[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Babičky a růže jsou si hodně podobné. Každá z nich je mistrovské dílo od Boha s jinými jmény…" Tak kdysi pravil kdosi moudrý. Kdo jiný než babička povolí kopeček zmrzliny navíc, odpustí večerní mytí nebo přidá do pokladničky víc, než je (očima rodičů) „výchovné“? Babičky i dědečkové jsou zkrátka nedílnou součástí rodiny.
Devětapadesátiletá Líba si však babičkovskou roli užívá úplně jinak, než by si představovala. Deset let vychovávala svou vnučku Lily, protože její maminka Klára, dcera Líby, se rozhodla jít za svými sny. Nyní se však Klára ozvala, že chce svou dceru zpátky…
„Lily se narodila, když bylo mé dceři Kláře čerstvých osmnáct. I když jsem jí nejdřív rozmlouvala, aby si dítě nechala, nakonec jsem se s tím smířila. Koneckonců, být mladou babičkou je přece jen lepší, než když se vnoučete dočkáte prvně třeba až v sedmdesáti," začíná vyprávět svůj příběh Líba, která tehdy netušila, že bude muset „rodičovské otěže“ převzít do svých rukou.
Když se Lily narodila, Klára totiž jako máma moc nefungovala. Kojit přestala dobrovolně už po měsíci, přebalování nechala na Líbě, protože se jí z plné plenky dělalo špatně. Nebavilo ji jezdit s kočárkem, nesnášela dětský pláč. Protože ji otec dítěte opustil ještě dřív, než porodila, jedinou spřízněnou duší pro ni byla máma. „Jenže dcera toho začala velmi brzo zneužívat. Žily jsme v mém domku, kde měla Lily všechno, a tak nabyla dojmu, že se to bez ní doma obejde. Čím dál méně bývala doma, našla si přítele, ke kterému se přestěhovala, a Lily navštěvovala jen o víkendu," vzpomíná Líba.
Své dceři to ale neměla za zlé, chtěla jí dát prostor, aby dospěla, své vnučce zase zajistit stabilní domov. Když byly Lily tři roky, její matka se vdala. Líba si myslela, že nastal okamžik, kdy si vezme dcerku k sobě a dá jí opravdovou rodinu. Jenže Klára svou matku šokovala větou, na kterou nikdy nezapomene. „Dva dny po svatbě mi oznámila, že Lily do manželství zasahovat nebude, protože její manžel prozatím žádné děti nechce.“
V průběhu let se ukázalo, že Lily brala svou mámu spíš jako tetu. Silnější pouto si logicky vytvořila s babičkou. Klára jen sem tam koupila dceři nějaký dárek nebo se zúčastnila školní akce, o nějakém hlubokém vztahu však nemohla být ani řeč.
Manželství Kláře vydrželo šest let. Po rozvodu ale přišla velká rána, jak pro Líbu, tak i její vnučku. „Klára si pořídila svůj byt, našla dobrou práci a začala trávit víc času se svou téměř desetiletou dcerou. Začala ji vyzvedávat ze školy, brala si ji k sobě na víkend. Oceňovala jsem její snahu, jenže tahle nečekaná změna zanechala v Lily velký chaos a stres. Měly jsme spolu za ty roky zavedenou rutinu a řád a bylo nám v tom spolu dobře. To, že se Klára začala angažovat v jejím životě, jí narušilo pocit stability," je přesvědčená babička.
Den zúčtování, jak ho Líba nazvala, přišel v létě, když Klára pozvala k sobě na večeři nejen Líbu a Lily, ale i svou tetu, bratrance a sestřenici. Líba si myslela, že to bude hezký rodinný večer. Jenže po jídle si Klára stoupla a významně všem oznámila, že odteď bude všechno jinak. „Chci poděkovat své mámě za úžasnou podporu, kterou mi poskytla. Bez její pomoci s výchovou Lily bych za těch deset let nebyla schopná dosáhnout toho, co mám. Ale teď, kdy už mi nestojí nic v cestě, jsem připravena se stát mámou na plný úvazek. Lily se ke mně nastěhuje příští týden, až dovybavím její pokoj."
Z jejích slov zůstala jako opařená celá rodina. Lily ani Líba nic netušily, Klára se své dcery ani nezeptala, jestli se chce od babičky odstěhovat. Vykořenit desetiletou dívku z jediného domova, který poznala? Líba však na dceřin proslov zareagovala s klidnou hlavou. Odpověděla jí, že si svou dceru samozřejmě může vzít, ale pod jedinou podmínkou. Nejdřív se jí musí zeptat. Klára ale trvala na tom, že ona je matka a ví, co je nejlepší.
„Moje dcera ale nezná Lily tak jako já! Nikdy jí nebyla nablízku v těch nejtěžších chvílích, celých deset let pro ni byla jen ,tetou', která se čas od času objevila s nějakým hezkým dárkem. Jak tedy může vědět, co je pro Lily nejlepší?“ řekla Líba.
Lily ale dala jasně najevo, že se k mámě stěhovat nehodlá. „Jenže Klára se rozzuřila a obvinila mě, že jsem Lily proti ní poštvala a podkopala její autoritu. Přitom ona ani žádnou neměla. Vždyť jsme s Lily ani netušily, co se na nás chystá! Nikdy mezi námi nebyla žádná formální dohoda o dívčině péči. Všechno jsem tehdy přizpůsobila nenaplněným potřebám mé dcery, která se necítila být matkou. Deset let jsem vychovávala její dítě, zatímco ona randila, hledala toho pravého a bavila se. Všechny náklady na Lily šly za mnou. A teď chce najednou od základu všechno změnit?
Dělám chybu, když si stojím za svým? Měla bych ustoupit a nechat Kláru, aby to všechno převzala do svých rukou, i když to není pro Lily zrovna to nejlepší? Miluju svou dceru, ale taky vím, že moje vnučka si zaslouží stabilitu i možnost se sama rozhodnout. Když jsme to s vnučkou ještě rozebíraly, doslova mě prosila, aby mohla zůstat se mnou. Vůbec nevím, co dělat,“ krčí rameny Líba, kterou ještě zřejmě čeká nejedna nepříjemná konfrontace…
Jak byste se zachovaly v roli Líby vy? Je pro dítě priorita, když je se svou mámou za každých okolností, nebo by měla zůstat tam, kde jí je nejlíp? Diskutovat o tom můžete na našem Facebooku.