[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když bylo synovi půl roku, hledala jsem slečnu na občasné odpolední hlídání. Žádné zvláštní drama, ale i když se jednalo o občasnou akci, chtěla jsem mít jistotu, že bude syn v dobrých rukou. Podala jsem si inzerát neutrálního znění a během pár hodin jsem byla zavalená lavinou odpovědí, ze kterých jsem si vybrala tři kandidátky.
Pozvala jsem je k nám domů tři odpoledne za sebou, abychom si popovídaly a zjistily, co a jak. Jako první se dostavila platinová blondýnka s parfémem tak silným, že zamořil na dobu několika hodin celý byt včetně chodby. Vlastnila pozoruhodně dlouhé, umělé a ostře růžové nehty, které jí poměrně dost ztěžovaly manipulaci s miminkem. Na mou otázku, proč chce vlastně hlídat děti, laškovně zacvrlikala: „Ale chci se jen nějak zabavit. Přítel je totiž fotbalista a má našlápnuto bejt hodně slavnej a bohatej, tak abych se nenudila.“
Jako druhá dorazila studentka, která jen netečně seděla na pohovce a ostentativně ignorovala syna, který si hrál asi půl metru od ní. Dokonce mi chvílemi připadalo, že veškerou svou energii vynakládá na to, aby na něm nespočinula ani jedním pohledem. Když už bylo ignorování společensky neúnosné, zdráhavě ho pochovala, přičemž ho držela podobně, jako by to byla nášlapná mina. A pak přišla Pavla. Jako jedinou z těch tří ji napadlo, že by si mohla po cestě hromadnou dopravou umýt ruce před tím, než sáhne na miminko. Ačkoli se nepovažuji za žádnou hygienickou fanatičku, bylo to gesto vyjadřující úctu i zodpovědnost. Zajímalo ji, co má syn rád, co ho baví i co od hlídačky vlastně očekávám. Byla to chůva s velkým CH a dodnes se nemůžu rozhodnout, jestli ji víc miloval syn, nebo já. Byla skvělá a záviděli nám ji široko daleko.
Vybrat chůvu, které svěříte svůj největší poklad, není zkrátka nic jednoduchého. Zjišťovali jsme, jak zvýšit šance, že budete mít úspěch.
Doby, kdy byly chůvy a slečny na hlídání výsadou zbohatlických paniček, jsou už pryč. Poptávce po hlídačkách nahrává nejen zvyšující se počet žen, které se (třeba jen na částečný úvazek) vracejí do práce ještě před tím, než jejich dítě dosáhne školkového věku (samozřejmě za předpokladu, že ho vůbec do přeplněných školek vezmou). Svou roli hraje i skutečnost, že senioři žijí čím dál tím aktivnějším způsobem života a stále více rodin tak má babičky a dědečky, kteří se do hlídání vnoučat nijak zvlášť nehrnou. Ostatně ještě v roce 1999 podle sociologických průzkumů víc než sedmdesát procent prarodičů souhlasilo s tím, že děti jsou na prvním místě a je potřeba s nimi pomáhat a udělat pro ně maximum. V roce 2008 už to bylo ale jen něco málo přes polovinu.
Sociologové zkrátka upozorňují na to, že zatímco dřív se hlídání prarodičů považovalo za automatickou záležitost, v současné době se klade důraz na dobrovolnost. Tedy ani skutečnost, že babička bydlí za rohem, neznamená, že bude automaticky a povinně hlídat vnoučata. Zájem o slečny či paní na hlídání tak stále roste. Pořád požadujete, aby byla spolehlivá, mohla jste jí důvěřovat a nechávala jí své dítě bez obav a starostí. V současné době jsou na trhu stovky agentur, které hlídání nabízejí, a vybírat se dá z tisíců soukromých inzerátů.
Dřív, než se do hledání chůvy pustíte, ujasněte si, co vlastně očekáváte, co je pro vás důležité a kde jste ochotná trochu slevit. Pokud vám jde jen o to, aby vám někdo večer počkal u dětí, zatímco jdete do divadla, zřejmě bez problémů vystačíte se zodpovědnou studentkou. Jestliže máte od chůvy i jiná očekávání, například chcete, aby dítě rozvíjela, vychovávala nebo třeba vzdělávala, budou tím úměrně vzrůstat i vaše požadavky na její osobnost i kvalifikaci (podle průzkumu z roku 2017 jsou sazby za anglicky mluvící chůvu přibližně dvojnásobné).
Přirozeně nejlepší referencí je osobní doporučení a můžete proto nejprve zkusit „rozhodit sítě“ mezi svými přáteli a známými. Možná má někdo z nich v příbuzenstvu nebo okolí šikovnou babičku, tetičku nebo kamarádku, která si ráda přivydělá. Tímto způsobem našla svou vysněnou chůvu i moje kamarádka Magda, matka dvou kluků ve věku tři a pět let: „Manželovi už maminka zemřela a moji rodiče žijí na druhém konci republiky. Stěžovala jsem si kolegyni v práci, že si nemůžeme dojít ani na večeři, protože nemáme kam dát kluky a ona mi doporučila svou sousedku, která už je v důchodu, ale pracovala jako zdravotní sestra na dětském oddělení. Okamžitě jsme si vzájemně padly do oka a z jednorázového hlídání se brzy stala pravidelná výpomoc. Kluci ji zbožňují, jako kdyby byla jejich pravá babička, a Miládka je zase šťastná, že může uplatnit své opatrovnické sklony. “
Další možností, jak najít svou vysněnou chůvu, je inzerát nebo poptávka v agentuře. Kromě toho, že samozřejmě můžete zadat vlastní inzerát a v něm specifikovat své požadavky, existují na internetu i stránky Hlídačky.cz, které fungují jako jakési tržiště paní na hlídání. Ty už v roce 2013 založili tři studenti informatiky s cílem propojit hlídačky a rodiče, kteří hledají pro své děti chůvu. V současné době je na stránkách zaregistrováno víc než sto padesát tisíc hlídaček a rodin, které potřebují hlídání pro své děti.
Pomocí jednoduchého formuláře zadáte místo, kde hlídání dětí poptáváte, a pak už jen vybíráte mezi inzeráty. Navíc jsou u jednotlivých inzerátů i reference ostatních uživatelů (ale i požadovaná cena za hodinu hlídání), což vám může významně zjednodušit a urychlit výběr. Výhodou výběru přes agenturu oproti soukromému inzerátu by také mělo být ověření a záruky, které spolehlivé agentury u chův poskytují. Kromě toho agentura snáze vyřeší neočekávané situace, kdy hlídačka například onemocní, a pošle vám místo ní náhradu.
Článek vyšel v časopisu Maminka. Aktuální číslo si můžete koupit na ikiosek.cz/maminka. Tady si můžete objednat i předplatné s dárkem.
Nebojte se uchazečky zeptat na cokoli, co vás zajímá. Kromě kvalifikace a zkušeností ji klidně můžete vyzkoušet, jak by jednala v modelových krizových situacích, a z toho poznat, zda se vaše názory na výchovu dětí shodují a budou kompatibilní.
„Radeček je cholerik a vztekloun odmalička a když jsem pro něj vybírala paní na hlídání, věděla jsem, že to musí být člověk, který dokáže nastavit jasné hranice a bude důsledně trvat na jejich dodržování,“ vyprávěla mi Soňa, která pracuje ve vysoké vedoucí pozici v nadnárodní firmě a dobře ví, co chce.
„Nejdřív jsem se sešla se starší paní, kterou mi vytipovala agentura. Vypadala jako pohádková babička, byla strašně milá a laskavá, ale když jsem se jí zeptala, jak by řešila situaci, kdy se jí skoro čtyřleté dítě zastaví na přechodu uprostřed tříproudé silnice, odmítá jít dál a dělá scény, jen vykulila oči. Koktala něco o tom, že by se snad domluvili nebo že by počkala, až se trochu uklidní. V tom okamžiku jsem věděla, že to nebude fungovat, protože by Radečka nikdy nezvládla.“
Klidně se zeptejte i na modelový program, který by pro vaše děti připravila na odpoledne venku i v obýváku. Na tom, jak by trávila s dětmi volný čas, můžete opět lépe poznat, zda se vaše představy podobají. Nerozpakujte se také požádat o předložení průkazu totožnosti. I když vám to může připadat poněkud žinantní, uchazečku by to rozhodně nemělo nijak urazit ani pohoršit. Měla by bez problémů chápat, že si jen těžko pustíte do domácnosti cizího člověka, o kterém vůbec nic nevíte.