Víte, která očkování jsou důležitá?

Profesor Roman Prymula nechybí na žádné tiskové konferenci, kde se mluví o očkování. Vyplývá to z jeho funkce předsedy České vakcinologické společnosti ČLS JEP. V době, kdy i laická veřejnost chce vědět o vakcínách mnohem více, než tomu bylo dříve, a objevují se o nich rozporuplné informace, má určitě ještě hodně práce před sebou. 

Jak jste se dostal k oboru vakcinologie, respektive epidemiologie? 

Na počátku jsem inklinoval k matematice, chtěl jsem studovat matematicko-fyzikální fakultu, z čehož mě rodiče vyvedli s doporučením, že bude lepší věnovat se medicíně. Takže jsem hledal obor na pomezí matematiky a medicíny, což je epidemiologie. Ta potřebuje poměrně přesné statistické metody.

A postupně mi v čisté epidemiologii začal chybět kontakt s pacientem, takže jsem sklouzl do oblasti, kterou je vakcinologie. Dnes jsem za toto rozhodnutí rád. 

Oboru se věnujete dlouhou řadu let, můžete zhodnotit jeho vývoj? 

Každý obor se vyvíjí. Jako zásadní ve vakcinologii vnímám posun od základních metod - jednoduchých vakcín. Byly to různé oslabené mikroorganismy, tedy živé vakcíny. V poslední době se vše ubírá cestou různých syntetických vakcín připravovaných uměle, až do podoby DNA vakcín, kdy se přenáší informace a vlastní organismus už si syntetizuje antigen, na který potom reaguje. Dnes je tedy vývoj vakcín podstatně složitější.

Není to jen otázka vlastního antigenu, ale i různých podpůrných látek, jež zesilují účinek té které vakcíny, takže obor je dnes mnohem složitější. Navíc je tu další změna, která se týká vnímání očkování ze strany veřejností. Dříve tady nikdo příliš nediskutoval a nespekuloval, jestli je očkování dobré, nebo špatné.

Očkování obecně bylo bráno jako věc nesmírně prospěšná, jako nejúčinnější preventivní metoda. V tomto prostředí se pracovalo poměrně dobře. Dnes to mají zejména pediatři nesmírně složité, protože v populaci narůstá procento odpůrců. A oni mají přesvědčovat rodiče, aby své děti nechali očkovat. Ne vždy se jim to podaří. 

Abychom nemluvili stále jen o práci, máte nějaké koníčky? 

Hraji šachy. Kdysi jsem se chtěl šachům věnovat závodně, ale pak jsem od tohoto záměru upustil. Dnes je moje pracovní vytížení takové, že hraji výjimečně pár partií v 1. lize. 

Mnoho lidí zmiňuje ve výčtu zálib cestování... 

Léta jsem jezdil po světě víceméně pracovně a viděl jsem téměř vše. Takže mě neláká jezdit do exotických oblastí. Dnes už je to tak, že létám přednášet třeba jen na dva dny a pak se hned zase vracím zpátky. 

Jak se dá skloubit práce předsedy České vakcinologické společnosti s řízením velké fakultní nemocnice? 

To je kardinální problém. Ono to nekoresponduje. Jde o dva odlišné světy, takže povinnosti stíhám plnit na úkor volného času, na úkor rodiny a je to otázka večerů, odpolední a víkendů. 

Jaké jsou vaše profesní plány do budoucna? 

Narážím na jedinou věc a to je opravdu nedostatek času. Protože kumulace těchto dvou funkcí se nedá dělat doživotně, v horizontu dejme tomu 4-5 let se chci věnovat jen jedné oblasti. Upřednostním zřejmě vakcinologii a vrátím se zpět do akademické sféry.