Maminka.czRodina

Veselé vánoční hody?

Indra Hildebrandt-Sochor 21.  12.  2009
Venku mrzne, až praští, celá rodina se šťastně sejde u stromečku, svíčka hoří, všude se line vůně cukroví. Ladovská idyla je ale zřídkakdy realitou – pro mnohé představují Vánoce převážně stres a plno rodinných rozepří.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Každý rok je to stejné – zcela „znenadání“ se musí koupit dárky, svátečně vyzdobit byt, napéct cukroví a obstarat stromeček. Uprostřed toho všeho vzrušené děti s velkým očekáváním a vystresované matky i otcové. Čas na přípravu Vánoc čítá 12 měsíců, přesto nám v prosinci připadá, že stojí přede dveřmi jaksi neočekávaně a nám se nepodaří advent prožít v klidu a míru. Také mnichovský psycholog Fritz Propach tady vidí problém: „O Vánocích na sebe narážejí různá očekávání. Jeden by rád dodržoval tradice, druhý zase naopak raději prolomil konvence. Návštěvy, společné obědy, večeře a darovací orgie se často provozují jen proto, aby se někomu učinilo zadost.“

Proč vlastně Vánoce?

Jedním ze základních problémů je, že většina dnešních dětí už neví, proč se vůbec Vánoce slaví, a proto vstupují do času vánočního s nesprávným očekáváním. Z průzkumu, který provedl německý internetový portál Hoerothek mezi sedmi sty 6–12 letých dětí, vyšlo najevo, že navzdory betlémům a koledám 39 procent z nich neví, oč vlastně běží. Děti uváděly vysvětlení typu – návštěva u babičky, prázdniny, zima nebo příchod Ježíška. Podle jiných se Vánoce slavily vždycky.

Některé děti dokonce považují Vánoce za konzumní oslavu. Odpovídaly, že podstatou Vánoc jsou dárky pro děti nebo vyšší obrat maloobchodů. Podobné povědomí o Vánocích mají i české děti. Smutné na tom je, že ve svých domněnkách nebyly daleko od pravdy. Například skutečnost, že naše rodina na Štědrý večer navštěvuje půlnoční mši, vzbudila u našich přátel a známých jen unavený úsměv. Z návštěvy kostela jednou za rok patrně není nadšen ani farář. Pomáhá ale vytvořit alespoň nějaké spojení s vlastním původem Vánoc. A když si můj syn ve věku tří let uvědomil, že Ježíš byl při svém narození obdarován „pouze“ zlatem, myrtou a kadidlem, měl ze svých závodních autíček o to větší radost. Prvním krokem k pokojným Vánocům tedy může být třeba připomínka, že Vánoce opravdu původně nespočívaly v rozbalování dárků.

Co s dárkovou mánií

Dnes se ale Vánoce bez dárků samozřejmě neobejdou a jsou to hlavně menší děti, které se těší na balíčky pod stromečkem. Na druhou stranu je právě tahle věková skupina přílišným množstvím jistě dobře míněných dárků nadmíru zatěžována. Panenky Barbie a akční hry pro nejmenší, mobilní telefony či nejnovější řada oblíbeného televizního seriálu pro větší: záplava dárků sice peněženky rodičů a prarodičů zatěžuje, jenže nadělujícím rodičům, prarodičům, tetám a strýcům není pro dítě nic příliš drahé. V mnohých rodinách se v příbuzenstvu rozpoutá opravdový závod o to, kdo předá ten nejúžasnější, nejkrásnější a nejobdivovanější dárek. Tímto chováním jsou ale děti vystavovány stresu. Sedí uprostřed roztrhaných obalů od hraček a nevědí, s čím si začít hrát dřív.

Nejdůležitější je proto dohoda dospělých. Prarodiče, strýcové i tety se musí s rodiči obdarovávaných dětí vždycky domluvit a poradit o tom, co se smí koupit nebo vylepšit. Ideálním příkladem jsou hračky, které lze dál vylepšovat a doplňovat, jako třeba dům pro panenky, statek, rytířský hrad nebo obchůdek. Díky předchozí domluvě se vyhneme zbytečným nebo dokonce dvakrát se objevujícím dárkům. Od určitého věku je samozřejmě nutné se ptát dětí samotných, krátká porada s rodiči je vždy důležitá. Děti často rády opakují jedno a totéž velké přání všem, kteří se jich zeptají, aniž by o tom dále přemýšlely. Bez předchozí domluvy se pak vytoužený dárek pod stromečkem snadno objeví víckrát.

Dopisy Ježíškovi

To, že děti mají spoustu přání, je samozřejmé. Právě před Vánocemi se dostávají do schránek desítky reklamních letáků na hračky. Můžete si být jisti, že dítě napadne ještě den před Štědrým večerem nějaké „veliké“ přání. Všechno vypadá lákavě a mnoho dětí zamění dopis Ježíškovi za objednávkový list, kde skončí všechno možné. O několik dnů později děti už často nevědí, co všechno do dopisu napsaly či namalovaly. Co je oním vytouženým přáním, to dokážou rodiče jasně rozpoznat. Stačí si jen pravidelně najít čas a pozorovat dítě při hraní. Čím mladší děti jsou, tím víc platí: příliš mnoho dárků zatěžuje a vyvolává nudu. Možná je lépe část dárků zase sbalit a vytáhnout teprve později – třeba na jaře, kdy několik dní za sebou prší a děti si nemohou hrát venku.

I na tom se lze s příbuznými dohodnout. Obdivovaný dárek v únoru je jistě lepší než téměř opomenutý balíček o Vánocích. S nadělováním dárků větším dětem je to těžší. Teenageři mají většinou méně konkrétní přání. Někdy si na něco šetří, pak jsou peníze samozřejmě vítaným dárkem. Mnozí ale peníze považují za příliš neosobní. Právě u starších dětí bývají velmi kladně přijímány dárky v podobě společně stráveného času. Třeba jedno odpoledne dělat to, co si dospívající přejí. Nakupovat, jít do kina, dát si zmrzlinu, zajít do některého z fastfoodových řetězců nebo na koncert. Ve všední den zbývá na takové věci málo času a všichni přítomní jsou často překvapeni, kolik radosti může udělat, když se společně něco podnikne.

Společně proti stresu

Děti řádí v dětském pokoji, otec se převaluje na gauči a uprostřed matka, která nakupuje, uklízí, zdobí a při pečení třiceti různých druhů vánočního cukroví se zoufale pokouší navodit vánoční atmosféru. Připouštím, trošku přehnané, ovšem nikoli pouhá fantazie. Obrázek, který je mezi psychology považovaný za jednu z hlavních příčin rodinných konfliktů. Fritz Propach k tomu dodává: „Jen zřídka se dopředu mluví o přáních a očekáváních, jen velmi málo se rozdělují úkoly, a tak zůstává spousta věcí jenom na matce. Přitom jak děti, tak samozřejmě i otcové mohou v době příprav převzít některé úkoly – nákupy počínaje a zdobením stromečku konče.

Před Vánocemi by se v dostatečném předstihu mělo diskutovat o tom, které tradiční rituály by rodina ráda vynechala a jaký kompromis lze nalézt, aby svátky byly pro každého člena rodiny zdrojem odpočinku a naplnění.“ Nejdůležitější je plánovat vánoční přípravy společně a také je tak provádět. Co jednotliví členové rodiny od Vánoc očekávají? Co k nim patří a co se může bez náhrady vyškrtnout? Kupříkladu není nutné mít nekonečně mnoho dokonale vypadajícího vánočního cukroví. Maminky mohou pro jednou vánoční pečení přenechat dětem – pod dozorem samozřejmě.

Možná sice nezískají cenu za nejkrásnější cukroví, pečení zato zaručeně přinese radost. Vlastnoručně upečené bude dětem chutnat stejně nejvíc. Navzdory rozšířené praxi i zdobení vánočního stromečku děti potěší a umocní jejich předvánoční očekávání. Celkem vzato se lze mnoha rodinným rozepřím vyhnout, ovšem za předpokladu, že rodinná rada dobře přerozdělí úkoly (viz několik rad níž) a sleví z myšlenky, že po dobu tří vánočních dnů musí být všechno dokonalé. Vánoce by měly být pro všechny především radostnou událostí – a pokud je to či ono přece jen poněkud hektické a děti rozsypou v kuchyni na zem mouku, myslete stále na jedno: ať už se budete přesmíru stresovat, nebo naopak všechno hodíte za hlavu, Vánoce tak jako tak přijdou!


ZVÍŘATA POD STROMEČKEM

Rok co rok se pod vánočním stromečkem objevují také všechna možná i nemožná zvířata. Když už se k takovému dárku po zralé úvaze odhodláte, nabízíme několik rad, na co je třeba si u jednotlivých druhů zvířat dávat pozor, aby právě živý dáreček nepřinesl ten stres, kterému jste se až dosud o Vánocích tak úspěšně vyhýbali.

DROBNÉ ZVÍŘECTVO

Křečkům, morčatům, myším a králíkům je třeba věnovat delší dobu, dokud se neochočí. Kromě toho bychom měli chovat vždy nejméně dva. Jde o společenská zvířata, pro která je chov v izolaci trápením.

PTÁCI

Pro ptáky je soustavný pobyt v maličké kleci v bytě nevhodným způsobem chovu. Ptáci by měli mít alespoň občas možnost proletět se, a pokud to jen trochu jde, měli by být také chováni pouze v páru.

RYBIČKY

Péče o akvarijní rybičky je sama o sobě malou vědou. Ale také péče o akvárium a jeho pravidelné čištění by neměly být podceňovány.

KOČKY

Kočky jsou nesmírně svéhlavá stvoření a chtějí si samy určovat, koho k sobě pustí a s kým se naopak kamarádit nebudou. Na druhou stranu je jejich chov snadnější než u psů a nevyžadují neustálou pozornost. PSI Pokud jsou psi klidné povahy a dobře vycvičení, mohou být milými kamarády na hraní. Záleží ale na konkrétním plemeni a všichni pejsci bez rozdílu vyžadují každý den minimálně jednu až dvě hodiny na venčení. Mimochodem: Zvířecí útulky po celé republice jsou přeplněné k prasknutí. Chcete-li o letošních Vánocích darovat domov nějakému opuštěnému zvířeti, uděláte tím radost nejen svým dětem.

Témata: Rodina, Časopis Moje psychologie, Obchůdek, Věková skupina, Hod, Většina dne, Internetový portál, Jednotlivé druhy, Van, Velké přání, Veš, Nevhodný způsob, Rodinná rada