Všechny mé kamarádky jsou bezdětné. Nemáme si najednou co říct

Měla jsem na mateřské naprostý opak, strašně jsem si ráda povídala s bezdětnými kámoškami...jinak bych se asi zbláznila a slovník by se mi zúžil na brm brm, aa a bác.

Tak tomuhle se trefně říká "místo mozku chrastítko" no potěš - popravděřečeno, ač dítě mám, nepředpokládám, že by moje nejdříve těhotenství a následně mateřství zajímalo kohokoliv jiného než blízkou rodinu - tj otce a prarodiče mé dcery. A - přestože dítě mám, neumím si představit otravnější téma než omílané noční bdění, krkání, prdíky, spinkání a slintání dětí. Jakýchkoliv, včetně mého vlastního. Proč by, proboha, mělo kohokoliv zajímat, jak dlouho jsme čekala, než si dítě po jídle brkne? A že Monice volají kamarádky a zvou ji do kina či na chvilku do kavárny? Zřejmě ji mají rády a chtějí jí pomoct se na chvíli odreagovat, dostat se taky do jiného světa než je svět prdíků jejího miminka, chtějí se s ní vidět a pokecat si v klidu, bez miminka, které má, přiznejme si, obvykle nejen vysoké nároky na pozornost matky, ale i velmi průrazné metody jak se oněch nároků domoct. Zkrátka - s miminem se klidné popovídání konat nebude. A Monika se ještě diví, jak jsou její kamarádky sobecké, a jak jsou hloupé, když jim nedojde problém "kam s miminkem". Nuž - kam? Podle všeho dítě nemá otce, který by se postaral a prarodiče žijí daleko. Pak jsou dvě řešení. Domluvit se s kamarádkama s větším předstihem a požádat babičku o pár dní návštěvy (a výpomoci) nebo si najmout paní na hlídání. Na ty dvě hodinky jednou za půl roku člověk ušetří i z mateřské..... Anebo lze prostě sedět doma a fňukat, že se ostatní nerozplývají blahem nad mým dítětem několik hodin denně a že jak mohou být tak sobecké a zvát mě do kiny, když vědí, že mám dítě. To je totiž nejlepší cesta k tomu, jak se dopracovat stavu "vlastně mi dítě ve všem překáží a nikdo ho a potažmo ani mě nemá rád". A ten by mohl být jak pro matku tak pro jejího za nic nemohoucího potomka opravdu dost škodlivej

Já měla naprosto stejný problém, na jednou nikoho nezajímalo co dělám či co budu dělat, jak se těším a co bude dál. Po porodu se přišli podívat na miminko a tím to skončilo. Nikdo v mém okolí koho jsem znala dítě neměl a upřímně já už nevěděla co si snimi říct, téma jak jsem prokalila celou noc mě nelákala, ani kdo s kým spí či nespí a témata co dříve byli běžnou součástí jsem nevyhledávala. Začal jsem se tedy bavit s mamkami na hřišti, je jich tam spoustu kterých nemůžu vystát ale najde se tam i dobrá duše. Podle mě by mělo zajímat matku především její dítě a že se baví jak v noci nespí a co ho trápí je normální. Spousta maminek mi poradili různé fígle s dětmi a pak i já časem mohla radit. Je mi 27 a děti mám tři a nedokážu si představit že bych se o nich bavila míň jak 80% jaké hokoliv rozhovoru. Někdo tady psal že od toho jsou příbuzný, nikdo se ale neptal zda je máte. Já jsem bez rodičů od 10 let a těžko budu sedět před hrobem a vykládat jim o dětech, tchýni mám ráda ale nemusím s ní furt klábosit, manžela mám suprového jen je od rána do večera v práci a když večer přijde je už unavený a já taky na delší pokec není nálada a proto chápu že si někdo chce o dětech pokecat s přáteli!!! Doufám že nějakou kamarádku najdete :)