Maminka.czChování a vztahy

Vychováváme tím, jak se sami chováme

26. 12. 2014
Vychováváme tím, jak se sami chováme
Řešení výchovných problémů nebere konce? Možná není „zakopaný pes“ v dětech, ale ve vás, v rodičích!

„Třídní schůzky a osobní konzultace s rodiči mých žáků mi mnohdy vyjasní záhady, které ohledně chování dětí řeším týdny a měsíce. Samozřejmě to neplatí vždy stoprocentně, ale někdy je vám při setkání s rodiči během pár okamžiků jasné, proč je Alenka tak neuvěřitelně hašteřivá, Eliška tak vyrovnaná a milá, a proč má Eda v šesti letech čtyřicet kilo.“ říká paní Eva, dlouholetá učitelka z jedné pražské základní školy. A pedagožka Eva má pravdu, už pan profesor Matějíček, jeden z nejuznávanějších českých dětských psychologů říkával, že se s dětmi vychováváme navzájem.

Jsou naše zrcadlo. Bohudík, nebo bohužel?

To, jaké osobnosti z našich „miláčků“ vyrostou, samozřejmě ovlivňuje celá řada faktorů. Přesto nelze popřít, a odborníci to potvrzují, že otisk našeho chování, zvyků (i zlozvyků) ba dokonce i mimiky obličeje a třeba i držení těla se do našich dětí otiskuje doslova jako podrážka do měkké hlíny. Stačí si jen sednout a chvíli své děti pozorovat jak si hrají s jinými dětmi, jak se o cosi pošťuchují se sourozenci, a velmi pravděpodobně v jejich chování a reakcích zahlédneme sebe.

To jak spolu doma navzájem komunikujeme, jak si vycházíme vstříc, nebo se naopak vždy snažíme prosadit svůj názor, jak mluvíme o druhých lidech a jak se k nim (třeba v obchodě, autobuse apod.) chováme, vychovává a utváří i osobnost našich dětí.

Kdo za to může?: Dle matky otec, dle otce matka, podle obou učitelka

Možná jste to již ve svém okolí, nebo dokonce na vlastní kůži zažili; dítko dlouhou dobu „klapalo jako hodinky“, což v očích rodičů potvrzovalo správnost jejich výchovy, najednou se situace z nějakého důvodu obrátila, přišly výchovné problémy a nepříjemné „průšvihy“ v dětských kolektivech a první reakcí vždy perfektních rodičů bylo hledání viníka. Kdo za to může?  Dle matky otec. Dle otce matka. Podle obou učitelka nebo třeba prarodiče, kteří vnouče často hlídají. Ale co se tahle zastavit a popřemýšlet nad tím, zda se sami chováme tak, jak bychom chtěli, aby se chovaly naše děti. Neškodí si ujasnit, co je vlastně cílem našeho výchovného snažení. Chceme, aby byli naši potomci v první řadě poslušní, vždy slušní a úslužní? Nebo je vedeme k tomu, aby s námi ochotně spolupracovali, měli snahu se domlouvat a hledat společná řešení?

Jste pro své děti srozumitelní?

Napadlo vás někdy, že můžete svým „dvojím metrem“ své děti značně dezorientovat? Chcete, aby nemluvily sprostě a byly slušné, ale tatínek mluví jak „dlaždič“ a vy se občas velmi nelichotivě vyjadřujete třeba o sousedce, učitelce či kolegyni? No, doma možná i v takovém případě slušní budou, ale budou se tak chovat i ve vaší nepříjemnosti? Skvělá německá psycholožka českého původu často zdůrazňovala: „Rodiče by měli dodržovat tatáž pravidla, která zavedli pro děti. Ve výchově dětí mělo dbát na to, že vyslovené ano je ano a vyslovené ne je ne, aby se dítě dokázalo orientovat a samo v budoucnosti bylo důsledné a dokázalo jasně vyjádřit svoje pocity, potřeby, požadavky.“

I děti vychovávají své rodiče

Jak často zdůrazňoval i profesor Matějíček, výchova dětí není a nikdy nebude procesem jednostranným! Děti úžasně (někdy „úžasně“) hnětou naši osobnost, čistí zrno od plev, pomáhají nám najít, co je v životě opravdu důležité, přeskupují naše hodnoty – zkrátka nás, jaksi mimochodem, učí a vychovávají. Dávají nám lekce trpělivosti, vytrvalosti, nadhledu a velkorysosti, trénují naši paměť a pomáhají nám objevovat neprobádané kouty naší duše – někdy k naší radosti, jindy k našemu zděšení.

Selháváte? Nejste vždy dobrým příkladem?

To, že nejsme vždy dobrým příkladem, že selháváme a děláme chyby je úplně normální. Koneckonců i to, jak se s tím vypořádáme, děti mnohému naučí. Oblast, kde bychom však selhat neměli, je láska. Bezpodmínečná láska, jež není závislá na tom, co dítě umí, jak je šikovné, jak vypadá apod.  „Bezpodmínečnou lásku ve výchově dítěte můžeme chápat jako světlo, které nás vede. Bez něho se jako rodiče budeme pohybovat v naprosté tmě a nepoznáme, kde jsme a co bychom měli dělat s ohledem na dítě.“ zdůrazňuje ve své půvabné knize „Potřebuji tvou lásku” populární psycholog a autor bestselerů Ross Campbell.

Témata: Chování a vztahy, Výchova, Populární psycholog, Dobrý příklad, Osobní konzultace, Dvojí metr, Zrno, Dětský kolektiv, Bezpodmínečná láska

Mohlo by vás zajímat
Jakub dceru rozmazluje, tak jsem to zakázala, říká Agáta Prachařová
Poznáte moluska? Podívejte se, jak vypadají a jak se jich zbavit
Nikol Štíbrová to schytala od matek! Vyčetly jí, že syn patlá po výloze
Záhada jménem syndrom ruka-noha-ústa. Pozor na záměnu
Miminko v manželské posteli? Nedělejte to, varuje tahle máma. Proč?
Mateřská? Navenek se flinkáme, ale potají měníme svět, píše Marie Doležalová
Smí rodič líbat dítě na ústa? Mate ho tím a dráždí, tvrdí někteří odborníci
Jak by vypadal svět podle dětských kresbiček? Takhle! Pobavte se s námi
Syn se narodil s jinou barvou pleti, než má jeho táta. Podezírali mě z nevěry

Horoskopy

Kozoroh Stojíte na startovní čáře dalšího úspěšného pracovního týdne. Ze všech zaměstnanců zvládáte nejvíce…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Josef, Jozef, Josefa





Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Předplatné

Aktuální číslo časopisu