[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Podívejte se na video o pozoruhodném životním osudu geniálního a duševně nemocného umělce Vincenta van Gogha.
Vincent van Gogh se narodil v roce 1853 v Zundertu na jihu Holandska. Rodiče byli protestanti patřící k reformované církvi, v příbuzenstvu měl Vincent kazatele i obchodníky s uměním. Tomu, že by se měl stát malířem, dlouho nic nenasvědčovalo, žádný výrazný talent se u něj neprojevoval.
Nešťastné byly také všechny jeho životní lásky. Vždy se buď dočkal ostrého odmítnutí, nebo byla proti rodina dívky. V jednom případě, kdy žil půldruhého roku s prostitutkou Sien Hoornikovou, alkoholičkou s malou dcerkou, které se v mezidobí narodilo ještě druhé dítě – se proti vzájemnému soužití postavila pro změnu Vincentova rodina.
Van Goghova umělecká cesta se doopravdy začíná psát někdy v roce 1880. To mu už bylo sedmadvacet. Prakticky celé své dílo čítající skoro tisíc maleb a stovky kreseb vytvoří za posledních deset let svého života.
V roce 1881 začal Vincent malovat v atelieru manžela své sestřenice, Antona Mauveho, který byl hlavním tvůrcem tehdy úspěšné Haagské školy. Van Goghovy obrazy z té doby jsou temné a často představují svízelný život chudých lidí a jejich utrpení. To platí i o prvním opravdu velkém Vincentově díle Jedlíci brambor z roku 1885.
V témže roce napíše Vincentovi z Paříže jeho bratr Theo, že má potenciálního kupce a ať mu pošle nějaká svá díla. Neprodá se nic. Vincent se na bratra zlobí, ale ten mu odpoví, že jeho temné tóny nemají v impresionistické Paříži šanci na úspěch.
Tím je de facto připravena půda pro zásadní změnu van Goghova stylu. V březnu 1886 přijíždí za bratrem do Paříže a sestěhují se. Po necelém roce bude Theo popisovat jejich soužití jako „téměř nesnesitelné“, ale Vincent se zde seznámí s tehdejší pařížskou bohémou a vytvoří první díla, která nesou jeho – dnes tolik obdivovaný – rukopis.
Gogh přesidluje na jih Francie, do městečka Arles, kam za ním na podzim 1888 přijíždí jeho o pět let starší přítel Gauguin. Slunnou oblast Provence na jihu Francie vyhledává v té době řada malířů. V jednom pokojíku v takzvaném „Žlutém domě“ tady bydlí hned dva slavní umělci, Vincent van Gogh a Paul Gauguin. V Arles se van Goghův talent promítl do mnoha jeho vrcholných děl. Maloval portréty, zátiší i výjevy ze života, ale hlavně chodil po kraji a zachycoval neopakovatelným způsobem místní přírodu.
Jenomže Vincentovo okolí podivínského malíře za svou součást považovat nechce. Má z něj strach. Vincent trpí záchvaty úzkosti, nekontrolovanými stavy, které si zpětně vůbec nevybavuje, trápí ho přeludy a vnitřní hlasy. Jednoho dne zoufalý malíř vezme břitvu a v záchvatu úzkosti si odřízne značnou část levého ucha. Pak ji zabalí do papíru a pošle sedmnáctileté uklízečce v nevěstinci, kam oba s Gauguinem chodili – zřejmě proto, aby ji předala jeho příteli.
Po incidentu s uříznutým uchem sepíší občané Arles petici požadující jeho umístění do ústavu. Na jaře 1889 tak van Gogh přijíždí do léčebny pro choromyslné v Saint-Rémy (sán rémi) a stráví zde celý rok. Propustí ho v květnu 1890. Přestěhuje se do malého městečka Auvers-sur-Oise (ovér syroáz) nedaleko od Paříže, aby to měl blíž k bratrovi. Za dva měsíce tady namaluje přes 70 obrazů.
A pak přijde den, kdy Vincent vyjde jako obvykle malovat do polí a večer se vrátí do hostince Ravoux, kde přebýval, s prostřeleným břichem. Policistovi, který přijde incident prošetřit, řekne: „Nikoho neobviňujte, chtěl jsem spáchat sebevraždu.“ Taková je také dodnes oficiální verze. Celý případ však nese řadu nejasností – a tak se pozdější badatelé kloní spíš k závěru, že Vincenta neúmyslně postřelili místní výrostci.
Bratr Theo přijíždí do Auvers hned, jakmile dostane zprávu o neštěstí, a Vincent van Gogh mu 29. července 1890, ve věku pouhých 37 let, umírá v náručí. Nešťastný Theo, který sám zemře o pouhého půl roku později, napíše, že Vincentova poslední slova zněla:
“Smutek potrvá navždy.“
Pořad Životy slavných uvádí internetová televize Mall.tv.