Až do 60. let u nás byla italská kuchyně opomíjená. Přitom už Ottův slovník naučný znal pojem pizza. Popisoval ji jako koláč z pšeničného chlebového těsta, na který patří sardele, rajčata, měkký ovčí sýr, jemně krájená zelenina, sůl a hodně oleje. Ale pojem pizza v tehdejším Československu skrýval mnohem více podob.
Špagetová pizza, pizza z polenty a sýru nebo naopak pizza bez sýru – takové skvosty skrývají kuchařské knihy z české historie. Naši předkové se nebáli experimentovat ani s přísadami na pizzu. Sardelky, ruské rybičky nebo matjesy nebyly ničím neobvyklým. Postupem času získávala pizza na oblibě.
Na tento fakt zareagoval i potravinářský průmysl a přišel s inovacemi. V 80. letech podnik Vitana představil sypkou směs na pizzu, kterou doprovodil televizní reklamou. V posledních letech je nejen pizza, ale celá italská kuchyně u nás jednou z nejoblíbenějších.