Výchova dětí k vlastenectví. Dítě přejímá životní styl, kulturní a politické vědomí svých rodičů

Vlastenec je podle základních definic někdo „s emočně kladným a podporujícím vztahem ke své zemi“, je to člověk, kterému je vlastní „oddanost rodné zemi“… Ale ať se na to dívám, z jakého chci úhlu, mám pocit, že pro nás tyhle věci dneska moc neznamenají. Kde se původní obsah vlastenectví ztratil? „Vlastenectví v tom smyslu, v jakém o něm mluvíte, dostalo ránu pochopitelně po druhé světové válce a během totality,“ vysvětluje socioložka Mgr. Jana Černoušková. Muselo se to stát, za tehdejších okolností to bylo logické. Stejně jako je logické to, že pokud o něm chceme mluvit dnes (tak, abychom mu rozuměli my, a hlavně, aby jej pozitivně vnímaly naše děti), potřebujeme jej chápat v aktuálním kontextu. A ten naznačuje, že vlastenectví znamená především uvědoměmí si historických kořenů, znalost toho, kdo jsem, kam patřím, proč jsem, kdo jsem. „A tedy spíš než o tom, zda budeme vychovávat malého vlastence, pojďme mluvit o tom, že je potřeba vychovávat (sebe)vědomého člověka, osobnost, jejíž součástí je vědomí si kořenů, tradic, zvyků, historie i místa, kde žije…“ konstatuje socioložka.

To se naučí ve škole, ne?

Chápu, že asi čekáte, že takové ty dějepisné souvislosti načerpají děti ve škole. Prvouka, vlastivěda, dějepis je seznámí s význačnými státníky, milníky, které stály za zrodem české státnosti, a pak je vždycky zaručeně potěší státní svátky a s nimi volno od vzdělávání. Ale žádné osnovy k tomu, aby z dítěte vyrůstal člověk vědomý si svých kořenů, nemůžou stačit. To můžeme obsáhnout jen my, rodiče, prostřednictvím výchovy. „Předávání takových hodnot je totiž otázkou celoživotního procesu. Ten předpokládá celoživotní rodičovský růst a schopnost předávat dítěti vhodné výchovné hodnoty už odmalinka. Jednoduchým sdílením názorů a popisováním světa v souvislostech, které by mělo začít na jediném místě tak, že se budete koncentrovat na samotnou rodinnou historii. To je to, co ztrácíme. Čteme si příběhy z celého světa, ale když se dětí zeptáte, co dělala babička, nevědí. A přitom právě na rodinnou historii se teprve hodí navazovat historie obecná,“ objasňuje Jana Černoušková s tím, že jen když dětem vysvětlíte, za jakých podmínek babička vyrůstala, proč přišla její rodina po válce o majetek, proč byla chudá, dáte rodinným souvislostem souvislosti historické. Můžete na to napojit politickou výchovu, hodnotovou výchovu a pomalu dětem pomáhat vnímat vlastní kořeny. Navíc způsobem, který je bude bavit. „Protože přímá rodinná historie je pro děti nejen důležitá, ale právě i zábavná,“ potvrzuje socioložka.

V pokračování pro předplatitele také najdete

Po rodině je tu komunita

Rodná hrouda vs. širý svět

Jak vysvětlit dítěti, co je to politika

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací

Už mám předplatné. Přihlásit se