[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Karanténa a s ní spojené zavření škol nám toho docela dost ukázaly. Mnoho rodičům třeba to, jakým způsobem se jejich děti učí a které způsoby přijímání nových informací jim sedí a které nikoliv.
"Pokud porozumíme individuálním potřebám svých dětí při procesu učení, pomůže to nejen jim, ale i nám, rodičům," vysvětluje Jolana Dočkalová z Asociace neformálního vzdělávání (ANEV).
Podle ní se mohlo zdát, že domácí škola – která ve většině rodin pokračuje dál – je nejnáročnější pro dospělé. Celodenní péče o děti i školou povinné, domácí výuka, vaření pro celou rodinu, zjištění chodu domácnosti, někteří z nás mohou nebo musí pracovat z domova… Koordinace je velmi náročná a času je málo, nervy často pracují na plné obrátky.
Ale co děti? Vytrženy ze svých režimů, ze sociálních kontaktů, od vyučujících i spolužáků, bez kroužků – on line probíhala nebo probíhá jen část z nich.
"Rozvoj našich ratolestí zůstal do velké míry u nás, na rodičích. A to nejen v počítání, psaní, přírodopisu nebo fyzice, ale i v dalších disciplínách, jako jsou kreativita, osvojování nejrůznějších dovedností, utváření názorů a postojů, komunikační dovednosti nebo týmová spolupráce," připomíná Jolana Dočkalová.
Tyto takzvané "soft skills" si děti za běžného režimu rozvíjejí nejen ve škole, ale do velké míry hlavně během mimoškolních aktivit, třeba ve skautském nebo turistickém oddílu či při sportu. Ale jak to bylo v době karantény a jak nyní, při stávajícím stále omezeném režimu? "Děti se tyto dovednosti prakticky učí hlavně od nás," upozorňuje Dočkalová.
Jednoduše pozorováním jak my, jejich rodiče, reagujeme na stres, jak zvládáme nečekané situace, jak si řídíme svůj time management, náročnější diskuze, argumentaci a podobně. Téměř vše se nyní odehrává v našich domovech. A téměř vše také naše děti vnímají, i když ne vždy si to my uvědomujeme a ne vždy chceme, aby tomu tak bylo.
Berme dobu koronavirovou jako jedinečnou příležitost učit se tady a teď, z reálných situací, mluvme s dětmi o tom, jak společně celou situaci zvládáme, co je pro koho těžké a v čem si můžeme vzájemně pomoci.
A nebojme se přiznat chybu, doporučuje Dočkalová – když se nějaká stane, vždyť i z nich se toho můžeme všichni hodně učit. Berme současný stav jako příležitost lépe poznat naše děti, jejich silné stránky a oblasti, v kterých potřebují naši podporu a pomoc.
Pokud máte doma dětí víc, berte to jako skvělou příležitost pozorovat, zda děti přistupují k učení odlišně. Krátký teoretický vhled nám pomůže rozkrýt čtyři kategorie, dle kterých lidé (děti, ale i dospělí) volí různé postupy, když se učí něco nového.
Čtyři druhy přístupů k učení
Teorie čtyř stylů učení má v odborné veřejnosti své zastánce, ale i odpůrce. K čemu vám a vašim dětem její znalost může být? Díky ní si třeba uvědomíte, že různé preference ve způsobu, jak se vaše děti učí, mohou ovlivňovat výsledek společné práce, společného učení. Je také nutné podotknout, že většina z nás i našich dětí kombinuje tyto styly učení a není nikdo zcela vyhraněný. Někdy se dokonce s věkem i mění naše preference.
Pozorujte a učte se od svých dětí, a pokud o to budou stát, tak se učte s nimi a nezapomeňte, že nejdůležitější hodnotou je společně strávený čas.
Pokud vás text o stylech učení i neformálním vzdělávání zaujal a chcete se dozvědět víc, nahlédněte do Slabikáře neformálního vzdělávání (ke stažení zdarma na stránkách ZDE , tištěnou publikaci zle objednat tamtéž.
Asociace neformálního vzdělávání (ANEV) sdružuje zkušené pracovníky s mládeží, školitele, projektové manažery i kouče, kteří dlouhodobě působí v neformálním vzdělávání v práci s mládeží. ANEV podporuje kvalitu práce s mládeží vzděláváním pracovníků s mládeží, mapováním inovací a evropských trendů, sdílením dobré praxe v oboru v mezinárodním i národním kontextu a propojováním přístupů neformálního a formálního vzdělávání.