Maminka.czChování a vztahy

Vyčistěte si diář

Jana Benešovská 1.  2.  2010
Vyčistěte si diář
Máte diář zahlcený schůzkami a kontakty, které se s odstupem času jeví zbytečné? Přestali jste snít, začali plánovat, ale v plánech chybí to nejdůležitější - vaše spokojenost? Ukliďte si v diáři a v životě. Ne proto, že je nový rok, ale kvůli vlastnímu dobrému pocitu.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Mám napsat článek o tom, jak si - zjednodušeně řečeno - udělat pořádek ve svém životě a získat pro sebe více času. Která přátelství a které kontakty udržovat, s kým se raději rozloučit, protože jste se tak vzdálili, že už si nemáte co říct, občasné schůzky absolvujete jen z povinnosti… a potom jste znechuceni zbytečnou ztrátou času i trapností a neupřímností celé situace. Tak zní úvodní stručné zadání. „Já?“ ujišťuju se u šéfredaktorky. Jako by mi do duše viděla! Zhruba posledních pět let každoročně 31. prosince listuju dosluhujícím diářem a běduju nad tím, kolik času jsem strávila na úplně zbytečných schůzkách. A kdyby zbytečných -u spousty záznamů si ani nedokážu vybavit, o čem že schůzka s Hankou M., Petrou N. nebo Zdeňkem J. vlastně byla.

Co bylo tak podstatného, že jsem kvůli setkání s cizími lidmi zrušila návštěvu rodičů nebo plánované kino s manželem? Poprvé jsem diářem listovala na konci roku 2005 - schovaný ho mám dodnes. S odstupem času je pohled do něj ještě smutnější - z hustě počmáraných 365 stran jsem schopná vybavit si maximálně pět schůzek. U data 1. září 2005 ani nemusím číst zápis - okamžitě mi naskočí, že ten den má narozeniny moje kamarádka. Tenkrát jsem na nich chyběla, protože jsem měla NĚJAKOU DŮLEŽITOU schůzku, jejíž obsah se mi dávno vykouřil z hlavy. Od té doby jsme spolu prohodily pár vět a napsaly si každý rok pouze formální vánoční přání -dodnes mi mou neúčast na narozeninovém sedánku neodpustila. A tak Aleno, jestli čteš tento text…

Možná jste na tom podobně. Hýčkáte si v hlavě spoustu přání a nápadů a máte několik předsevzetí, ale ta správná chvíle na jejich uskutečnění pořád ne a ne přijít. Vždycky se objeví něco důležitějšího, co se - možná už po pár dnech, a co teprve třeba s odstupem roku - jeví jako naprosto nepodstatné. Přitom sečíst ty ztracené hodiny dohromady - umíte už teď perfektně anglicky, máte dole kila nadváhy nebo prostě jen dobrý pocit z toho, že nešidíte sami sebe a lidi pro vás nejdůležitější. Jak to udělat, abyste na začátku nového roku (nebo alespoň na jeho konci) listovali diářem s uspokojením? A abyste si ve stáří mohli říct, že jste život nepřežili, ale prožili naplno?

Víte, co chcete?

Žijeme ve společnosti, která se vyznačuje tím, že je vždycky třeba něco udělat a že možností je mnohonásobně víc, než obsáhne lidský život. Dříve si lidé museli odříkat, dneska musí volit, protože není v lidských silách stihnout všechno. Jednou mi jedna psycholožka řekla: „Známá otázka, kde vzít čas a nekrást, je položena špatně. Chceteli mít víc času, ukrást ho musíte. Něčemu nebo někomu…“ Ale čemu? A komu? Podle čeho se rozhodnout? U věcí a koníčků je to docela jednoduché: sedněte si a sepište si seznam toho, co je pro vás podstatné. Ten pak rozdělte do dvou sloupců. Do levého umístěte věci, bez nichž si život neumíte představit (schůzky s přáteli, spokojené manželství, teplé večeře, uklizený byt) a do pravého pak ty, bez nichž si život představit dovedete.

V levém sloupci byste měli mít maximálně tři priority, které jsou pro vás nejdůležitější, naplňují vás největší radostí, přinášejí vám největší radost nebo úspěch. Sepsat si jich víc nemá smysl - stíhat je nebudete a v konečném důsledku se na konci roku budete cítit ještě mizerněji. Zase to nevyšlo! Soupis je vlastně takový úklid - nemusí trvat dlouho a velmi vám usnadní chod dalších věcí, mimo jiné i rozhodování o lidech. Třeba už na tomto místě zjistíte, že schůzky s některými „přáteli a kamarády“ pro vás nejsou tak důležité, jak se vám ještě před chvílí jevily.

Setkání s rodinou

Podstatně složitější je „uklidit si“ v lidech, protože člověk je tvor sociální a vytváření a sdílení vztahů je jednou z elementárních potřeb života každého z nás. Takže „škrtnout“ Jitku, Zuzanu a Petra není tak jednoduché jako škrtnout teplé večeře. I tak tvrdím, udělejte to. A podle jakého klíče? Vezměme nejprve rodinu - tady není nutné hned škrtat, ale spíš trochu popřemýšlet. „Nejprve je dobré vědět, kolik času v rámci měsíce nebo kratšího časového období máte pro setkávání se svými blízkými a přáteli vůbec k dispozici,“ radí kouč Julie Poupětová, která vede kurzy osobního rozvoje, a pokračuje: „Pak zvažte, jak často se s blízkými potřebujete setkávat pro udržení oboustranné vzájemné pohody a jaká intenzita vyhovuje vám samotným. Někdo je tvor společenský a vřava, hluk a živá komunikace ho příjemně stimulují. Někomu naopak jedno odpolední setkání u tchyně nebo mezi hromadou dětí vystačí na několik týdnů dopředu.

Důležité je komunikovat tyto potřeby s partnerem, aby nedocházelo ke zbytečným hádkám, a zároveň se setkávat s příbuznými tak, abyste přitom respektovali sami sebe a své přirozené potřeby.“ Sedmadvacetiletá Magda má rodiče v Olomouci a její přítel Ondřej v Plzni. Společně žijí v Praze. Rodinné návštěvy znamenaly pro Magdu pokaždé trauma - jeden víkend přejezd na Moravu, druhý víkend přejezd do Plzně, třetí víkend dokončila pracovní resty a ten další už zase mířila do Plzně - z Prahy je to blíž, takže rodiče Ondřeje navštěvovali častěji. Magda ani Ondřej neměli žádný volný víkend jen pro sebe a rodičům tento systém návštěv přišel nespravedlivý - navíc společně se jedni s druhými prakticky nestýkali. „Je to rok, co jsem všem navrhla stýkat se společně jednou za měsíc a místa střídat - jednou schůzka v Olomouci, podruhé v Praze, potřetí v Plzni. Úspora času je obrovská a není čas na žádné hádky a výčitky, protože za měsíc každý z nás stihne nastřádat spoustu zážitků,“ vypráví.

Přátelé a kamarádi…

Abyste mohli „třídit“ své přátele a kamarády, potřebujete mít nejprve jasno sami v sobě - čeho chcete dosáhnout v životě pracovním i osobním (kam směřujete) a co vás udělá šťastnými. Pak dokážete mnohem rychleji rozlišovat mezi lidmi, kteří jsou pro vás důležití a kteří nikoli. Ano, nezní to hezky a můžete se na mě zlobit, že některé lidi označuju za „nedůležité“, ale váš i jejich den trvá pouhých čtyřiadvacet hodin denně a třeba se zdržujete vzájemně - možná i z lítosti, protože ani jeden nechcete toho druhého odstřihnout (znáte se přece od dětství), i když víte, že už to „dávno není ono“. Než příště napíšete e-mail nebo zvednete telefon a navrhnete setkání, radí Julie Poupětová zodpovědět si následující dvě otázky: Jak moc přispívá toto setkání k rozvíjení mých dlouhodobých životních nebo pracovních cílů?

A je pro mě důležité se s danou osobou skutečně osobně setkat, nebo by stačilo zůstat u e-mailu nebo telefonu? „Když už schůzku navrhnete nebo na ni druhému člověku kývnete, mějte jasno ohledně očekávání a především času, který do setkání chcete investovat,“ dodává odbornice. O některých lidech máte možná už jasno dávno, že se s nimi setkávat nechcete. Ale když vám zavolají, schůzku neodmítnete. V ten moment je jednodušší obětovat hodinku nebo dvě (vždyť je to přece chvilka, že?) než odmítnout a vysvětlovat důvody. Řada lidí v takovém případě sází na výmluvy -jak mi řekla jedna moje známá: stačí říct pětkrát „nemám čas“ a pošesté už dotyčný nezavolá. To opravdu nezavolá, ale skutečně vám nezáleží ani trochu na dojmu, který v takovém člověku svými neustálými výmluvami zanecháte? Uznávaný psycholog a odborník na rozvoj osobnosti Laurent Gounelle v knize Muž, který chtěl být šťastný komentuje takovou situaci následujícím způsobem: „To, co člověka rozčílí, není sdělení samo o sobě, ale způsob, jak to formulujete. Pokud to pěkně zaobalíte a třeba poděkujete za dobrý úmysl, nikoho tím nerozčílíte. A pokud ano, tak to znamená, že je přehnaně vztahovačný, a v takovém případě je to svým způsobem jeho problém a ne váš.“ Co na to říct?

…a kamarádi a přátelé

Proberte v myšlenkách pár posledních schůzek, na kterých jste se poznali s novými lidmi. V řadě případů už jste po prvním setkání věděli, co od vás očekává druhá strana, a odnášeli si ze schůzky „jakýsi“ pocit, podle kterého se můžete zařídit dál a rozhodnout se, jak často chcete a budete s dotyčným člověkem komunikovat. Ale někdy setkání natolik jednoznačná nejsou. Co pak s tím? „Neexistuje žádný striktní návod, jak často komunikovat. Někteří lidé se z vašeho života vymažou sami, a není-li potřeba oboustranná, bude vás taková komunikace energeticky vyčerpávat. Důležité je vnímat svoje pocity a zachovávat určitý ,vnitřní balanc výdeje a příjmu‘ komunikace a podle toho se v dané situaci rozhodovat,“ tvrdí Julie Poupětová. Já jsem se například nedávno zlobila na kamarádku, že na mě nemá čas, a byla jsem přesvědčená o tom, že mě postupně zmizíkuje ze života.

Byla jsem schopná vyčítat jí novou práci i partnera. Ale byla bych v tu chvíli doopravdy šťastnější, kdyby se se mnou denně scházela na kafe a pak ji z práce vyhodili? Partner se s ní rozešel? Každé období života má své priority, a že já mezi ty její teď zrovna nezapadám, přece neznamená konec našeho přátelství, uvědomila jsem si. Výčitky jsem zahodila a nechala to na ní - až bude chtít, zavolá. A ozvala se. Jestliže jste si v tomto čísle Mojí psychologie ještě nepřečetli článek „Jak začít nový rok s čistým stolem“, otočte na stranu 28 a napravte to. Lenka Černá, kouč v oblasti osobního rozvoje, v něm rozvíjí zajímavou myšlenku, kolik času a energie ztrácíme přemýšlením a debatováním nad nevyřešenými problémy. Místo abychom se konečně sebrali a partnerovu nevěru probrali s psychologem, hledáme odborníky mezi svými kamarády a přáteli. Nikdo z nich nás nechce naštvat, a tak nás chlácholí a poplácávají po zádech a uklidňují, že to všechno bude zase fajn. A ono jako na potvoru ne! Proč? Kde děláme chybu?

Bývalé lásky a práce

Nedávno jsem se dočetla zajímavou informaci - každý čtvrtý uživatel internetu prý tráví čas na síti hledáním lásek z dětství nebo bývalých přátel. Co se to s námi děje, že - ačkoli tvrdíme, že nemáme ani minutu času navíc - někdy propadáme nostalgii a ťukáme do Googlu nebo vyhledáváme na Facebooku nejrůznější jména? A pak přemýšlíme - kontaktovat, nebo ignorovat? Minulost je prostor, ze kterého na nás dýchá jakási naděje - že by to mohlo být tak, jako to bylo kdysi. Pravda je však tvrdá a málokdo se svými návraty ke starým láskám a přátelstvím uspěje. Julie Poupětová vysvětluje naše internetové počínání takto: „Čas od času se v toku dennodenních událostí vynoří někdo z naší minulosti a připomene nám starší události. Nostalgie je pocit, kterým sami sebe vrháme do minulosti a vnitřně se zneklidňujeme myšlenkami o tom, co bylo a co už není.

Je-li možné něco z toho, co pro nás mělo smysl v minulosti, přenést do vztahu, který může pokračovat z přítomnosti dál, může mít takové setkání hodnotu a váš vztah se může rozvíjet třeba úplně nečekanou cestou. Nepřináší-li ale takové setkání pozitivní pocity, je třeba si uvědomit, že je to jen závan minulosti a váš život je nyní už úplně jinou knihou.“ Tak proč zbytečně ztrácet čas utápěním se ve vaně nostalgie? Ale přesuňme se konečně od osobního života aspoň na chvíli k tomu pracovnímu. Vždyť většinu schůzek zapsaných v diáři stejně zaberou pracovní setkání. Tak si to spočítejme - už jen jejich příprava: někdo si vede kalendář v počítači, zároveň ve stolním kalendáři a pak má ještě svůj diář v tašce. Než si všude tam člověk poznamená například domluvený oběd, uplyne spousta drahocenných minut. Takže co na začátek zredukovat pomůcky, které používáte? Nebýt už otrokem přepisování a vymýšlení organizace? Při plánování pracovních setkáních jako bychom občas zapomínali na existenci e-mailů a telefonů. Copak je opravdu nutné tolik věcí vyřizovat osobně? Pokud je schůzka opravdu nezbytná, Julie Poupětová doporučuje stanovit si její jasný účel (co by měla vyřešit - konkrétně!) a především pevně stanovený konec. Většina schůzek je stejně jen prázdné tlachání bez výsledku. Ano, osobní setkání má své kouzlo, ale neustále si připomínejte toto: den = 24 hodin. Se všemi se stejně nikdy nesejdete. Takže? Kde můžete a kde budete škrtat?


PTEJTE SE PROČ!

  • Položit si otázku „proč“ nikdy neškodí. Téměř vše, čemu se momentálně věnujete, se dá vylepšit pečlivějším prozkoumáním této nejvyšší roviny. Proč jdete na tuhle schůzku? Jaký účel má tento úkol? Proč zvete přátele na grilování na dvorku? Proč chcete najmout marketingového ředitele? Proč máte rozpočet?
  • Připouštím, že nejde o nic víc než o pokročilejší selský rozum. Znát cíl každé činnosti a mít v něm jasno je základní předpoklad jejího tvůrčího rozvíjení, srozumitelnosti a spolupráce. Selský rozum se ale moc často nepoužívá -jednoduše proto, že je tak snadné vytvářet si překážky, uvíznout ve stereotypu a nechat si tak uniknout souvislost mezi našimi skutečnými a původními záměry.
  • Na základě tisíců hodin, které jsem strávil ve spoustě kanceláří s mnoha inteligentními lidmi, velmi dobře vím, že otázku „proč“ nelze opominout. Když si lidé stěžují, že se musí účastnit příliš velkého počtu porad, musím se zeptat: „Co je cílem těch porad?“ Když se ptají: „Koho bych měl pozvat na plánovací schůzku?“, musím jim položit otázku: „Co je účelem té schůzky?“ Dokud nemám odpovědi na své otázky, neexistuje cesta, jak odpovídajícím způsobem zodpovědět ty jejich.

Zdroj: David Allen: Mít vše hotovo, Jan Melvil Publishing


PŘÁTELSTVÍ NA FACEBOOKU

Nejspíš už jste tuto sociální internetovou síť dávno objevili, možná ji používáte každý den, anebo se na ni teprve zaregistrujete. Facebook sdružuje známé a kamarády z celého světa a také pomáhá nalézt ty dávno zapomenuté. Má smysl trávit čas u počítače a udržovat takové vazby, když se s většinou lidí stejně nikdy nepotkáme osobně, nebo je to ztráta času?

Mgr. Julie Poupětová pro časopis MOJE PSYCHOLOGIE

Síla virtuálních sítí není v reálném fyzickém setkávání, ale v potenciálu možností, který takovýto prostor skýtá. Nemůžete od tohoto prostoru očekávat maximální naplnění jeho potenciálu, to je pochopitelně nesmysl. S potenciálem možností je vhodné zacházet spíše tak, že vzniknou-li vhodné podmínky pro setkání dvou či více lidí, kteří se nikdy v životě nepotkali a nyní k tomu mají dost dobrý důvod či si vzájemně mohou dát něco přínosného, je to svým způsobem malý zázrak a není třeba očekávat o mnoho více. Potenciál těchto serverů má pro mě ještě jedno osobní kouzlo. Nikdy nevíte, kdo z vašich známých vás v důležitých životních situacích třeba úplně nečekaně podpoří nebo vám pomůže si uvědomit mnohem důležitější věci než je to, co vy považujete zrovna právě teď za nejdůležitější.

Témata: Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Lidský život, Uklizený byt, Původní záměr, Následující způsob, Pozitivní pocit, Osobní setkání, Odpovídající způsob, Lauren, Správná chvíle, Osobní kouzlo, Pracovní rest, Pracovní cíl, Diář, Laurent