[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Možná si, milé čtenářky, vzpomínáte na dilema budoucí maminky Kláry, která se nám svěřila se svými obavami z porodu koncem pánevním. Klára se po doporučení primáře malé porodnice, kam docházela na předporodní kontroly, rozhodla, že navzdory přesvědčování svého gynekologa bude rodit císařským řezem. Primář byl na „její straně“ a ostatně i celkový přístup porodnice byl v podobných případech nakloněn spíše operativnímu porodu. A to i přes to, že Klára i nenarozené děťátko splňovaly všechny předpoklady k tomu, aby se porod uskutečnil přirozenou cestou. Jenže Klára měla nejen všechny předpoklady, ale také velký strach, který není při porodu vůbec dobrým společníkem. Nakonec byl tedy stanoven termín příjmu i plánované operace. Jenže vše nakonec dopadlo jinak…
Klára byla klidná, smířená s operativním porodem, do porodnice bylo vše sbaleno, výbavička nakoupená. Večer před hospitalizací si s manželem zašli na večeři a prožili velmi příjemný večer bezdětného páru. Klára si dokonce dala 1dcl oblíbeného bílého vína, domů šla s velice povznesenou náladou. Noc však měla neklidnou, „malý Buddha“ (jak mu Klára přezdívala), který obvykle vyrovnaně a zarputile seděl v její děloze se neuvěřitelně vrtěl. „Možná jsem si neměla dávat to víno!“ říkala si Klára, a upřímně se těšila do porodnice.
Vstala brzy, umyla se a jako každý den uvítala ráno jogínským Pozdravem slunci. Józe se věnovala 3 roky a ranní sestavu (nyní upravenou pro těhotné) cvičila celé těhotenství. Jenže Pozdrav se poněkud zvrtl, „Buddha“ dělal v břiše kotrmelce (možná prováděl vlastní sestavu), až se Kláře udělalo nevolno. Do porodnice odjížděla se smíšenými pocity a lehkou nevolností, bystrá ženská intuice ji navíc napovídala, že je něco jinak.
V porodnici vládl klid, žádný porod zde aktuálně neprobíhal, na běžné kontrole bylo jen několik maminek. Při příjmu Klára asistentce říkala o ranní příhodě, pozorná sestřička Kláru vyšetřila, natočila monitor a zavolala primáře. Cosi si špitali, primář Kláru opět prohlédl, prohmatal a nakonec prohlásil: „Milá maminko, řezat se nebude, ještě si pro sichr skočte na ultrazvuk, ale ten váš Buddha konečně provádí tu správnou ásanu.“ Aby překvapení nebylo málo, praskla cestou z ultrazvuku Kláře voda. Když stékala na podlahu výtahu, dala se Klára do pláče. Bylo toho na ni moc. Díky vlídným sestřičkám se ale rychle vzpamatovala, v podstatě ani neměla na vybranou – miminko se začínalo evidentně hlásit o slovo a za 8 hodin od prasknutí vody byl „Buddha“ na světě!
Pravděpodobně ne. I když některá podpůrná cvičení zaměřená na to, aby se plod v bříšku přetočil do porodní pozice, využívají cviků podobným tzv. kočičím hřbetům, které jsou částem zmíněné jógové sestavy podobné. To, že se miminko spontánně otočí až na konci těhotenství, je sice neobvyklé, ale rozhodně ne nemožné, což dokládají i některé zkušenosti překvapených maminek.