celých 14 týdnů pobírají příspěvek ve výši své průměrné měsíční mzdy. Ženy, které zde porodí ve věku 24 let nebo vyšším, jsou považovány za starší rodičky a náleží jim ještě dodatečná mateřská v délce zhruba 30 dnů (liší se dle jednotlivých oblastí Číny).
Dva měsíce před porodem a tři měsíce po něm, případně měsíc před a čtyři po narození dítěte. Italské matky během své mateřské pobírají 80 % čistého příjmu, poté mohou nastoupit na nepovinnou dodatečnou rodičovskou dovolenou na dalších 6 měsíců, případně na ni může nastoupit otec dítěte. Během této doby pobírá rodič už pouze 30 % svého příjmu.
Rodiče mohou zůstat na mateřské celkem 52 týdnů, poslední kvartál už ale bez nároku na příspěvek. Prvních 26 týdnů jde o běžnou mateřskou, dalších 26 týdnů o dodatečnou mateřskou. Prvních šest týdnů pobírá žena zákonnou mateřskou mzd od zaměstnavatele ve výši 90 % příjmu a dalších 33 týdnů má nárok buďto na 140 liber týdně, nebo na 90 % svých příjmů (platí ta částka, která je nižší). Pokud je zaměstnavatel dostatečně štědrý, může svým zaměstnankyním dobrovolně vyplácet vyšší částku a po delší dobu.
Ruské matky mají nárok na 140 dní mateřské, 70 dní před a 70 dní po porodu, v případě dvojčat se počet dní zvyšuje na 194. Mateřská činí 100 % mzdy. Do 18 měsíců dítěte je poté rodiči, který o dítě pečuje, vyplácen příspěvek ve výši 40 % příjmu. Pokud chce matka nebo otec zůstat doma s dítětem až do jeho tří let, firma jim musí držet místo.
Novopečené matky čeká 18týdenní mateřská s platem 100 % a kterýkoli z rodičů si může vzít dalších 40 týdnů a pobírat 60 % svého původního příjmu. Zákony se poněkud překvapivě snaží přesvědčit rodiče, aby se o výchovu potomků rovnoměrně podělili.
Česká republika je na tom se svými 28 týdny mateřské, během níž pobírají maminky 70 % svých příjmů, a následnou možností čerpat rodičovský příspěvek kterýmkoli z rodičů až do věku 4 let dítěte (přičemž je zaměstnavatel povinen držet vám místo do věku 3 let dítěte, pak už je to na vzájemné dohodě) velmi dobře.
Otázkou ale zůstává, jestli by pro české rodiče nebylo výhodnější, kdyby stát zkrátil dobu vyplácení příspěvku a místo toho zajistil dostatečný počet míst v jeslích a školkách a hlavně podpořil vytváření zkrácených úvazků pro rodiče malých dětí. Co si myslíte vy? Diskutujte s námi o tom třeba na Facebooku Maminky.