Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Vrať se, až se uklidníš! Tahle věta nic neřeší. Jak zkrotit dětské nálady?

7. 10. 2020
Vrať se, až se uklidníš! Tahle věta nic neřeší. Jak zkrotit dětské nálady?
Napadlo vás někdy, co všechno může ovlivňovat náladu a emoční rozpoložení dětí? Překvapují vás jejich nečekané reakce nebo marně luštíte nevyzpytatelné chování, které předvádějí?

Proč pořád tak zlobí? Co se mu stalo, že v jednom kuse vyvádí a vzteky rozbíjí hračky? Co máme dělat, aby se dennodenně neurážel, nekňoural a nebojkotoval naše snažení? Vážně si myslí, že křikem nebo fňukáním si vynutí všechno, co zrovna chce? Děti jsou gejzírem všech možných emocí. Jak si s nimi poradit a přitom nic moc nepokazit je důležitým úkolem (a mnohdy obrovskou výzvou) pro každého rodiče. 

Nebreč! Tiše! Dětské emoce neumíme řešit. Proč se jich tak bojíme?

Jak vám to mám jenom říct?

„Malé děti mají extrémně bohatý emocionální svět, do kterého máma s tátou nemají přístup, i když by často moc chtěli. Pláč, smích, vztek a další projevy jsou jejich hlavními komunikačními prostředky. Obvykle k tomu, aby něčeho dosáhly. Následně pak vzniká reakce na projevy jejich emocí. Například, když dítě pláče, některý rodič ho okřikne, jiný je klidný, další reaguje vztekem nebo ignorancí. Způsob, jakým rodiče přistupují k emocím svého potomka, jak se k němu chovají, ovlivňuje jeho pocity – zda se cítí přijímaný, odmítnutý, v bezpečí, přehlížený a tak dále. Děti nemají ještě emoce zcela pod kontrolou, a i když je třeba umí krásně popsat, teprve se seznamují s tím, co prožívají, co cítí. A máma s tátou můžou ovlivnit, jak budou zvládat emoční stres později,“ říká Iva Kyselá, zakladatelka a lektorka Akademie rodičovství.

Bezpodmínečné přijetí

Tím nejdůležitějším, co může rodič svému dítěti dát do života, je, aby zažívalo pocit, že je přijímáno. Což je nejtěžší tehdy, když se nechová podle představ a očekávání (pláče ze všech sil v kočárku, protože chce běhat, vzteká se v plné tramvaji, nechce psát domácí úkol a už vůbec nechce uklidit v pokojíčku). Milující rodič, který se umí napojit na potřeby dítěte, umožní prožívat emoce přirozeně. Vychovává jedince, který je schopný postupně zvládat emočně vypjaté situace (frustrace) a pochopit, že jsou běžnou součástí života. „Důležitá je kvalita emočního prostředí, které vytvářejí rodiče.

Citově vřelé prostředí, tedy takové, kde se pocity sdílejí, pojmenovávají, zrcadlí, buduje emoční inteligenci. Děti se tak učí rozeznat svoje pocity i pocity druhých, regulovat je, být empatické. Nikdy nesmějí mít pocit, že si musí lásku rodičů zasloužit, musí být milované a přijímané přesně takové, jaké jsou, se vším, co k nim patří,“ zdůrazňuje psycholožka a speciální pedagožka PhDr. Eva Šimotová.

Hysterický záchvat: Zvládněte ho bez stresu! Tohle na vzteklouny platí

„Vrať se, až se uklidníš!“

„Vůbec nemusí platit, že když děťátko pláče, něco se mu děje, a když se směje, je spokojené. Dětský vnitřní svět je mnohem pestřejší. Poplakat si je v pořádku, vyvztekat se také. Většina rodičů chce, aby jejich potomek byl spokojený a šťastný. A dělají vše pro to, aby se smál, vyjadřoval radost. Pláč a vztek do toho moc nepatří. Máme-li teorii, že dítě je spokojené a šťastné jen tehdy, když navenek vyjadřuje příjemné emoce, tak se to bude máma snažit zařídit, a když bude dítě vyjadřovat jiné emoce včetně pláče, bude se obviňovat, že to zařídit nedokázala. Často začne ještě více rozvolňovat hranice, jen aby se nemusela dívat na vztekající se a plačící dítě. To však postupně nebude muset nic překonávat a bude ochuzeno o ty nejpříjemnější pocity – zažívat úspěch a vnitřní radost, jsem dobré‘,“ je přesvědčena Iva Kyselá. Obzvlášť rodiče „kontroloři“ mají představu i o tom, jak by se jejich ratolest měla cítit! Jako by nás šťastným, veselým či smutným dělaly věci zvenku. Děti se nepotřebují cítit podle něčích představ a společenských norem, potřebují být přijímané se všemi svými emocemi. Pak se nestane, že jako dospělí řeknou: „Já žádné emoce navenek projevovat neumím.“

Režim a rituály

Pravidelný denní řád a opakované rituály přinášejí dětem pocit bezpečí a jistoty („vím, co mě čeká, znám to“). Řídí se vnitřními hodinami, čas dospěláků jim nic neříká. Jedním z důvodů, proč děti pláčou, je, že se bojí. Nevědí, co přijde a jestli to zvládnou. Proto potřebují několik opěrných bodů – ranní přitulení, oběd, spánek, procházku, večerníček, čtení před spaním, mazlení a hlazení… A ještě jeden důležitý vzorec bychom jako rodiče měli dětem nabízet, a to svou důslednost.

Tohle na ně platí! Tři tipy, které zabraly na vztek u tří synů:

Vichřice jménem přetažené dítko

Osvojte si jednu praktickou schopnost, a to odhadnout, kdy je čas na odpočinek. U dětí je důležité sledovat signály, kterými dávají najevo únavu (mnutí očí, zívání, mrzutost). Pokud toto propásnete, může se potomek takzvaně „přetáhnout“. Zdá se, že je plný života, často dovádí, vybírá si aktivní zábavu, je obtížné ho usměrnit a zklidnit a často pak trvá, než opravdu usne. V těchto případech už ale funguje na dluh.

Dlouhodobý nedostatek spánku má jednak vliv na náladu dítěte, jednak může ovlivňovat jeho zdravý vývoj. Chybí totiž uspokojení jedné ze základních potřeb. Takové děti pak mohou zaostávat za vrstevníky.

Respektovat a být respektován: Proč některým tato metoda nefunguje?

Ach jo, už zase někam musím!

Co může způsobit „přetěžování“ dítěte, jakkoli prováděné s těmi nejlepšími úmysly (bude mít hodně kroužků nebo sportovat, aby nemělo „čas na blbosti“)? Ambice rodičů někdy způsobí, že i školkové či čerstvě školní dítě má hned několik kroužků. Rodič tvrdí, že ho to baví a je přece fajn, když se může rozvíjet. „Proč by ho to mělo zatěžovat, když si jen hraje, myslí si často rodiče. Protože si hraje řízeně. Celý den je někým směrováno, kontrolováno a nemá prostor pro spontánní hru. Předškolní věk je úžasně kreativní, a když už v tomto věku převažuje model organizování času rodičem nebo jinou autoritou, dítě se ochuzuje o vlastní přemýšlení. O rozvoj vlastní kreativity. Přitom právě ve chvílích, kdy z hlediska dospěláků nedělá nic, dělá vlastně nejvíc. Přemýšlí totiž intenzivně, co by udělat mohlo. Často to jsou z pohledu rodičů lumpačiny nebo nesmysly, ale pro dítě jsou to zásadní aktivity. Vymyslelo je samo a to je to, co jeho osobnost formuje,“ říká Iva Kyselá.

Článek vyšel v časopisu Maminka a byl redakčně zkrácen. Aktuální číslo si můžete koupit na ikiosek.cz/maminka. Tady si můžete objednat i předplatné s dárkem.

Témata: Děti, Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Batole, Spánek, Předškolák, Rodiče, Vztek, Pláč, Emoce, Iva Kyselá, Pocit, Akademie rodičovství

Mohlo by vás zajímat
Holky a kluci vypadají v děloze stejně! Kdy se jejich pohlaví začne lišit?
Bez cenzury a hlavně vtipně: Život s malými dětmi přesně takový, jaký je
Tohle nejím! 40 vážně podivných důvodů, kvůli nimž děti odmítají jídlo
Strií se nezbavíš, už se nevyspíš! Tohle těhotným neříkejte, radí herečka Arichteva
Zimní děti versus ty letní: Datum narození ovlivňuje zdraví i charakter
Markéta Konvičková má holčičku: Má svoji hlavu, už chtěla být s námi
Nejdojemnější fotka týdne! Náhradní matka doma porodila syna nové rodině
Bez plenek, bez hraček a bez pravidel! 15 slavných matek se zvláštními výchovnými metodami
Výborný domácí chleba i bez pekárny - vyzkoušejte náš recept!

Horoskopy

Býk Milujete zábavu a prahnete po nových vědomostech. Většinou to není vaše cesta, ale nyní to tak cítíte.…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Nina, Rafaela





Aktuální vydání

Aktuální číslo časopisu

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Výhodné předplatné

Objednat předplatné