[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Snad každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo šťastné. Ale kdyby se o tom dospělí spolu začali bavit, brzy by zjistili, že si pod tím každý představuje něco trochu jiného. „Pořádám pro rodiče interaktivní workshopy, kde se s nimi přesně o tomhle bavím, ptám se jich, co pro ně znamená šťastné dítě a jestli by poznali, že jejich dítě takové není,“ mluví Hana Otevřelová o tom, jak pracuje s rodiči předškolních dětí.
Podle ní se šťastné dítě umí smát, není dlouhodobě výrazně emočně rozhozené a umí se úměrně věku zapojit mezi ostatní děti. Dokladem toho, že je všechno v pořádku, mohou být i klidné noci, kdy dítě snadno usne a opakovaně se nebudí s pláčem. Na druhou stranu to, že potomky občas něco frustruje, je v pořádku, patří to k jejich vývoji a učí je to vyrovnávat se s tím, že v životě nejde všechno hladce. Rozhodně jim není třeba pořád ustupovat, potřebují pravidla a hranice.
Jak poznat, že dítě tak úplně v pohodě není, i když rodina může mít dojem, že mu nic neschází? Většinou dává najevo, že nejsou naplněny nějaké jeho potřeby. Může být zamlklé, i když takové dřív nebylo, může být naopak divočejší a svým chováním provokovat, může odmítat jít někam, kam chodilo rádo. Zásadní je, že se chová jinak, než je pro něj obvyklé.
Jistě, některé děti se divoké narodí a neznamená to, že by jim snad něco scházelo. Stejně jako jsou některé od přírody zádumčivější a mohou být také úplně v pořádku. I tady zkrátka platí: Nesrovnávejte děti navzájem. Řešit byste měli projevy v jejich chování, které jsou pro ně atypické a trvají delší dobu.
Když rodiče s takovým dítětem přijdou k odborníkovi (což je správný postup, pokud problém nedokážou zvládnout sami, neměli by čekat, až to dítě samo přejde), na co se mají připravit? Nejvíc na to, že se jeho pozornost stočí k rodinnému zázemí a rodinné konstelaci. Protože tam se velmi často najde odpověď na to, co malého kluka nebo holku trápí. Podle Hany Otevřelové je paradoxně lepší, když dítě na nějaké svoje soužení reaguje tím, že takzvaně zlobí, protože tak rodičům spíše dojde, že se něco děje. Rozhodně si toho všimnou spíš, než u předškoláka, který bude tišší a tišší, ale vlastně s ním nebudou žádné potíže. Příčiny změn chování mohou být různé. Dítě mohou rozhodit hádky rodičů stejně jako třeba narození sourozence. Nebo třeba snaha dát dítě do školky, ačkoli na to ještě není dost zralé. Může se také třeba stát, že ve školce se dítě chová předpisově, ale doma už dá svoji nelibost najevo. A rozklíčovat to vyžaduje čas a rodičovskou pozornost.
Jsou dnes děti šťastnější, než tomu bylo dřív?
Buďte s nimi, nejen vedle nich
Proč (ne)číst knihy o výchově?
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se