Maminka.czBatole

Výchova dětí v Čechách

Nenechte dítě vyrůstat jako dříví v lese jen proto, že si myslíte, že je ještě příliš malé, aby pochopilo pravidla a následky. Nikoli. I odborníci si myslí, že proutek by se měl ohýbat.. Máme tipy, které výchovu usnadní.
, Časopis Maminka
16. 3. 2010
Výchova dětí v Čechách

Děti se nerodí vychované, zdvořilé a poslušné. Zpočátku je pro ně přirozené chovat se podle pravidla „nejsilnější přežije“. A vaše nervy to nejspíš nebudou. Musíte proto své batole učit, jak má jednat správně a hlavně bezpečně, ať už jste nablízku či ne. Je nutné mu zkrátka implantovat do mozku paměťový čip „správného občana“ (Freud tomu říkal superego), který mu v každé situaci připomene, jaké chování je vhodné. A navíc, pokud budete postupovat správně, nemusí to nutně pro dítě znamenat nic násilného nebo nepříjemného. Máme pro vás skvělé tipy, které vašemu snažení pomohou a vaše dítě zázračně vychovají.

1 Měli byste vždy odhadnout další dětský krok.

Některé situace a určité okamžiky během dne spouštějí „špatné“ chování. Mezi nejčastější patří přechody z jedné činnosti na jinou (vstávání, usínání, ukončení hry před jídlem). Upozorněte proto dítě předem, co se bude dít, ať má více času se psychicky na změnu připravit. („Postavíš ještě jeden komín z kostek a jdeme obědvat.“)

2 Víte, co je opravdu důležité?

Jestliže během dne řeknete dvacetkrát ne, ztrácí to efekt. Proto rozlišujte velké, středně velké a malé problémy v chování, nad kterými nemá cenu se vzrušovat. Pokud totiž dokážete ty malé s klidem ignorovat, dítě zřejmě nakonec zjistí, že jeho křik s vámi nic nedělá, a samo s nimi velice rychle přestane. Příklad: Vaše batole začne vyvádět pokaždé, když si sednete k počítači, abyste si zkontrovala e-maily.

3 Nepodceňujte prevenci.

Upravte svůj dům tak, aby byl „přátelský k dětem“, a mějte od nich rozumná očekávání. Když totiž odstraníte ze stolku broušené sklo, vaše dítě přestane být vystavováno neustálému pokušení, aby jím házelo na zem. Berete-li rodinu na oběd či večeři do restaurace, vyrazte brzy, ať nemusíte čekat, až se uvolní stůl.

4 Stručně, jasně, výstižně.

Mluvte v krátkých větách. Pokud například dítě ubližuje psovi, místo obšírného vysvětlování stačí říct pouze: „Netahej psa za ocas!“ Jinak se vám může stát, že pozornost dítěte ztratíte.

5 Rozptylte pozornost.

To zřejmě děláte celý den. Často se však stává, že i když se snažíte dítě zaujmout jinou činností, stejně se pokouší vrátit k té původní, aby si vyzkoušelo, jestli mu to projde. Proto se nevzdávejte. I když dítě rozmotá během dne již desátou roli toaletního papíru, prostě jej z koupelny klidně odveďte a zavřete dveře.

6 Vysvětlete zákon příčiny a důsledku.

Dítě by se mělo naučit, jaké jsou přirozené důsledky jeho jednání, jinými slovy, jaká je příčina a jaký následek. Příklad: Dítě trvá na tom, že si vybere, jaké pyžamo si na noc obleče. (A toto vybírání samozřejmě trvá věčnost.) Potom je namístě mu vysvětlit, že tím, že si tak dlouho vybírá pyžamo, si také vybírá, že mu před spaním nebudete moci přečíst pohádku. Příčina: Dlouhé vybírání pyžama. Následek: Nebude čas na čtení.
Příště si možná pyžamo vybere mnohem rychleji nebo to nechá na vás.

7 Neustupujte před konfliktem.

Nikomu z nás není příjemné, když je v obchodě středem pozornosti upoutané na vztekající se dítko. Pokud jste však pevně rozhodnuti, že dítěti nekoupíte bonbonky, které právě chce, trvejte si na svém. Později budete rádi, že jste neustoupili.

8 Zabavte zlobíka...

Ano, je více než pravděpodobné, že kdykoli přestanete mít dítě pod dohledem (třeba připravujete večeři či telefonujete), váš andílek zrovna něco provede. Proto mu připravte nějakou zábavu (oblíbenou hračku, rychlou svačinku). Mně se například jednou stalo, že zatímco jsem telefonovala, můj syn snědl psovi jídlo z misky. Berte to jako poučení: Když nemáte na dítě zrovna stoprocentně čas a nepřipravíte mu nějakou aktivitu, buďte si jisti, že si samo nějakou najde. A výsledek může být opravdu až hrozivý.

9 Soustřeďte se na problém, ne jen a jen na dítě...

Vždy zdůrazňujte, že to či ono chování je špatné a nikdy neříkejte dítěti, že ono je špatné. Záleží vám přece na tom, aby především vědělo, že ho máte rádi, ale nelíbí se vám, jak se momentálně chová.

10 Nabídněte alternativní možnost výběru.

Dodá mu to pocit, že je důležité. Dejte si jen pozor, ať mu nenabízíte příliš mnoho variant. Příklad dobrého výběru: „Je na tobě, jestli si nejdříve obuješ boty, nebo oblečeš kabát.“ Víc ale rozhodně ne.

11 Nekřičte. Je to marné.

Místo toho změňte hlas. Abyste předali dítěti to, co mu chcete říci, záleží na tónu vašeho hlasu. Vzpomeňte si na Kmotra. Don Corleone přece nikdy nemusel křičet! A jak ho poslouchali.

12 Chvalte, chvalte, chvalte...

Pochválíte-li dítě za dobré chování, jistě se bude snažit být hodné mnohem častěji. Už pro ten pocit, jaká je ve vašich očích hvězda. A určitě nebude zlobit, jen aby upoutalo vaši pozornost. Pozitivní motivace je živnou půdou pro již zmiňované superego. Nezapomínejte na to.

13 Trest neodkládejte.

Nemařte čas, chcete-li dítě potrestat. Že udělalo něco špatně, si totiž dokáže pamatovat nanejvýš pět minut.

14 Chovejte se vzorově.

Pokud jste pod tlakem, ale zvládáte to s klidem, vaše dítě bude jednat stejně.
Pokud míváte záchvaty vzteku, můžete od dítěte očekávat totéž. Bez přestání vás totiž pozoruje a napodobuje.

15 Vaše dítě není opravdu ani trochu dospělé.

Je jisté, že dítě nechce poslouchat žádné vaše přednášky. A navíc jim ani nebude rozumět. Příště, až zase vysype na zem špagety, nezačínejte s přednáškou na téma jídlem se nehází. Prostě jej v klidu odveďte z kuchyně a připravte na spaní.

16 Klid najde za dveřmi.

Říkejte tomu klidně jít do kouta nebo na nezbednou židli, ale donuťte dítě, ať přeruší hru a jde se uklidnit na tolik minut, kolik je mu let. Vy mu přitom nevěnujte pozornost. Tím, že se na něj přestanete soustředit, mu nejlépe sdělíte, co potřebujete. Je jasné, že děti do dvou let nedokážou sedět v koutě nebo na židli. Vůbec však nevadí, když místo toho leží na zemi, kopou kolem sebe a křičí. Jen se vždy ujistěte, že místo určené k uklidnění je bezpečné. Toto opatření využívejte v případě obzvláště velkých poklesků – například když kousne svého kamaráda nebo mu dá pohlavek. A učiňte tak vždy, když se toto nevhodné chování objeví.

17 Nevyjednávejte ani neslibujte.

Snažte se neříkat nic ve smyslu „Když se budeš chovat slušně, koupím ti tu panenku, kterou si tolik přeješ“. Jinak způsobíte to, že vaše tříleté dítě bude za své dobré chování vždy očekávat nějakou odměnu.

18 Měňte strategii.

To, co na vaše dítě nádherně fungovalo, když mu bylo patnáct měsíců, nemusí již zabírat, když jsou mu dva roky. Dítě vás časem dokáže přečíst.

19 Na facky a rány zapomeňte.

I když jste možná občas vystaveni tomuto pokušení, vždy mějte na paměti, že jste dospělí, a neuchylujte se k tomu, že budete jednat jako dítě. Existují mnohem účinnější způsoby, jak dítěti sdělit, co potřebujete. Pokud jej například plácnete za to, že vás samo bouchlo nebo koplo, ukazujete mu vlastně, že používat sílu je v pořádku, což není správné.

20 Pořád dokola opakujte, jak ho máte rádi.

I když dítě za něco káráte, vždy nakonec svůj proslov zakončete pozitivně. Tím dítěti naznačíte, že jste připraveni jít dál a ne se neustále točit kolem stejného problému.
Také tím podtrhnete důvod, proč dáváte dítěti mantinely: protože jej máte rádi.

Přidat příspěvek
Komentáře k článku
Mohlo by vás zajímat
Nepromeškejte chvíli, kdy chce dítě jíst samo. Litovali byste!
První pomoc při píchnutí vosou nebo včelou? Chlazení a antihistaminika
Hrbení může být příznakem Scheuermannovy nemoci! Víme, jak ji poznat
Léto ještě nekončí. Udělejte dětem vynikající domácí zmrzliny, jsou lepší než kupované

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu