[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Klasické období akutních respiračních onemocnění představuje zejména konec října a poté celý zimní čas, s koncem někdy v průběhu března,“ říká úvodem MUDr. Vlastimil Jindrák ze Státního zdravotního ústavu v Praze.
„To, zda nás ‚navštíví‘ akutní respirační onemocnění, chřipka či angína, závisí na mnoha faktorech, přičemž v první linii stojí správně fungující obranyschopnost našeho organismu (tedy imunita) a citlivost (vnímavost) vůči jednotlivým mikroorganismům (původcům infekcí).
Pokud je odolnost našeho obranného systému vysoká, daná choroba může probíhat bezpříznakově či s minimem projevujících se obtíží (organismus se s vetřelcem snadno vypořádá). Primární, vcelku „nevinná“ virová infekce se však může u rizikových osob zkomplikovat souběžnou infekcí bakteriální, kdy vznikne kupříkladu zánět plic, který už je závažným onemocněním, někdy dokonce ohrožujícím život,“ dodává.
Viry patří mezi nebuněčné organismy rozmnožující se jako cizopasníci uvnitř buněk, které napadnou. Přenos virové infekce nejčastěji probíhá kapénkovou cestou, tedy vdechnutím, spolknutím… Na vině též bývají neuvědomělé doteky na tvář, rty či nos poté, co jsme se drželi tyče (madla) v tramvaji, autobuse nebo platili cash bankovkami/mincemi.
Jak dlouho vlastně virus přežije v okolním prostředí? Od minut po hodiny, záleží na mnoha faktorech a typu/subtypu daného mikroorganismu.
Virového původu zpravidla bývají zejména záněty horních cest dýchacích, vedlejších nosních dutin, mandlí či průdušek. Inkubační doba respiračních onemocnění se pohybuje v řádu dnů.
Malé děti, starší osoby (zejména lidé výrazně vyššího věku), pacienti s přidruženým (chronickým) onemocněním: kardiovaskulárním, dýchacích cest, diabetici apod. U těchto skupin existuje vyšší riziko komplikací (včetně bakteriální superinfekce!) a koneckonců i vzniku onemocnění jako takového.
RINOVIRY: Bývají spojovány především s klasickou rýmou. Mají velkou variabilitu (existuje řada subtypů) a postupem času mohou měnit své vlastnosti (preventivní vakcinační systém tedy není možný). Proto máme neustále velkou šanci dostávat „obyčejnou“ rýmu znovu a znovu.
Není to tedy tak, že byste rýmu „poznali“ jako malé děti a pak už nikdy ne. Rýmu chytíme třeba i několikrát během zimního období a vždy se může jednat o jiný subtyp tohoto rinoviru. Mimochodem, stále platí, že rýma s doktorem i bez doktora trvá 7 dnů!
ADENOVIRY: Existují desítky subtypů, které se do jisté míry mohou lišit tím, jaká onemocnění vyvolávají. Některé adenoviry jsou původci respiračních onemocnění (infekce horních cest dýchacích, rýma, pneumonie…), ale jsou i jiné, které mohou vyvolávat třeba také onemocnění zažívacího traktu – tzv. adenovirové průjmy (střevní infekce).
Na virovou infekci antibiotika neúčinkují!
Léčba je pouze symptomatická, takže pacient podle potřeby užije léky na bolest, teplotu nebo pro uvolnění nosu. Zdolání nemoci pomůže zvýšený příjem vitaminů (nejlépe v přírodní formě), dostatek tekutin a dodržování tzv. respirační etikety, abychom onemocnění nerozšiřovali dále, na své rodinné příslušníky či spolupracovníky.
Obecně se rozdělují do několika skupin, nejvíce obávaná je chřipka typu A, která může vyvolávat nebezpečné pandemie (celosvětové šíření nových variant viru, vůči nimž populace není odolná), viry chřipky typu B se často podílejí na sezónních epidemiích, ale nevyvolávají pandemie, viry chřipky typu C bývají obecně vzácnější.
„Z hlediska možné závažnosti chřipkového onemocnění záleží na tom, zda jde o běžný virus, se kterým jsme se již v minulosti setkali (= sezónní, běžná chřipka, kterou většina z nás už někdy v životě měla). S určitou periodou dvaceti i více let (záleží na okolnostech) se však může objevit zcela nový typ viru, kterému pak říkáme pandemický.
Vzhledem k tomu, že populace vůči němu nemá žádné protilátky, je schopen se šířit rychle a vcelku bez limitu, onemocní proto zpravidla velké množství lidí. Záleží samozřejmě na virulenci (schopnosti vyvolat klinicky se projevující onemocnění), kterou má každý typ viru odlišnou. Pro pravou chřipku je klasický: rychlý nástup, z plného zdraví zimnice, třesavka, vysoké horečky, schvácenost, bolesti kloubů a ‚celého člověka‘,“ podotýká MUDr. Jindrák.
„Existují samozřejmě také jiné viry vyvolávající onemocnění, které může vypadat jako chřipka (ale není to pravá chřipka) – což bývají nejčastěji některé typy adenovirů, respirační syncytiální virus či jiné. Důležité je zdůraznit jeden fakt týkající se očkování.
Někteří lidé totiž po vakcinaci onemocní, a mají tak pocit, že vakcína selhává. Není tomu tak. Onemocnění, které mají, může vypadat jako chřipka, ale je vyvolaná nechřipkovými viry, vůči kterým chřipková vakcína nechrání (kupříkladu adenoviry). Proti pravé chřipce je však vakcína účinná ve vysokém procentu!“ vysvětluje lékař. Chřipkový virus A/H1N1 může být nebezpečný z hlediska vzniku primární virové pneumonie, což je závažné plicní onemocnění, které může vést až k selhání dýchacího ústrojí, kdy plíce přestanou plnit svojí funkci a pacient se udusí.
Tento stav vyžaduje hospitalizaci na jednotce intenzivní péče, saturaci krve kyslíkem prostřednictvím umělé plicní ventilace a mimotělního okysličování krve. Mortalita (úmrtnost) je vysoká, přičemž mohou podlehnout i mladí lidé bez dalších přidružených onemocnění (poměrně hodně případů vážných stavů s nutností hospitalizace se objevilo na přelomu let 2012 a 2013).
Při lehčím stavu chřipky je léčba symptomatická, pacient podle svého stavu užívá léky na horečku a bolesti svalů či hlavy, nicméně ve vážnějších případech nebo u ohrožených skupin (kde se předpokládá, že by chřipka mohla mít závažnější průběh) bývá zapotřebí nasadit tzv. virostatika (infekce posléze neprobíhá tak agresivně).
Problém však představuje fakt, že tyto léky fungují pouze v první fázi onemocnění, v prvních několika málo dnech, je tedy nezbytné je nasadit VČAS! Navíc již byla popsána rezistence (odolnost) daných virů na virostatika (sice pouze v nepatrném měřítku, ale přece…).
„Pokud se objeví dechové obtíže, projevy respiračního selhávání nebo pocit dušení! Chřipka zpravidla bývá nejsilnější první 3 až 4 dny a poté nastává postupné zlepšení. Jestliže ke zlepšování nedochází, nadále trvají vysoké horečky a stav se naopak zhoršuje, je to důvod navštívit lékaře.
Co se týče lidí, kteří patří do rizikové skupiny, je nezbytné navštívit lékaře ihned, jakmile onemocnění vznikne!“ upozorňuje odborník. „Ostatní (v závislosti na svém zdravotním stavu) mohou v době epidemie konzultovat chřipkové onemocnění s lékařem pouze telefonicky, aby se nezvyšovalo riziko přenosu nákaz v přeplněných čekárnách a hromadných dopravních prostředcích,“ dodává.
Začala narůstat od 90. let, kdy se antibiotika využívala stále častěji, bez rozlišení, zda je původcem virus, či bakterie. Během let se ji sice podařilo korigovat, a spotřebu ATB dokonce snížit, faktem ale zůstává, že po několik desetiletí zde nemáme žádná nová antibiotika, která by přinesla nějaký převratný posun v léčbě jako takové. Tato oblast bohužel i ve výzkumu poněkud stagnuje.
„Obecně platí, že se hodnoty CRP (C-reaktivního proteinu, tedy bílkoviny signalizující v časné fázi onemocnění zánětlivou reakci) v krvi se zvyšují v případě bakteriálního zánětu; v případě virového zůstávají nízké či jen mírně zvýšené. Nicméně nelze odtrhnout výsledky vyšetření od posouzení celkového stavu pacienta! Medicína se neopírá pouze o jeden test, ten je jen jednou ze součástí celkového diagnostického postupu.
CRP totiž může být pozitivní i u jiných onemocnění, též u těžké chřipky probíhající formou plicního zánětu, kde se virus chová agresivně, poškozuje tkáň a buňky. Ale neznamená to, že jde o bakteriální infekci. Nelze tedy vytrhávat jednotlivosti z kontextu,“ vysvětluje MUDr. Jindrák.
V populaci se běžně šíří infekce dýchacích cest. Říká se jim „komunitní“ a zde dominují dvě bakterie.
Je původcem mnoha onemocnění, nicméně nejčastěji jde o záněty krčních mandlí – angíny nebo spálu. Typický průběh angíny zahrnuje bolest v krku, zarudnutí a otok v oblasti krčních mandlí, zduření podčelistních mízních uzlin a horečku, rýma naopak nebývá přítomna.
Vyskytuje se zpravidla u dětí ve věku 5–15 let, ale samozřejmě se jí nevyhnou ani někteří dospělí citliví na streptokokové infekce. Angínu však mohou vyvolat nejen bakterie, ale také některé viry (např. adenoviry, EB virus způsobující mononukleózu). Přenos je v obou případech opět kapénkový.
Léčba: Lékem první volby je klasický penicilin, streptokoky si na něj dosud nebyly schopny vytvořit rezistenci (nikde na světě)! Lidé alergičtí na penicilin samozřejmě musejí být léčeni odlišnými antibiotiky (v tomto případě především léky ze skupiny makrolidů, na které jsou však již streptokoky schopné si rezistenci vytvořit)!
Pokud se pak jedná o dítě, jemuž nelze podat penicilin a u něhož nebudou předepsaná antibiotika účinná, musí být hospitalizováno a léčeno v nemocnici pomocí jiných druhů ATB injekčně či infuzně.
Streptokoková angína totiž musí být VŽDY léčena s dodržením 10denního schématu podávání antibiotik! Pokud tomu tak není, hrozí tzv. postinfekční komplikace: revmatická horečka s poškozením nitroblány srdeční (endokardu) nebo poškození ledvin, tzv. glomerulonefritida (zánět v této oblasti může vést až k selhání ledvin, což je život ohrožující stav!).
Bakteriální infekce jsou relativně vzácné, mohou být závažnější než virové a vždy vyžadují specifi ckou terapii – čili použití ATB s dodržením předepsané délky užívání a jednotlivých intervalů podání.
Jak již sám název napovídá, jde o mikroba, který je příčinou závažných forem zápalů plic, způsobuje též akutní záněty dutin (sinusitidu) či středního ucha. Pneumokokové infekce postihují především děti, ale nevyhýbají se ani dospělým.
Zastavme se u závažného zánětu plic (tzv. komunitní pneumonie), kde zcela typickou ohroženou skupinou jsou starší osoby na 65 let věku, zejména pokud mají přidružená onemocnění; v některých případech zde sehrávají roli též nadužívané návykové látky (alkohol, cigarety, drogy).
Opět zde hraje roli také fakt, zda je daný člověk citlivý (vnímavý) právě na tyto mikroby, což bývají kupříkladu pacienti po odejmutí sleziny (v důsledku úrazu, havárie apod.).
Slezina má totiž svou nezastupitelnou roli v obranyschopnosti našeho organismu, takže po vyjmutí tohoto orgánu je člověk daleko více „otevřen“ infekcím. Proto v těchto případech JE na místě očkování proti pneumokokům!
Léčba: Opět pomocí antibiotik, nicméně skupina pneumokoků je bohužel schopná si vytvořit rezistenci též na penicilin! Z tohoto důvodu má vakcinace zásadní preventivní význam.
„Obecně dnes máme za to, že musíme být za všech okolností takzvaně v bezpečí. Že bychom však někdy mohli být stoprocentně chráněni proti infekcím, je iluze. Svět se mění a mění se i dosti nepříznivě z hlediska hrozeb a rizik, která dost možná budeme schopni kontrolovat nebo účinně ovlivňovat čím dál tím méně.
Na druhou stranu lidstvo nemělo v minulosti vůbec žádné prostředky, aby se s infekcemi dokázalo vypořádat, a přesto nevymřelo…“ uvádí MUDr. Vlastimil Jindrák.
„To je obrovská biologická výhoda nás jako druhu, že nakonec se vždy část populace, která měla odolnost a dobrý imunitní systém, byla schopná s danou infekcí vypořádat a přežít. Infekční proces totiž není ultimativní, tato interakce mezi mikrobem a potenciálním hostitelem (člověkem jako biologickým druhem) má širokou škálu odstínů.
Kupříkladu pyogenní streptokok se u běžné populace může vykytovat zcela bezpříznakově nebo vyvolávat běžné infekce, ale pokud se jedná o vysoce virulentní kmen a osobu k této infekci extrémně vnímavou, může dojít k takzvanému streptokokovému toxickému šoku, který daného člověka zabije během několika málo hodin!
Svým způsobem je fascinující, že něco, co si označíme, orazítkujeme a dáme tomu určitou nálepku, se může chovat neuvěřitelně rozdílným způsobem a vyvolávat velmi pestrou škálu různých stavů a onemocnění. Je třeba pohlížet na svět kolem nás se zvědavostí a zároveň určitou pokorou,“ uzavírá odborník.
Pneumokoky sice nepatří mezi nejodolnější bakterie, ale jejich přežívání může být relativně dlouhé. V nemocničním prostředí pak mohou být zdrojem infekčních nemocničních nákaz, kupříkladu zánětů středouší na dětských odděleních.
Odborná spolupráce: MUDr. Vlastimil Jindrák, Státní zdravotní ústav v Praze, www.szu.cz