[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Připomeňte si, o co se soutěžilo.
A co ambulantní porod?Předně musím říct, že nic není černobílé a odpověď na tuto otázku už vůbec ne. Popisování žen, které se rozhodly rodit doma, nemá být jen v krajních pólech: odvážlivé matky versus bláznivé, tvrdohlavé a nezodpovědné ženy. Navrhuji proto méně hodnotit a více se ptát a naslouchat budoucím rodičkám, proč uvažují o domácích porodech a proč pro ně prostředí nemocnice není akceptovatelné?
Celé znění si můžete přečíst ZDE.
Nejsem a nikdy nebudu pro domácí porody. Myslím si, že je to zbytečný hazard se životem matky i dítěte. Nehledě na to, že většinou, byť se jednalo o rozhodnutí matky,vinu za smrt dítěte ponese PA.Já rodila 2x a zanedlouho mne čeká třetí porod. První dcera se narodila v 34 tt na Bulovce (nikdy víc). Faktem je, že to byla otřesná zkušenost nejenom co se týkalo přístupu odborníků.…
Rodila jsem dvakrát, vždy v porodnici a vždy v pohodě. Byla se mnou porodní asistentka, lékař (podruhé lékařka). Téměř dobíhali na samém konci, aby čerstvě „vyprdnuté“ miminko chytili, zkontrolovali, lehoučce mě zašili a vyjádřili gratulace. V nemocnicích se bojím a mám panickou hrůzu z bolesti…
Téma „domácích porodů “ se mně osobně dotýká, přesto jsem se dlouze rozhodovala, zda se se svými zkušenostmi, vzhledem k dost jasnému postoji veřejnosti, podělit. Můj první porod, v roce 1999, byl bezproblémový, téměř bezbolestný a hlavně velmi rychlýa překotný. Dcera se narodila doma, před příjezdem sanitky…
Připadá mi, že dnešní lidé už jsou tak rozmazlení a zhýčkaní, že už „roupama neví, coby“. Vždyť přeci porod není žádný adrenalinový sport nebo zábava! Je to zrození nového života, mnohdy hodně komplikované a složité. A myslím si, že dnešní medicína je na takové úrovni, že vám může poskytnout veškerou péči a své umění…