Maminka.czRodina

Vozítka pro potěchu oka

Ivana Ašenbrenerová 27.  8.  2009
Vybíráte kočárek pro své miminko a nemůžete se rozhodnout? Není divu, na výběr jich je dnes skutečně mnoho. Ovšem napadlo vás někdy, v čem se vozily děti třeba před sto lety? Nebo zda se vůbec v něčem vozily?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Naprosto přesně si vybavuji starou černobílou fotografii, na které je proutěný kočárek, z něhož vykukuje můj tatínek jako půlroční miminko. Taky si moc dobře vzpomínám na staré album, ve kterém jsou pečlivě uchovávány obrázky, na nichž jsem já, také v kočárku, dokonce na zasněženém svahu! Ty kočárky vypadaly z dnešního pohledu trochu legračně a možná i ne zcela bezpečně. Každopádně, vývoj kočárků pro malá miminka prošel řadou změn. Dnes jsou kočárky pro mnohé maminky ukázkou nejen materiálních možností, ale také projevem toho, jakému módnímu stylu dávají přednost. S kočárky si hrají malé holčičky a ukládají do nich své panenky (na rozdíl od kluků, kteří si hrají s autíčky) a možná, aniž si to uvědomují, se tak připravují na svou velkou budoucí roli.

Vozíky pro šlechtice

Ještě naše praprababičky považovaly kočárek za luxusní záležitost, kterou si leckdo nemohl dovolit. Jen ty rodiny, které měly dostatek finančních prostředků, si mohly takovou vymoženost dopřát. Slovo „kočárek“ ale v českých encyklopediích z 19. a 20. století nenajdete, převzali jsme je zřejmě od slova „kočár“, tedy tažné vozidlo (však taky tehdy táhlo, lehké rozhodně nebylo). V němčině se zase používal termín „kinderwagen“, tedy dětský vůz. Mezinárodní název pro kočárek – PRAM – pochází z angličtiny a začal se používat v Londýně až někdy kolem roku 1840. Tam byla poprvé v továrně vyrobena vozítka pro děti, která měla ocelový rám a rukojeť.

Ovšem historie kočárků jde mnohem dál. Na začátku stál určitě vynález dřevěných kol k dopravě nákladu pro potřeby v zemědělství a znali je už před 3500 lety staří Sumerové. Druhý vynález, který ovlivnil vznik dětského kočárku, byl vývoj koše (korby). Představte si, že nejstarší známý exemplář napodobeniny dětského kočárku se našel v Řecku během archeologických vykopávek a pochází z roku 450 n. l. Na vesnicích se zase kočárek vyvíjel postupně z žebřiňáku... Nejstarší dochovaný kočárek pochází z Velké Británie (byl zhotoven ve stylu miniaturního kočáru) a vynalezl ho podle pramenů zahradní architekt William Kent pro malého vévodu z Devonshiru v roce 1730. A jak vypadal? Místo držadla měl opratě a malého šlechtice v něm tahala koza. Novinka ale měla úspěch a sériová výroba prvních kočárků dostala zelenou.

Kočárky si začaly pořizovat šlechtické rody po celé Evropě a jednalo se o luxusní, bohatě zdobené zmenšeniny kočárů. Dovolit si je mohli jen ti nejbohatší. Koncem 18. století opratě nahradila držadla, aby kočárek mohli tlačit rodiče (tehdy spíše chůvy). V roce 1840 si tři exempláře koupila dokonce britská královna Viktorie, a nechtíc tak rozpoutala kočárkové bláznovství – každý najednou musel kočárek mít. Když ho má královna, tak my přece také... Prvním sériovým výrobcem těchto královských vozítek byl Angličan Lewenson, který v roce 1840 založil továrnu na výrobu dětských vozítek Lewenson-syn. Průlom ve vývoji kočárků nastal v roce 1889 díky vynálezu Williama H. Richardsona z Baltimoru. Nechal si totiž patentovat polohovatelný kočárek, ve kterém už dítě nemuselo „jen“ ležet, ale mohlo i sedět, čelem k matce. Snížil se také podvozek a přibyly nožní brzdy.

V roce 1898 otevírá William Wilson v Anglii ve White House Street velkou továrnu a začíná používat slavný název výrobků Silver Cross. Tahle značka se brzy stala favoritem na trhu a zároveň synonymem pro eleganci a luxus. Na evropském kontinentu a v ostatních částech světa se kočárky vyvíjely mnohem pomaleji, přičemž svět stejně kopíroval ty anglické.

Kočárky u nás

I v našich krajích se nejdříve děti vozily v tzv. „pojízdných bednách“, které si pořizovaly bohaté rodiny. Nejstarší vyobrazení klasického dětského kočárku u nás se objevilo v příloze časopisu Květy v roce 1869. Koncem 19. století byly velmi oblíbené kočárky pro větší děti na tříkolovém kovovém podvozku, (takové novodobé trojkolky), s koly buď loukoťovými, nebo kovovými s dráty, s korbičkami vyplétanými proutím nebo dřevěnými, které byly doplněné textilní (většinou sklopnou) stříškou. Kromě toho se začaly vyrábět i kočárky loutkové – pro panenky. S přelomem století se začaly vyrábět kočárky na vysokém kovovém podvozku většinou s nestejně velkými předními a zadními koly, s pásovým, později řemínkovým pérováním, s mělkými korbičkami (proutěnými s různými vzory nebo dřevěnými s malovaným či lepeným ornamentem) a sklopnými koženkovými stříškami. Kočárky byly v této době skutečně krásné po všech stránkách – designově, barevně i co do technických parametrů.

Oblíbený byl sportovní kočárek, který vypadal jako trakař. Ve dvacátých letech minulého století se pak začaly kočárky vyrábět po celém světě. Populárním se stal skládací kočárek, který byl celý buď ze dřeva, nebo z voskovaného plátna. Přišly do módy také kočárky na nízkém podvozku, téměř u země, které měly malá drátěná kolečka a závěsné pérování.
Korba vypadala také jinak – mělkou vystřídala hluboká, prostorná, ze dřeva nebo překližky. Střecha zůstala sklopná, ale zmizely záclonky a řasení kolem obvodu střechy – velmi oblíbené byly tmavé barvy. Tmavé kočárky byly „in“ až do poloviny třicátých let, změnilo se jen pérování z řemínkového na spodní pomocí čtyř spirálových pružin.

Od poloviny třicátých let se kočárky začaly vzhledem přibližovat automobilům. Válečná éra výrobu trochu pozastavila – místo kočárků se v továrních halách vyráběly zbraně. Výrobci, kteří kočárky vyráběli nadále, se zaměřovali spíše na ty luxusnější (z náhražkových materiálů, jako byly papírové provázky nebo sláma). Vzhledově se ale stále podobaly těm meziválečným.

Poválečné období

Naši tatínkové a maminky jezdili právě v těchto kočárcích – dnes již legendárních „osmipérácích“. Jak vypadal tenhle kočárkový skvost? Byl na nízkém podvozku, měl spodní (později boční) osmispirálové pérování a v prošívaném či pleteném provedení s kovovou konstrukcí se udržel až do doby, kdy světem hýbalo hnutí hippies. Během první poloviny šedesátých let byly osmipéráky pořád v módě a kromě toho se kupovaly také „kukaně“ (viz boxík). Ovšem rok 1960 přinesl také nový typ kočárku – prodloužený, prošívaný, užší a lehčí, s tzv. průběžnými hliníkovými blatníky. Po dvou letech se na chodnících objevila tzv. vanička, což byl koženkový kočárek s oválným tvarem korby a s pérováním pomocí čtyř tažných pružin. V té době také došlo k nejvýraznější změně v podvozku za posledních čtyřicet let – začal se zvedat od země, pružinové pérování se nahradilo kovovým závěsným a „sporťáky“ si zachovaly spirálové pérování. A co se maminkám v této době také nabízelo, byly nové kočárky s bočnicemi z lisovaného PVC.


Nejoblíbenější kočárek

Na výsluní se udržel nejdéle a byl mezi rodiči nejpopulárnější. Označoval se jako „kukaň“ a svoji éru zahájil v roce 1936. Korbička byla celoproutěná, většinou bílá, a střecha čalouněná koženkou. Kočárek měl rourový nárazník se zvláště silným držadlem a celochromovanou konstrukci se šesti spirálovými péry. V roce 1936 jej uvedla na trh firma HIKO, o rok později pak firma LIBERTA.


Tip redakce: Chcete se pokochat historickými kočárky? Pak zajeďte do Regionálního muzea v Mělníku, kde najdete zdokumentovaný vývoj kočárků od poloviny 19. až po šedesátá léta 20. století ( www.muzeum-melnik.cz ). Podstatná část sbírky historických kočárků manželů Holáskových je vystavena také na zámku v Náměšti na Hané poblíž Olomouce. (http://zamek.namestnahane.cz).

Témata: Časopis Maminka, Rodina, William Kent, Podstatná část, Oka, Nový typ, Korba, Devon, Bláznovství, Oválný tvar, SILVER CROSS, Liberta, Půlroční miminko, Zahradní architekt, Silver, White House, Britská královna, Střecha