Maminka.czVýchova

Jak vychovat šťastné dítě? Buďte s ním, nejen vedle něj, radí odbornice

Radka Wallerová 11.  3.  2024
Vyhnout se při výchově chybám není možné. Některé děti jsou navíc náročnější než jiné. A v podstatě všechny dokážou být šťastné… Tohle a další uklidňující věci říká rodičům Hana Otevřelová, speciální pedagožka, která se zároveň věnuje rodinným terapiím.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Snad každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo šťastné. Ale kdyby se o tom dospělí spolu začali bavit, brzy by zjistili, že si pod tím každý představuje něco trochu jiného. „Pořádám pro rodiče interaktivní workshopy, kde se s nimi přesně o tomhle bavím, ptám se jich, co pro ně znamená šťastné dítě a jestli by poznali, že jejich dítě takové není,“ mluví Hana Otevřelová o tom, jak pracuje s rodiči předškolních dětí.

Podle ní se šťastné dítě umí smát, není dlouhodobě výrazně emočně rozhozené a umí se úměrně věku zapojit mezi ostatní děti. Dokladem toho, že je všechno v pořádku, mohou být i klidné noci, kdy dítě snadno usne a opakovaně se nebudí s pláčem. Na druhou stranu to, že potomky občas něco frustruje, je v pořádku, patří to k jejich vývoji a učí je to vyrovnávat se s tím, že v životě nejde všechno hladce. Rozhodně jim není třeba pořád ustupovat, potřebují pravidla a hranice.

VIDEO: 10 zásad dobrého rodiče

Nesrovnávejte je mezi sebou

Jak poznat, že dítě tak úplně v pohodě není, i když rodina může mít dojem, že mu nic neschází? Většinou dává najevo, že nejsou naplněny nějaké jeho potřeby. Může být zamlklé, i když takové dřív nebylo, může být naopak divočejší a svým chováním provokovat, může odmítat jít někam, kam chodilo rádo. Zásadní je, že se chová jinak, než je pro něj obvyklé.

Jistě, některé děti se divoké narodí a neznamená to, že by jim snad něco scházelo. Stejně jako jsou některé od přírody zádumčivější a mohou být také úplně v pořádku. I tady zkrátka platí: Nesrovnávejte děti navzájem. Řešit byste měli projevy v jejich chování, které jsou pro ně atypické a trvají delší dobu.

Když rodiče s takovým dítětem přijdou k odborníkovi (což je správný postup, pokud problém nedokážou zvládnout sami, neměli by čekat, až to dítě samo přejde), na co se mají připravit? Nejvíc na to, že se jeho pozornost stočí k rodinnému zázemí a rodinné konstelaci. Protože tam se velmi často najde odpověď na to, co malého kluka nebo holku trápí. Podle Hany Otevřelové je paradoxně lepší, když dítě na nějaké svoje soužení reaguje tím, že takzvaně zlobí, protože tak rodičům spíše dojde, že se něco děje. Rozhodně si toho všimnou spíš, než u předškoláka, který bude tišší a tišší, ale vlastně s ním nebudou žádné potíže. Příčiny změn chování mohou být různé. Dítě mohou rozhodit hádky rodičů stejně jako třeba narození sourozence. Nebo třeba snaha dát dítě do školky, ačkoli na to ještě není dost zralé. Může se také třeba stát, že ve školce se dítě chová předpisově, ale doma už dá svoji nelibost najevo. A rozklíčovat to vyžaduje čas a rodičovskou pozornost.

Jsou dnes děti šťastnější, než tomu bylo dřív?

Stačí si uvědomit, jak moc dneska vývoj a výchovu dětí řešíme ve srovnání s předchozími generacemi, a člověku dojde, že otázka, zda jsou naše děti šťastné, je na stole vlastně neustále. Snažíme se, aby měly dostatek podnětů, intenzivně je rozvíjíme, vaříme jim bio jídlo, zařizujeme designové pokojíčky, platíme už ve školce různé kroužky, vozíme je na výlety a dovolené, které často přizpůsobujeme hlavně jejich potřebám. Jsou proto šťastnější, než jsme jako malí byli my nebo naši rodiče?

Rodina se za poslední století hodně změnila a s tím i přístup k dětem. Ještě před sto lety byl hlavou rodinou muž, ženy měly úplně jiná práva a možnosti ve srovnání s dneškem. Později přišla emancipace, ženy začaly více pracovat, což s sebou nakonec přineslo větší institucionalizaci včetně jeslí, které pro děti úplně ideální nebyly,“ shrnuje vývoj speciální pedagožka. Zásadní roli hraje i fakt, že lidé už denně doslova nezápasí o živobytí, že i ti, kdo na tom nejsou příjmově nejlépe, mají většinou nějaké základní zabezpečení. „Máme tak volnější ruce a čím dál víc možností, jak se dětem věnovat. Někdy je doslova stavíme na piedestal, což dříve nebylo i proto, že rodiny měly dětí více a že se mnohé z nich ani nedožily dospělosti,“ dodává Hana Otevřelová. Tohle už dneska naštěstí není téma.

Buďte s nimi, nejen vedle nich

Ale děti dokážou být šťastné v každé době, míní odbornice, s množstvím kroužků a podnětů to vlastně moc nesouvisí. Spíše s tím, zda se mohou spolehnout na rodičovský zájem, podporu z jejich strany, rodinné zázemí a lásku. „Děti jsou hodně odrazem nás samých a našich ambicí. Doba je navíc hodně zrychlená, společnost oceňuje hlavně úspěch. Rodiče mají někdy pocit, že dokladem toho, že se dítěti věnují je, kolik má kroužků. Ale dítě spíše ocení čas, který s ním rodiče tráví, kdy nejsou jen vedle něho, ale skutečně s ním,“ připomíná speciální pedagožka. Pokud jste právě začali propadat trudnomyslnosti a pocitu, že ačkoli vaše dítě ještě ani nechodí do školy, už jste v jeho výchově udělali tolik věcí špatně, že beztak nikdy nemůže být šťastné, uklidněte se. „Bez chyb to nejde,“ je přesvědčená Hana Otevřelová a dává tak za pravdu třeba psychologovi Michalu Petrovi, s nímž jsem na tohle téma mluvila nedávno. Ve své praxi se mimo jiné věnuje našim vnitřním zraněním z dětství. A ačkoli zdaleka ne všechna představují nějaký fatální průšvih, nějaké podle něj má prakticky každý.

Ostatně, já sama mám mnoho výtek k tomu, jak mě vychovávali moji rodiče, a proto jsem se spoustu věcí snažila dělat cíleně jinak. To se mi celkem povedlo, ale když o tom někdy mluvím se svými dospělými dětmi, ukazuje se, že je trápily zase jiné věci. Těm se teď snažíme s mužem vyhnout u našich dvou nejmladších dětí, ale počítám už dopředu s tím, že jim nechtěně ublížíme zase něčím jiným. I když, slovo „ublížíme“ je možná zbytečně silné. Ano, stane se, že rodiče někdy reagují neadekvátně, hrubě se utrhnou na dítě kvůli něčemu, co by jindy přešli mlčky, křičí na ně, použijí drsnější slovo. Ale pokud se to stává výjimečně a vy se k tomu dokážete v klidu vrátit, vysvětlit dětem, že jste to přehnali a proč, dlouhodobě je to nepoznamená. „Děti by měly cítit, že je máte rádi, ale že se může stát, že nám občas bouchnou saze,“ dodává k tomu Hana Otevřelová. Pro děti je i tohle svým způsobem poučné.

Odpověď na otázky o výchově máme v sobě

Hana Otevřelová je zastáncem toho, aby v prvních letech života děti trávily čas s někým, ke komu si mohou utvořit silnou vazbu, ideálně první rok dva hlavně s matkou. Role otce prý přichází až později. Nepodporuje ani brzký nástup do školek, podle ní jsou děti zralé nejdříve ve třech letech, jiné ještě později. Některým bohatě stačí socializace v kolektivu v posledním povinném předškolním roce. V ideálním světě by tak dítě nastoupilo do školky dříve než matka do práce, ale bylo zjevné, zda to zvládne a nebude nutné ho ze školky ještě stáhnout a počkat na dobu, kdy to pro něj bude snazší.

Podle odbornice ve výchově mnohdy stačí dát na intuici, není potřeba číst publikace věnované zaručeným výchovným metodám, protože jedna ideální, která by seděla všem dětem a rodičům beztak neexistuje. A jak říká, je pravda, že některé děti jsou na výchovu náročnější, reagují například emočně vypjatěji, proto nemá smysl řešit, jak zvládá výchovu sousedka, ale spíše se zaměřit na vlastní dítě.

„Většina z nás odpovědi na výchovné otázky zná, ale může nás trápit nejistota, jestli to děláme dost dobře, když naši známí to dělají jinak a čtou k tomu třeba různé knihy,“ popisuje rodičovské starosti speciální pedagožka. Množství více či méně odborných rad a přístupů k výchově pak může v člověku vyvolávat až úzkost. Proto je lepší brát je spíše jen jako inspiraci, nikoli dogma.

 

Děti jsou do velké míry odrazem nás samých a našich ambicí.

 
Klepněte pro větší obrázek
Mgr. Hana Otevřelová
  • Věnuje se výchově a vzdělávání dětí, jejich prospívání v rodině, ve škole, mezi vrstevníky.
  • Jako speciální pedagožka pomáhá převážně při prevenci a nápravách specifických poruch učení a chování (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, poruchy koncentrace pozornosti, hypoaktivity, hyperaktivity).
  • Při přípravě dětí se zaměřuje na nároky školy, tedy na zvládání čtení, psaní, počítání, pracuje s dětmi přibližně od pěti let.
  • Školákům pomáhá překonávat překážky, které jim specifická porucha učení přináší.
  • Jako rodinná terapeutka se setkává s rodinami, které hledají řešení témat, které je trápí.
  • Více na hanaotevrelova.cz
 

S množstvím kroužků a podnětů štěstí nesouvisí.

 
Témata: Časopis Maminka, Rodina, Rodičovství, Výchova, Rodiče, Kroužky, srovnání, Odbornice, Děti, PRÁV, Šťastné dítě, Pedagožka, Speciální pedagožka, Michal Petr, Množství, Podnět, Saze, Trud