Maminka.czVaše příběhy

Vím, že se to nemá… Ale pořád srovnávám své děti. Co s tím?

4. 3. 2019
Vím, že se to nemá… Ale pořád srovnávám své děti. Co s tím?
Srovnávat navzájem své děti není dobré. Každý rodič to ví – a žádný se tomu někdy nevyhne. Většina se ale dokáže udržet a myslet si své v duchu. Já to bohužel neumím. Mrzí mě to, stokrát si říkám, že to dělat nebudu, ale pak to zase nevydržím.

Jsem mámou dvou skvělých kluků. Opravdu jsou oba moc fajn. A přesto… k tomu jednomu tíhnu tak nějak víc. A vím i, proč to tak je. Bohužel je to špatný důvod. Starší syn je zkrátka na všechno šikovnější a je s ním i mnohem jednodušší domluva. Zato ten mladší je plný vzdoru a každý požadavek musí být tvrdě vybojován. Je to únavné, vyčerpávající a já se pak nevyhnu tomu, abych je vzájemně nesrovnávala.

Staršímu Tobiášovi je osm let a je to prostě zlatíčko. Už odmalička. Ať to bylo samostatné stolování, odnaučování plenek, pohyb venku – všechno mu šlo jedna radost a já si nepamatuju, že bych se s ním kvůli něčemu hádala. Byl šikovný a přirozeně chtěl všechno dělat dobře. Nevím, jestli to bylo výchovou, nebo má takovou šťastnou povahu, rozhodně jsme ho nijak nedrilovali. Vydrželo mu to dodneška.

Babička upřednostňuje jedno vnouče. Podle vědců za to mohou i geny

Brácha jako vzor nepomáhá!

Zato mladší Vojta, to je neřízená střela s naprosto nepředvídatelnými reakcemi. Od narození vzteklounek, co jde na všechno řevem a hrubou silou. Z principu neustále v opozici. Odplenkoval se až po třetím roce, i v sedmi letech jí někdy jako prasátko a dodnes trnu, že ho venku srazí auto, protože když já nebo manžel zavoláme „stůj“, on se just rozběhne.

I taková věc, jako je oblékání, byla vždycky problém. Tobiáš dojde k připravené hromádce a bez řečí si ji obleče. Vojta hromádku ignoruje a vyhází půl skříně. Nebo hromádku rozhází. Nebo ječí, že tohle na sebe nevezme – a pak jde a vezme ze skříně úplně stejné triko.

Srovnáváte své děti s ostatními? Nedělejte to a raději si užívejte jejich individuality

Dokud byli předškoláci, dařilo se mi ještě emoce celkem kočírovat a jen si pro sebe vzdychat. Pořád jsem doufala, že se i Vojta trochu zklidní a postupně s ním bude lepší domluva. Ale ono je to spíš čím dál horší.

Přitom má vedle sebe bráchu jako vzor. Všude slyším, jak se děti učí nápodobou, ale tady to zjevně nefunguje. Kluci jsou spolu kromě školy pořád – a že by měl Tobiáš na Vojtu nějaký vliv, to se tvrdit nedá.

Občas se neudržím a řeknu něco, co nemám!

Doma pak neustále vznikají konfliktní situace a já se čím dál častěji přistihnu, že vybuchnu a padají ze mě ty nepřípustné věty jako: „Podívej se na Tobiáše, ten už je dávno oblečenej, proč ty nemůžeš být taky?“ nebo „Tobiáš tohle ve tvým věku dávno uměl, tak mi netvrď, že to nejde!“ Už když to vyslovuju, nadávám si a vím, že je to špatně.

Nemusím být psycholog, abych věděla, že tím Vojtu ještě víc zatvrdím, že se natruc šprajcne. Ale nedokážu to v tu chvíli ovládnout, vlastně tím ventiluju frustraci, protože s Vojtou to nejde ani po dobrém, ani po zlém. Jde to jedině PO JEHO. Bohužel dopředu nikdy netuším, co to „jeho“ bude, takže nevím, jestli se na výlet budeme vypravovat minutu, nebo hodinu.

Názor psychologa: Radši ať je dítě přechválené, než aby se krčilo v koutě

Manžel je na tom ještě hůř, ten rovnou říká, že „na toho satana nemá nervy“ a raději vyklízí pole, než se zklidní. Ale na rozdíl ode mě se umí krotit a nikdy Vojtovi neřekne nic nahlas, nesrovnává kluky před nimi, ale jen když se bavíme my dva.

Bavila jsem se s mnoha kamarádkami, všechny mi říkají, že své děti porovnávají, to prý dělá každá máma a je logické, že tíhnu k synovi, který je „bezproblémový“. „Ten druhý si jen chce získat tvou pozornost, když vidí, že máš radši bráchu,“ řekla mi jedna.

Tohle na ně platí: Proč věta nezlob nikdy nezabere? 

Jenže to bych se ohradila. Rozhodně Tobiášovi nevěnuju víc pozornosti. Naopak, tím, že s ním jde všechno tak hladce, má ji nakonec vlastně méně než Vojta, se kterým u stejného úkonu strávím pětkrát déle času. Naopak je mi Tobiáše někdy líto, že je „trestaný“ za to, jak je hodný.

Nějak si zkrátka nevím rady, jak se ke klukům chovat spravedlivě, vycházet s oběma a nezbláznit se z toho.

Šárka, 38 let

Témata: Děti, Vaše příběhy, Mateřská a rodičovská dovolená, Předškolák, Školák, Rodina a vztahy, Chování a vztahy, Brácha, Hromádka, Tobiáš, Kluk, Domluva

Mohlo by vás zajímat
Přiznání matek! Nejtrapnější zážitky z porodnice. Tohle nás nenapadlo!
Kojení strašně bolí! Proč mě nikdo nevaroval, diví se Nikol Moravcová
Nejsmutnější příběh! Miminko žilo jen sedmnáct minut. Z fotek až mrazí
Eliánek spí od dvou měsíců ve svém pokojíčku, říká Dominika Mesarošová
Kristýna Leichtová skončila s kojením. A obrečela to! Co se stalo?
Přiznání: Nenávidím mateřství. Dceru miluji, ale být matkou mě štve!
Těhotenství jim navždy změnilo tělo. Není se za co stydět, vzkazují tyhle matky!
Rodičovská dovolená 2020: Vše, co o ní potřebujete vědět
Lékařka mi řekla, že dcera je autistka. Ona ale špatně slyšela!

Horoskopy

Lev Nutno říci, že se u vás pořád něco děje. Ani se nenadějete a hned se objeví nějaké překvapení.…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Berta, Lina, Tekla





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu