[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Byl Štědrý den a jako každý rok k nám přijel děda, můj svérázný tatínek, a jeho neméně svérázné historky. „Kluci ušatí, vy jste zase vyrostli, už jste zkoušeli kouřit? Já ve vašem věku kouřil koprové a pelyňkové stonky, jsou takové pěkně duté, ale nesmíš vdechnout ten popílek, to je pak peklo!“ vyprávěl děda, bůh ví proč hned ve dveřích a já upadala do mdlob. To se zase kluci dozví „užitečných“ věcí!
„Proboha, tati, klukům bylo v létě pět, neměl bys jim spíš vyprávět, jak za tvého mládí nebyly počítače a lítalo se celé dny venku?“ řekla jsem tatínkovi a on okamžitě zareagoval historkou o strašném průšvihu, který se odehrál pochopitelně „venku“, jak jsem si přála. Neobyčejně poučný příběh vyprávěl o pečení vlastnoručně uloveného a posléze na uhel spáleného pstruha, o špatně uhašeném ohni a o zapálení stodoly. „To je marné!“, pomyslela jsem si a šla si nalít domácí vaječný likér do dvoudecky na víno. Děda pak pokračoval povídáním o jakémsi dalším dobrodružství, kluci zářili a já si raději v duchu mávla rukou. „Ostatně kdo má dědečka, kterého děti tak rády poslouchají? Dokonce víc než televizi!“ pomyslela jsem si.
Jenže kluci nadupaní napínavými historkami začali mít pravděpodobně pocit, že jim v jejich pěti letech utíká život mezi prsty a začali konat. Zatím jsme ale nikdo netušil co, a to nám hodně napověděla sousedovic Zuzanka, která nám s maminkou přišla popřát hezké Vánoce. Když se nakláněla ke Kájovi, že mu dá jako pusu, nakrčila nosík a prohlásila: „Fuj, ty smrdíš jako babiččin svetr!“ všichni jsme se pousmáli, ale nikomu nám nedošlo, co tím Zuzka myslí. V té době už měli kluci na zahradě vykouřeno každý po cigaretce. Kdyby u ní zůstalo, asi by náš stromeček i nadále vypadal spořádaně vánočně, bohužel kluci měli pocit, že jedna cigaretka nestačí, a tak dědovi uloupili ještě další.
Když jsme pak seděli u večeře, říkala jsem si, jak moc je ten můj táta v našem nekuřáckém bytě čichově výrazný – netušila jsem však, že aromatický obláček vydatně přiživují naši chlapečci. Ti byli ostatně u večeře nezvykle tišší a poněkud pobledlí. „Kluci, je vám dobře?“ zeptala jsem se, když jsem postřehla, jak pomalu do sebe soukají milovaný řízek a vidličkou při tom rozmatlávají bramborovou kaši po talíři. „Asi se přejedli cukroví, kluci ušatí, nedivil bych se, máš ho výborné, holčičko!“ okomentoval situaci dědeček a já byla pochopitelně polichocena. Pak zacinkal Ježíšek, rozsvítil se stromek, klukům se na chvíli rozjasnila pohaslá kukadla a šlo se rozbalovat…
Jakmile se Frantík sklonil nad stromečkem pro první balíček, ozval se charakteristický klokotavý zvuk a kousky řízku – omlouvám se – nehezky odekorovaly stříbrné a zlaté vánoční kouličky. A jelikož je u nás vše dvojmo, chvilinku po Frantovi zaklokotal jako potůček i Kája. Pochopitelně trefil stromek také! Aby ne, jsou to přeci jen dvojčata! Celou akci si kluci velmi rychle zopakovali ještě jednou, tentokrát si přišly na své pečlivě zabalené balíčky. Proč je klukům špatně jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem je začala převlékat, oba výtečníci opravdu páchli jako svetr Zuzčiny babičky, která od mládí kouřila jako fabrika.
„Tati, kde máš cigarety? Nechybí ti tam nějaké?“ houkla jsem na trochu zaraženého dědu. V krabičce pochopitelně část obsahu chybělo! Ale nečekejte, že se děda zastyděl! „Kluci ušatí, tak teď budete mít co vyprávět vašim klukům, ale to se nejdřív musíte najít nějaké pěkné panenky s …“ v té chvíli jsem proslov neobyčejně rázně stopla. Vůbec jsem nechtěla, aby děda začal popisovat, jak má taková „pěkná panenka“ vypadat. Kdo ví, co by kluci vyváděli potom!
Mirka, 35 let