[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Teď, když už z vás pár let není „Pražanda“, nezajídá se vám cestování do divadla? Ta kvalita bydlení za to rozhodně stojí. Strašně ráda cestuju vlakem a učím to i holky. Upřímně, pokud nebudu muset, autem po Praze už jezdit nehodlám. Ve vlaku si odpočinu, můžu si přečíst nějaký text nebo si schrupnout. Jak dlouhou dobu na odpočinek ve vlaku máte? Pouhých třicet minut, za kterých se člověk někdy autem přes Prahu ani nedostane… A holky do školy také dojíždějí? Naštěstí nemusejí. Když jsme se rozhodovali, jakou školu pro děti vybereme, zjistili jsme, že jednu skvělou máme téměř za humny a že je možná na lepší úrovni než kterákoli pražská. Holky zůstaly v komunitě města a mají tam kamarády, za což jsem moc ráda. Mít skvělou školu v docházkové vzdálenosti, to je ideál nejenom pro děti, ale i pro rodiče. No, musím žalovat sama na sebe, že děti do školy vozíme autem, byť to mají deset minut pěšky. Ale ráno je to prostě takový stres, že je pro mě jednodušší naložit je ve tři čtvrtě na osm do auta a sjet z kopce dolů. Která z nás tohle nezná… Z vaší mladší dcery Julinky je od září prvňáček. Jak se jí ve škole líbí? Moc školu neřeší, není nijak přehnaně zapálená prvňačka, ale jde jí to. Vždycky sama přijde a řekne: „Mami, já si jdu udělat úkoly.“ Je hodně samostatná, opravdu nám dělá radost.
A starší ségra Agátka jí s učením pomáhá? Když může, pomůže, ale má dost svých úkolů, které s ní potíme až do večerních hodin. Třeba moje znalost matematiky skončila někde ve třetí třídě a co se tak bavím s ostatními maminkami, jsme na tom všechny tak nějak podobně. Jak to nepoužíváte, prostě to vypustíte z hlavy. Nejvíc pomáhá s matikou tatínek, který ji naštěstí zvládá na jedničku. Takže jste, jako spousta maminek, o kapitolu napřed? Před dcerou samozřejmě dělám, že to všechno vím. Je důležité, aby to znala a uměla, protože já si to přece taky všechno pamatuju. (smích) Jenže nepamatuju. Teď jsem si ale v učení s ní našla zalíbení, opakuju si přírodovědu a vlastivědu a samotnou mě to moc baví.
Mají holky kromě školních povinností čas i na nějaké kroužky? Obě chodí na sportovní gymnastiku a na hudebku. Agátka si ještě přibrala francouzštinu a sbor, to byla její vlastní iniciativa. A myslím, že to takhle bohatě stačí. Evidentně jsou nadané po vás. Je pravda, že na základce jsem taky chodila na moderní gymnastiku a absolvovala jsem soutěže s míčem i obručemi. A hudba, ta mě provázela v podstatě od dětských let. Máte pocit, že je jedna z holčiček víc po vás? Nemyslím jen, co se hudebního nadání týče, spíš povahově. Vidím se v obou, je to dobré zrcadlo. Někdy si říkám: Ajaj, to jsem já, to jsem byla já, to už nejsem já nebo alespoň doufám, že ne. A je to škola, pořád se s nimi učím. Umějí se holky taky poprat? Uklidněte mě, že to dělají nejen bráchové, ale i ségry. Umějí. A Agátka má navíc takovou povahovou vlastnost, že brání čest a pověst svých kamarádek. Za slabší kamarádku neváhá jít do boje. Jednou přišla domů úplně potrhaná, s vytrženým chomáčem vlasů na hlavě. Ale nesla to statečně, je to bojovnice. To Julinka je taková lítostivější, v tom se poznávám já. Ale teď už se taky umí ozvat, když se jí něco nelíbí.
Takže přece jen je po vás povahově víc asi Julinka. Asi ano. Když jsem byla malá, stačilo zvednout hlas – jakmile tatínek pohrozil nebo zakřičel, tak strašně mě to dojalo, že mi ani nemusel dát na zadek, a já začala okamžitě plakat. V tomhle je Julinka po mně, je introvertnější. Moje děti jsou jako den a noc. Každá má jiného tatínka, tak je to asi i pochopitelné.
Myslím, že tohle pravidlo rozdílných povah většinou platí i u dětí s totožným tatínkem. Starší děti to prostě mají těžké. Narodí se jako jedináčkové a když přijde druhé dítě, ani přes veškerou snahu rodičů není ta pozornost už upřena jen na ně. Prvorozené dítě ztratí privilegium být první, kdežto druhé se od začátku učí dělit a není to pro něj problém. Myslím, že ti prvorození to mají horší. Vesměs jsou ale holky spíš parťačky, jak to tak vidím. Velké. Těšily se, že budou mít v novém domě každá svůj pokojíček, protože naše předchozí bydlení bylo stísněnější. A jak myslíte, že to dopadlo? Jsou spolu v jednom pokoji, protože prostě chtěly.
Nechybí vám k rodinnému štěstí ještě domácí mazlíček? Do nového domu jsme si pořídili dva kocoury briťáky. Jeden vypadá jako tygr a druhý jako puma. Jeden je žíhaný, druhý celý černý. Je jim půl roku, ale jsou obrovský a je to s nima strašně prima!
Jména jim vybíraly holky, předpokládám. Jasně, a protože kocourci jsou papíroví, vybíraly od písmene C. Takže Candy a Colombo. Když už jsme u těch jmen, jak jste vybírala jména pro holky? Vždycky jsem chtěla Barboru, ale můj bratr s manželkou byli „těhotní“ asi půl roku přede mnou a ukradli mi ji. Chtěla jsem každopádně nějaké tvrdší jméno, tak jsem vybrala Agátu. Měla jsem tenkrát pocit, že se moc nedává, ve škole má ale dcera hned několik jmenovkyň. Jak to bylo u Julinky? Julinku vymyslela Agátka, tu chtěla ona. Myslíte, že dvě děti jsou nadlimit? Dohromady máme děti čtyři. Kromě Agátky a Julinky máme ještě čtrnáctiletou Danielku a devatenáctiletého Ondru (děti z prvního manželství Daniela Častvaje, pozn. red.) Když byli mladší, jezdili k nám každý druhý víkend a troufám si říct, že rádi. Z Ondry už je vysokoškolák, a máme tak k sobě zase o kousek blíž.
Prozraďte, jak trávíte takový běžný den pracující mámy? V květnu mi skončilo natáčení seriálu První republika a od té doby jsem doma, věnuju se holčičkám, domu, úklidu, vaření. Vytřídila jsem všechny skříně a zbavila se zbytečností. A moc se těším, až na jaře začneme pěstovat vlastní zeleninu. Na rodinu a domácnost máte konečně víc času. Najdete si nějaký i sama pro sebe? Je to relativní. Jsem paradoxně víc unavená, než když jsem chodila natáčet. Kolotoč mi začíná ráno snídaní. Když vypravím děti do školy, mám dvě, tři hodiny na to, abych vyřídila pár mailů, nakoupila, trošku uklidila… a už je půl dvanácté a ještě nemám oběd! Hnedle jsou dvě hodiny a zase jedu pro holky do školy.
Péče o děti je tedy hlavně na vás? Manžel je většinou ráno odveze do školy a já je odpoledne vyzvedávám. Ve všední dny se muž vrací zpravidla až večer a dá dětem jen pusu na dobrou noc. Alespoň že tak, někteří tatínci v dnešní době nestíhají ani to a přicházejí domů, až když děti spí. Když se mu někdy podaří přijít dřív, stejně musí až do noci vyřizovat pracovní maily a hovory. Víkendy se ale snažíme trávit společně. A když máte večer představení v divadle? Většinou hlídá právě manžel. Ale přistěhovala se k nám do města babička, moje tchyně. Já jí nemůžu říkat tchyně, protože to slovo mi dělá zle – tak jí říkám mamka Blanka. No a ta nám hodně vypomáhá. Stejně tak i moje maminka s otčímem – to je taky hnusný slovo, takže prostě s dědou Mílou. V tomhle směru jsme zajištění.
Jste přísná máma? Myslím si, že jsem taková přísnější. Vadí mi, když děti dělají ve vlaku neplechu, když se honí, když křičí. Pak je prostě jako máma okřiknu. Když jsme se s holkama jely fotit do Maminky, nastoupily jsme do taxíku s bílými sedačkami a já jsem upozornila Julinku, aby si dala pozor na své zablácené kozačky. Pan řidič byl téměř dojatý, protože maminek, které si všímají takových věcí, prý moc není. Dnes tolik populární volnomyšlenkářská výchova by u vás zkrátka neprošla. Rozhodně ne. Děti se v tom pak ztrácejí. Je potřeba nastavit jim hranice, aby věděly, odkud kam se můžou pohybovat. Také dělám jako máma chyby, ale snažím se z nich učit, učíme se jedna od druhé. Ano, je důležité umět poslouchat své dítě. Stejně tak ale i sama sebe. Každý věk s sebou navíc nese něco jiného. A kdo je pro Agátku tatínkem? Váš manžel Dan, nebo její biologický otec Roman? Má dva tatínky. Je prostě tatínek Roman (herec Roman Štolpa, pozn. red.) a tatínek Dan (Daniel Častvaj, pozn. red.). A funguje to báječně. S Romanem se scházejí, jezdí společně na dovolenou a komunikujeme dnes už naprosto bez problémů. Dokážete zhodnotit, které mateřství jste si užila víc? Když jsem na to byla sama, cítila jsem najednou obrovskou sílu. V té době bych fakt zvládla snad uzvednout kamion, jak jsem si připadala silná. Právě proto, že jsem musela. Při druhém dítěti jsem si dovolila být tou ženou, co smí ležet, být rozmazlovaná. Když jsem o půlnoci dostala chuť na čokoládu, manžel byl schopný se obléknout a jít mi ji koupit. Zažila jsem vlastně dva extrémy a každý si s sebou nesl něco jiného. Je fajn, že to bylo přesně v tomhle pořadí.